Moravská zemská obrazárna (1817–1961)

náhled|Franz Anton Maulbertsch: Únos Proserpiny (asi 1759) Moravská zemská obrazárna (1817–1961) je výstava Moravské galerie v Brně konaná od 23. září 2022 do 26. února 2023 v Místodržitelském paláci v Brně. Výstava se věnuje zemské umělecké sbírce shromažďované od roku 1817, plnící úlohu ústřední moravské výtvarné sbírky, jež byla podporována zemskými úřady a politiky. Mezi historiky umění a kurátory, kteří se zasloužili o správu a rozvoj tzv. obrazárny, byli Jaroslav Helfert a Albert Kutal, sběratelé Arnold Skutezky, Otakar Vaňura a další.

Součástí nově zřízené Moravské galerie v Brně se zemská obrazárna stala v roce 1961, kdy byla spojena Obrazárna Moravského zemského muzea s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Brně.

Na projektu trvajícím tři roky spolupracovala Moravská galerie s Moravským zemským muzeem v Brně. Součástí projektu se stalo i vědecké bádání zaměřené na počátky zemské obrazárny, která je jedním ze základních kamenů Moravské galerie. Stálá expozice byla rozšířena o umělecká díla, která předtím nebyla kvůli svému neutěšenému stavu vystavena. Byla proto nově zrestaurovaná.

Dále bylo zdigitalizováno a badatelské veřejnosti zpřístupněno více než 15 tisíc děl. Výstupem projektu Moravská zemská obrazárna – tradice, reprezentace, identifikace je digitální archiv Obrazárny Moravského zemského muzea. Tato veřejná databáze vznikla v rámci Programu na podporu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity na léta 2016 až 2022 (NAKI II). Její součástí jsou i digitalizované inventární knihy, plakáty, jedinečné negativy, fotografie a diapozitivy z původního fotoarchivu zemské obrazárny.

V expozici Moravské zemské obrazárny jsou návštěvníkům představeny sochy a obrazy ze sbírek původní obrazárny Moravského zemského muzea počínaje obdobím středověku a konče modernou. Mezi uměleckými díly jsou obrazy známých autorů, jakými jsou Zátiší s orlem Emila Filly a Vysvobození panny (Únos) Franze Antona Maulbertsche. Zahrnuje také díla malířů, jako je Carl Maria Thum, jehož malba zachycující císaře Josefa II. orajícího na poli u Slavíkovic vévodí výstavnímu prostoru, kteří jsou méně známí, i těch, kteří byli zapomenuti, např. od Karly Vobišové-Žákové. Kurátor výstavy Petr Tomášek k výběru sdělil: "Snažili jsme se vybrat díla, ke kterým se podařilo zjistit nějaké zajímavosti nebo příběh.".

Vystavené rané dílo představitele vlámské barokní malby Petera Paula Rubense Hlava Medúzy, jež v roce 1818 Františkovu muzeu věnoval Josef hrabě von Nimptsch (1754–1838), lze označit za jeho první verzi malovanou na dřevěné desce (olej na dubové desce, kolem 1615). Verze uchovávaná Uměleckohistorickým muzeem ve Vídni se pak považuje za pozdější autorskou verzi, či spíše dílenskou repliku na plátně.

Katalog výstavy náhled|300px|Peter Paul Rubens: Hlava Medúzy (kolem 1615) U příležitosti výstavy byl vydán katalog umělecky nebo kulturně historicky pozoruhodných obrazů a soch. Obsahově pestrá publikace je ilustrovaným průvodcem dějinami zemské obrazárny založené společně s Františkovým muzeem v roce 1817 (jako jeho oddělení). Autory katalogových hesel jsou: Helena Dáňová, Petr Ingerle, Lenka Kalábová, Zdeněk Kazlepka, Michal Konečný, Olga Kotková, Blanka Kubíková a Petr Tomášek. Katalog zrecenzoval Lubomír Slavíček. Dále bylo vydáno související leporelo s ilustracemi Alexeye Klyuykova.

Členění katalogu výstavy Obrazárna v letech 1817–1961 I. Úvod: Moravská zemská obrazárna (1817–1961). Obrazy, sochy, objevy, příběhy

V roce 1912 byla v sálech prvního patra Dietrichštejnského paláce, který byl získán v roce 1911, zpřístupněna nová expozice Obrazárny Moravského zemského muzea. Správce uměleckých sbírek Jaroslav Helfert chtěl při této příležitosti vydat reprezentativní katalog vystavených děl, vybavený jejich reprodukcemi a popisem. Ctižádostivý záměr však byl z úsporných důvodů dle vzoru státní umělecké sbírky ve Stuttgartu změněn na vydání stručného průvodce sbírkami, k jehož vytištění po aktualizaci ale došlo až v roce 1924. Mezitím se výstava přesunula do druhého patra paláce. Dne 31. března 1915 Jaroslav Helfert napsal Moravskému zemskému výboru ohledně přípravy vydání knižního průvodce po zemské galerii:

"Podepsaný připravuje k tisku průvodce po moravské zemské galerii, jak mu kuratoriem bylo uloženo. (...) Původně připravoval jsem větší dílo, doložené reprodukcemi a s podrobnými údaji o jednotlivých kusech (autor, stručný životopis, doba, název díla, technika, rozměry, provenience a.t.d.), jak se děje ve vzorných katalozích uměleckých sbírek jiných."

I později byla Obrazárna představována jen skromnými tištěnými seznamy vystavených uměleckých děl. V roce 1946 byl v souvislosti s poválečnou výstavou rychle připraven a vydán Výběr význačných děl, v roce 1956 Evropské malířství 16.–18. století, když byla vystavena díla získaná hlavně při konfiskaci majetku církevních řádů. Katalog výstavy Moravská zemská obrazárna (1817–1961) byl připraven během let 2020–2022 a má být současně výstavním a sbírkovým katalogem. Není v něm obsaženo to nejlepší ze sbírek Moravské galerie, a nevěnuje se ani úzce vymezenému výseku z fondů pojatému tematicky, jak je jinak obvyklé. Jeho smyslem je předložení obrázkového, obsahově pestrého průvodce dějinami Obrazárny. Důraz je kladen zvláště na období let 1900–1948, kdy Obrazárna jako samostatné uměleckohistorické oddělení Moravského zemského muzea byla do roku 1918 ústřední výtvarnou sbírkou Markrabství moravského, od roku 1918 země Moravské, a od roku 1928 země Moravskoslezské. V této době byla Obrazárna podporována zemskými úřady a politiky.

Obrazárna v letech 1817–1900 II. Léta 1817–1900: První dějství. Umělecké sbírky Františkova muzea v Brně

Zemské muzeum v Brně bylo schváleno císařským rozhodnutím Františka I. z 29. července 1817. Založení muzea bylo ohlášeno provoláním moravskoslezského guvernéra Antonína Bedřicha hraběte Mittrowského z 24. března 1818. V něm zařazenou krátkou zmínkou se začalo postupné utváření sbírkových a ústavních základů dnešní Moravské galerie v Brně.

"Pro muzeum jsou zajímavé: (...) f) Biografické údaje a portréty významných Moravanů a Slezanů nebo umělecká díla od moravských a slezských autorů."

Výtvarné památky se staly významnou součástí muzejních sbírek již v roce 1817, kdy byly Hugem Františkem starohrabětem ze Salm-Reifferscheidtu muzeu sídlícímu v budově brněnského Biskupského dvora věnovány první umělecké předměty. Uměleckým sbírkám, jejichž největší nárůst nastal v letech po založení muzea, byl přikládán velký význam. V roce 1822 byla zřízena čestná funkce konzervátora výtvarných děl, zastávaná brněnským lékařem a sběratelem umění Ernestem Rincolinim. Sbírky se v 1. polovině 19. století rozšiřovaly především díky darům institucí, například magistrátu města Brna. Dalšími dárci byly osobnosti z řad měšťanstva, inteligence, církve, ojediněle i šlechty, jako tomu bylo v případě obrazu Petera Paula Rubense Hlava Medúzy. O významné zvětšení sbírek se později zasloužili Bedřich hrabě Silva Tarouca a Jan II. kníže z Lichtenštejna.

Umělecké sbírky se dále rozrůstaly, jakmile opadnul prvotní zájem o jejich věnování, již jen zvolna. Změnu mělo přinést založení Uměleckého spolku Františkova muzea (Kunstverein für das Franzensmuzeum) v roce 1829 zemským stavebním ředitelem a sekretářem Hospodářské společnosti Franzem Morizem Xaverem Braumüllerem. Akvizice nových děl měly být hrazeny z členských příspěvků. První nákupy však byly kvůli malému počtu členů až v roce 1838. Završením spolkové podpory se stal zisk čtyř obrazů z proslulé vídeňské soukromé sbírky velkoobchodníka Johanna Baptisty barona Puthona. Výstavy získaných obrazů a obrazů, jež půjčili brněnští sběratelé a milovníci umění se konaly v letech 1838 a 1842. Tato výstavní a nákupní činnost však na dlouho vzhledem k nedostatečné finanční podpoře od zřizující Hospodářské společnosti, zemských představitelů a i širší veřejnosti zůstala poslední. Až počátkem 80. let 19. století se o zlepšení stavu pokusil moravský politik a zastupující ředitel muzea Christian d'Elvert. Jeho zásluhou bylo, že moravský zemský sněm muzeu začal poskytovat pravidelnou dotaci. Tím byla umožněna mimo jiné i přístavba nového křídla muzea (tzv. d´Elvertovo křídlo), kde byly umělecké sbírky poprvé představeny samostatně.

Obrazárna v letech 1900–1918 náhled|300px|Joža Uprka: Jízda králů (1897) III. Léta 1900–1918: Živná půda pro pěstování výtvarného umění. Obrazárna Moravského zemského muzea jako místo dokumentace soudobé domácí výtvarné tvorby i dějiště kulturního soupeření obou zemských národností

V roce 1900 došlo k převzetí Františkova muzea z rukou soukromé Moravské hospodářské společnosti. Ústav se stal majetkem země Moravy (Markrabství moravského) a s novým názvem Moravské zemské muzeum byl předán do správy za tím účelem zřízené Moravské muzejní společnosti, v jejímž vedení byli zastoupeni představitelé obou zemských národností. Tento vývoj znamenal posun i v uspořádání oddělení výtvarných umění. Vedl k větší profesionalizaci v péči o sbírky a při jejich vystavování. Domácí umělecká obec radost z pozemštění muzea a svá velká očekávání vyjádřila například v roce 1906 v nadšeném prohlášení Moravského uměleckého spolku (Mährischer Kunstverein) činného od roku 1882:

"Převzetím Františkova muzea zajistil vysoký zemský výbor živnou půdu pro pěstování výtvarného umění, neboť zde opatrované sbírky krásných výtvorů minulosti slouží za průpravu přítomnosti i budoucnosti a zejména zvěstují a podporují pokrok v zemi jako takový."

náhled|vlevo|300px|Antonín Slavíček: Z Kameniček (asi 1904) Na začátku 20. století zesílila akviziční činnost, zejména u soudobého umění. Obrazárna Moravského zemského muzea měla prospěch z vcelku kladně pojatého soupeření německých a českých uměleckých spolků, které prosazovaly nákupy uměleckých děl svých členů a stoupenců. Německy hovořící výtvarníci měli podporu a zastání zvláště od Moravského uměleckého spolku. Česky hovořící výtvarníky velice úspěšně prosazoval mimořádně výkonný Klub přátel umění v Brně založený v roce 1900, sdružující tehdejší kulturní a intelektuální elity české národnosti. V roce 1907 se k němu na tomto poli přidalo Sdružení výtvarných umělců moravských (SVUM). Odpovědí na zamýšlený projekt profesního spolku moravských výtvarníků české národnosti bylo ustavení Sdružení německo-moravských výtvarných umělců (Vereinigung deutsch-mährischer bildenden Künstler) v roce 1909. V samotném muzeu českým snahám vycházel vstříc historik umění Jaroslav Helfert, sekretář zemského muzea od roku 1909 a správce (kustod) uměleckých sbírek. Jeho nadřízeným byl v neplacené funkci ředitele (kurátora) výtvarného oddělení formálně brněnský právník a německý liberální politik Alfred Fischel von Aichbrunn, který vystupoval na straně německých spolků a umělců.

Zástupci muzea i členové umělecké (nákupní) komise, jež byla složena z uznávaných místních výtvarníků obou etnik, shodně upřednostňovali soudobý modernismus a secesní symbolismus. Na návrh Klubu přátel umění a díky dotaci Moravského zemského sněmu bylo v roce 1904 koupeno stěžejní dílo Joži Úprky Jízda králů namalované v roce 1897. Současně se sbírky dařilo různými způsoby doplňovat o starší, i současná, (rakousko-)moravská (Julius Victor Berger, Eduard Veith, Karl Korschann) a česká (Josef Vojtěch Hellich, Emanuel Max, Antonín Chittussi, Antonín Slavíček) umělecká díla.

Obrazárna v letech 1918–1929 náhled|300px|Bartolomè Esteban Murillo: Marnotratný syn jako pasák sviní (kolem 1660) IV. Léta 1918–1929: Konec provizoria. Moravská zemská galerie v prvních letech samostatného Československa a v moderních prostorách