Johann Bernhard hrabě von Rechberg und Rothenlöwen ( Johann Bernhard Eustach Ludwig Joseph Hermann Johann Nepomuk Karl Anton Wilibald August Graf von Rechberg und Rothenlöwen ) (17. července 1806 Řezno – 26. února 1899 Altkettenhof, Schwechat, Dolní Rakousko) byl německý šlechtic, rakouský diplomat a státník. Od roku 1828 působil v rakouských diplomatických službách, zastával různé funkce v řadě evropských zemí (Prusko, Velká Británie, Belgie, Švédsko) i v zámoří (Brazílie). V letech 1859–1864 byl rakouským ministrem zahraničí (v letech 1859–1861 zároveň ministerským předsedou).Ottův slovník naučný, díl 21.; Praha, 1904 (reprint 2000); s. 530 (heslo Rechberg) ISBN 80-7185-298-8 Od roku 1864 žil v soukromí, byl členem Panské sněmovny a rytířem Řádu zlatého rouna.

Životopis náhled|vlevo|Erb rodu Rechbergů Pocházel ze šlechtického rodu z Bavorska uváděného již ve 12. století, v této linii povýšeného v roce 1810 do hraběcho stavu. Narodil se jako mladší syn bavorského diplomata a státního ministra hraběte Aloise Rechberga (1766–1849).Rodokmen rodu Rechbergů dostupné online Studoval na univerzitách ve Štrasburku a Mnichově, kvůli účasti v souboji se ale dostal do nemilosti bavorského krále Ludvíka I. a v roce 1828 přešel do diplomatických služeb Rakouského císařství. V rakouské diplomacii začínal jako attaché v Berlíně (1829), dále byl vyslaneckým radou v Londýně (1830), zplnomocněncem v Darmstadtu (1833) a Bruselu (1837). V letech 1839–1841 působil ve Vídni v úřadu státního kancléře, poté byl vyslaneckým radou ve Stockholmu a v letech 1843–1847 vyslancem v Rio de Janeiro. V roce 1847 se vrátil do Rakouska a v revolučním roce 1848 pomohl odvolanému kancléři Metternichovi na jeho útěku do Anglie, kde měl kontakty z předchozího diplomatického působení (z Vídně odjeli v březnu 1848 s finanční podporou bankéřské rodiny Rothschildů.HERRE, Franz: Metternich; Praha, 1996; s. 307–308 ISBN 80-85821-36-2

Po návratu do Evropy byl v červenci 1848 jmenován rakouským zplnomocněncem u frankfurtského parlamentu. V letech 1851–1853 byl vyslancem (s titulem internuncius) v Istanbulu, poté byl přeložen do Itálie a jako civilní guvernér byl zástupcem místodržitele maršála Radeckého v Miláně (1853–1855). Poté se vrátil do Frankfurtu a v letech 1855–1859 byl prezidiálním vyslancem u Německého spolku (byl zástupcem rakouského císaře, který ve funkci prezidenta formálně figuroval v čele Německého spolku).Seznam představitelů Rakouska u Německého spolku na webu worldstatesmen dostupné online V důsledku neúspěšné války se Sardinií byl povolán do Vídně a po rezignaci Karla Buol-Schauensteina byl v květnu 1859 jmenován rakouským ministrem zahraničí,Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 583 přesně c. k. ministrem císařského domu a zahraničních záležitostí (k. und k. Minister des kaiserlichen Hauses und des Aussern).Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes, 1860, Vídeň, 1860; s. 142 dostupné online Ood srpna 1859 byl i předsedou ministerské rady (funkce ministerského předsedy se vzdal v únoru 1861 a nadále zůstal jen ministrem zahraničí).Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 585Přehled představitelů státní správy v Rakousku na webu worldstatesmen dostupné online Na rozdíl od svých předchůdců našel společnou řeč s pruským kancléřem Bismarckem, s nímž měl přátelské vztahy. V roce 1863 doprovázel císaře Františka Josefa na sněm německých panovníků ve Frankfurtu. Po boku Pruska se Rakousko zapojilo do války s Dánskem (1864), která pro Rakouské císařství znamenala zisk Holštýnska.Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 303 V další fázi snah o úpravy poměru v Německu se ale Rechberg dostal do sporu s Bismarckem a kritizován byl i v Rakousku. V říjnu 1864 rezignoval na funkci ministra zahraničí a odešel do soukromí.

náhled|vlevo|Zámek Altkettenhof (Dolní Rakousko), sídlo Johanna Bernharda Rechberga od roku 1852 Během své kariéry obdržel řadu ocenění v Rakousku i v zahraničí. Byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1850) a velkokříže uherského Řádu sv. Štěpána (1860).Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 60, 64, 87 dostupné online Při odchodu do výslužby získal Řád zlatého rouna (1864).LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 193, 198 Dále byl nositelem pruského Řádu černé orlice (1860), velkokříže hannoverského Řádu Guelfů (1855), švédského Řádu polární hvězdy (1843) nebo mexického císařského Řádu Guadalupe (1864). Další ocenění získal také v několika německých zemích včetně rodného Bavorska. Od roku 1835 byl c. k. komořím a v roce 1850 byl jmenován c. k. tajným radou.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 204, 209 dostupné online V roce 1861 se stal doživotním členem rakouské Panské sněmovny,Johann Bernhard von Rechberg na webu rakouského parlamentu dostupné online jejího zasedání se příležitostně zúčastňoval do roku 1879.

V roce 1852 koupil zámek Altkettenhof ve městě Schwechat poblíž Vídně. Zámek byl v minulosti majetkem vymřelého rodu Blümegenů, Johann Rechberg jej koupil od dalších majitelů a v srpnu 1864 zde hostil kancléře Bismarcka. V roce 1872 prodal zámek bohatému podnikateli v pivovarnictví Antonu Dreherovi. Vymínil si ale doživotní užívání zámku a také zde zemřel, rodina Dreherů se sem pak nastěhovala až počátkem 20. století.Dějiny zámku Altkettenhof na oficiálním webu města Schwechat dostupné online

V roce 1834 se oženil s Barbarou Jones (1813–1894), která pocházela z irské šlechtické rodiny a byla dcerou 6. vikomta Ranelagha, svatba se konala na zámku Donzdorf, rodovém sídle Rechbergů ve Württembersku. Z jejich manželství se narodil jediný syn Alois (uváděný též jako Louis) (1835–1877), který byl c. k. komořím. Oženil se s lantkraběnkou Luisou Marií z Fürstenbergu (1840–1925) a měl s ní čtyři dcery.Rodina Johanna Bernharda Rechberga na webu geni.com dostupné online

Johannův starší bratr Albrecht Ulrich (1803–1885) vlastnil několik panství ve Württembersku a Bavorsku, v obou těchto zemích byl také dědičným členem horní sněmovní komory.Rodina Rechberg und Rothenlöwen in: Gothaisches Hofkalender auf das Jahr 1859, Gotha, 1859; s. 260

Odkazy

Reference

Literatura KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1

Externí odkazy

Johann Bernhard von Rechberg in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich Johann Bernhard von Rechberg in: Österreichisches Biographisches Lexikon Johann Bernhard von Rechberg in: Encyclopedia Britannica

Kategorie:Němečtí šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Ministerští předsedové Rakouského císařství Kategorie:Ministři zahraničí Rakouského císařství Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Rakouští politici Kategorie:Osobnosti krymské války Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Hrabata Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Poslanci frankfurtského parlamentu Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Nositelé Řádu Guelfů Kategorie:Nositelé Císařského řádu Guadalupe Kategorie:Nositelé Řádu polární hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu Ludvíkova Kategorie:Narození 17. července Kategorie:Narození v roce 1806 Kategorie:Narození v Řezně Kategorie:Úmrtí 26. února Kategorie:Úmrtí v roce 1899 Kategorie:Muži