Kardinál Johann Sigismund (Sigmund) Ernst hrabě Kollonitz von Kollegrad (česky Jan Zikmund Arnošt hrabě Kolonič z Kologradu)Vzhledem k chorvatskému původu rodiny a pozdějšímu působení v rakouských zemích a Uhrách bývá příjmení uváděno v mnoha variantách Kolonić, Kollonitsch, Kollonich, Kollonics, Collonicz. V české literatuře počínaje Ottovým slovníkem bývá uváděn jako Kolonič. V souvislosti s jeho stavebními aktivitami na Slovensku ve Veľkých Levárech se objevuje i jako Žigmund Kolonič. (30. května 1677 Vídeň / Veľké Leváre – 12. dubna 1751, Vídeň) byl rakouský římskokatolický duchovní. Po studiích byl v roce 1699 vysvěcen na kněze, v letech 1709–1716 byl biskupem ve Vácu. Od roku 1716 byl biskupem ve Vídni, po povýšení na arcidiecézi byl prvním vídeňským knížetem-arcibiskupem (1722–1751).Ottův slovník naučný, 14. díl; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 588 ISBN 80-7185-200-7 V roce 1727 byl jmenován kardinálem. Byl majitelem několika panství v rakouských zemích, jeho oblíbeným sídlem byly Veľké Leváre, kde nechal postavit zámek a kostel. Zemřel jako poslední potomek rodu Kollonitzů.

Životopis náhled|vlevo|Zámek Veľké Leváre, hlavní sídlo kardinála Kollonitze náhled|vlevo|Kostel Jména Panny Marie ve Veľkých Levárech (1729–1733) postavený nákladem kardinála Kollonitze Pocházel ze starého původně chorvatského šlechtického rodu Kolonićů z Kologradu, který se později usadil ve Štýrsku a v Horních Uhrách a ve dvou liniích získal hraběcí titul (1628 a 1637). Narodil se jako pátý syn císařského důstojníka a uherského dvorního rady hraběte Jana Zikmunda Kollonitze (1636–1684) a jeho manželky Reginy Alžběty, rozené baronky Speidlové z Vatersdorfu. Jako nejmladší z otcova mužského potomstva byl předurčen k církevní dráze (tři jeho starší bratři padli ve válce).Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; 1667 s. (kapitola Kollonitch, s. 304–308) dostupné online Vzdělání absolvoval pod dohledem svého strýce, ostřihomského arcibiskupa Leopolda Karla z Koloniče (1631–1707). Nejprve studoval na jezuitské koleji v Jindřichově Hradci, v letech 1693–1699 pobýval v Římě, kde pokračoval ve studiu na Collegiu Germanicu, získal doktorát z teologie a filozofie. Na kněze byl vysvěcen v roce 1699, téhož roku sloužil svou první mši v karmelitánském kostele v Döblingu u Vídně za přítomnosti císaře Leopolda I. V roce 1700 byl jmenován kanovníkem v Ostřihomi, později se stal arciděkanem v Šaštíně (1704).

V roce 1709 byl jmenován biskupem ve Vácu, kde byl postaven před náročný úkol obnovit diecézi osvobozenou teprve nedávno od turecké nadvlády. Prováděl rekatolizační politiku, podporoval školství a zakládal dobročinné ústavy. Na návrh císaře Karla VI. byl v roce 1716 jmenován biskupem ve Vídni a v roce 1719 se stal členem císařské Tajné rady. Vídeňská diecéze byla pak v roce 1722 povýšena na arcidiecézi a Kollonitz se stal prvním knížetem-arcibiskupem. Dne 26. listopadu 1727 byl jmenován kardinálem (spolu s rábským biskupem Filipem Ludvíkem ze Sinzendorfu), kardinálský klobouk převzal v augustiniánském kostele ve Vídni v dubnu 1728. Jako kardinál se zúčastnil dvou konkláve (1730 a 1740), získal také další čestné funkce, byl jmenován například generálním inkvizitorem pro Španělsko a Sicílii (1728), užíval také několik beneficií v Uhrách a rakouských zemích. Vídeňskou arcidiecézi rozšířil o osmdesát farností převzatých od pasovského biskupství a poté konal časté vizitační cesty. Po nástupu Marie Terezie podporoval její reformy, v duchovních otázkách byl ale nekompromisním zastáncem katolické církve.

Jan Zikmund Arnošt Kolonič z Kologradu 12. dubna 1751 ve Vídni ve věku 73 let a byl pohřben v katedrále sv. Štěpána.

Byl posledním mužským potomkem rodu Kollonitzů a vlastnil rodový fideikomis se zámkem Freiberg ve Štýrsku, jeho dalším majetkem byla panství Obersiebenbrunn a Jedenspeigen v Dolním Rakousku. V Horních Uhrách vlastnil panství Veľké Leváre, kde po roce 1723 nechal postavit zámek.Historie zámku Veľké Levára na webu Pamiatky na Slovensku dostupné online Ve Veľkých Levárech také inicioval a finančně podpořil výstavbu monumentálního kostela Jména Panny Marie (1729–1733), který pak osobně vysvětil.Historie kostela Jména Panny Marie na webu Farnosti Veľké Leváre dostupné online S císařským svolením adoptoval svého synovce Ladislava Zaye (1705-1780), který v roce 1728 získal hraběcí titul a přijal jméno Kollonitz.STARÝ, Marek: Cizozemci a spoluobyvatelé. Udělování českého obyvatelského práva (inkolátu) v době předbělohorské; Praha, 2018; s. 392–394 (kapitola Kolonič) ISBN 978-80-87284-67-4Rodokmen rodu Zayů, od roku 1728 Kollonitzů dostupné online Tato nová rodina Kollonitzů vymřela v roce 1874 a na základě poslední vůle kardinála Sigmunda Kollonitze přešla část majetku do vlastnictví vídeňské arcidiecéze.

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Sigismund von Kollonitz na stránce Deutsche Biographie Bibliografické heslo na catholic-hierarchi.org Kardinál Sigmund Kollonitz na webu The Cardinals of the Holy Roman Church

Kategorie:Kardinálové Kategorie:Rakouští arcibiskupové Kategorie:Arcibiskupové vídeňští Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Chorvatští šlechtici Kategorie:Hrabata Kategorie:Mecenáši Kategorie:Narození v roce 1677 Kategorie:Narození 30. května Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí v roce 1751 Kategorie:Úmrtí 12. dubna Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Rakouští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Pohřbení v katedrále svatého Štěpána ve Vídni Kategorie:Muži