Emanuel Josef Jan princ z Lichtenštejna ( Emanuel Joseph Johann Prinz von und zu Liechtenstein) (3. února 1700 Vídeň – 15. ledna 1771 Vídeň) byl rakouský šlechtic, princ z rodu Lichtenštejnů. Po službě v rakouské armádě zastával u dvora funkci nejvyššího hofmistra císařovny-vdovy Amálie Vilemíny, později získal Řád zlatého rouna. Byl majitelem panství na Moravě (Moravský Krumlov) a na Slovensku (Liptovský Hrádok). Ottův slovník naučný, 15. díl; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 1056–1057 (heslo z Liechtensteina) ISBN 80-7185-226-0 Z jeho početného potomstva dva nejstarší synové František Josef a Karel Boromeus založili dvě dodnes existující rodové větve Lichtenštejnů.HORČIČKA, Václav: Lichtenštejnové v Československu; Praha, 2012; s. 17–19 ISBN 978-80-86781-22-8

Životopis náhled|vlevo|Zámek Moravský Krumlov, majetek Emanuela z Lichtenštejna Pocházel z knížecího rodu Lichtenštejnů, patřil k sekundogenituře založené Gundakarem z Lichtenštejna.Rodokmen Lichtenštejnů in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava; Praha, 1981; s. 310–311 Narodil se ve Vídni jako prostřední ze tří synů císařského generála prince Filipa Erasma z Lichtenštejna (1664–1704), který padl ve válce o španělské dědictví, matkou byla Kristina Terezie, rozená hraběnka Löwenstein-Wertheim (1665–1730). Po otcově úmrtí byl poručníkem Emanuela a jeho bratrů strýc Antonín Florián z Lichtenštejna. Emanuel sloužil od mládí v císařské armádě a již v roce 1722 byl kapitánem. V roce 1723 vstoupil do Maltézského řádu a odjel na Maltu. Vzhledem k početné dětské úmrtnosti v rodině jeho staršího bratra Josefa Václava ale po několika letech na členství v Maltézském řádu rezignoval a v roce 1726 se oženil, aby zajistil dědice. Pokračoval ve službě v armádě a sloužil pod Evženem Savojským, nakonec dosáhl hodnosti plukovníka. V roce 1735 byl jmenován nejvyšším hofmistrem císařovny Amálie Vilemíny, vdovy po Josefu I. Od roku 1735 byl zároveň skutečným tajným radou a ve funkci hofmistra císařovny-vdovy zůstal do její smrti v roce 1742. Nadále patřil ke dvorské společnosti a v roce 1743 se v Praze zúčastnil korunovace Marie Terezie na českou královnu. V roce 1749 získal Řád zlatého rouna.LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 273

náhled|vlevo|Klášter paulánů ve Vranově u Brna s rodovou hrobkou Lichtenštejnů Po smrti strýce Antonína Floriána uzavřel v roce 1722 se svými bratry rodinnou dohodu s novým knížetem Josefem Janem Adamem o rezignaci nároků na majetek primogenitury Lichtenštejnů. Jako kompenzaci obdržel roční plat ve výši 36 000 zlatých.KLESAL, Petr: Územní zisky Lichtenštejnů v Českém království (diplomová práce); Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2020; s. 38 dostupné online Po mladším bratrovi Janu Antonínovi (1702–1724) zdědil panství Liptovský Hrádok v Horních Uhrách. Zde zřízením několika průmyslových provozů přispěl k rozvoji regionu, ale již v roce 1731 prodal panství uherské královské komoře. Na základě další rodinné smlouvy se starším bratrem Josefem Václavem převzal v roce 1751 panství Moravský Krumlov.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV.; Praha, 2000; s. 148 ISBN 80-85983-16-8 Zemřel ve Vídni a je pohřben v rodové hrobce ve Vranově u Brna.Emanuel z Lichtenštejna dostupné online

Manželství a potomstvo V lednu 1726 se ve Vídni oženil s hraběnkou Marií Antonií z Ditrichštejna (1706–1777), dcerou císařského tajného rady a komořího Karla Ludvíka z Ditrichštejna z hollenburské rodové linie.Rodokmen hollenburské linie Ditrichštejnů dostupné onlineRodina Emanuela z Lichtenštejna dostupné online Marie Antonie byla později dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství se narodilo třináct dětíSchematismus des regierenden hochfürstlichen Hauses von und zu Liechtenstein; Vaduz, 1803; s. 5–8 dostupné online, nejstarší syn František Josef se stal dědicem knížecího titulu a stěžejní části lichtenštejnského majetku. Ten dědil nejprve v roce 1771 po svém otci a o rok později (1772) po strýci Josefu Václavovi. V roce 1772 navíc převzal dědictví po vzdálené tetě Marii Terezii SavojskéOULÍKOVÁ, Petra: Marie Terezie vévodkyně Savojská a české země; NLN, Univerzita Karlova, Praha, 2019; s. 112–115 ISBN 978-80-7422-695-3 a díky tomu po mnoha desetiletích soustředil v jedné osobě obrovský majetek Lichtenštejnů v Čechách a na Moravě.

1. František Josef I. kníže z Lichtenštejna (1726–1781), císařský tajný rada, diplomat, rytíř Řádu zlatého rouna, 1772 dědic knížecího titulu, majitel panství Valtice, Lednice, Břeclav, Branná, Plumlov, Moravská Třebová, Zábřeh, Úsov, Lanškroun, Kostelec nad Černými lesy, Uhříněves atd., ∞ 1750 Marie Leopoldina hraběnka ze Šternberka (1733-1809)

2. Karel Boromeus Josef (1730–1789), c.k. polní maršál, tajný rada, komoří, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel panství Moravský Krumlov, ∞ 1761 Marie Eleonora princezna zu Oettingen-Spielberg (1745-1812)

3. Filip Josef František (1731–1757), c.k. plukovník, padl v bitvě u Štěrbohol za sedmileté války

4. Emanuel Josef Bartoloměj (1732–1738)

5. Jan Josef Simplicius (1734–1781), c.k. polní podmaršál, velitel v Modeně

6. Antonín Josef Jan (1735–1737)

7. Josef Václav Ladislav (1736–1739)

8. Marie Amálie Zuzana (1737–1787), dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1754 Jan Zikmund kníže z Khevenhüller-Metsche (1732–1801), zplnomocněný ministr v Miláně, císařský vyslanec v Portugalsku a Sardinii, c.k. tajný rada, komoří, nositel velkokříže Řádu sv. Štěpána, majitel panství Komorní Hrádek

9. Marie Anna Terezie (1738–1814), dáma Řádu hvězdového kříže, palácová dáma, ∞ 1754 Emanuel Filibert hrabě z Valdštejna-Vartemberka (1731–1775), c.k. komoří, majitel panství Duchcov, Horní Litvínov

10. Františka Xaverie Marie (1739–1821), dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1755 Charles Joseph kníže de Ligne (1735–1814), c.k. polní maršál, rytíř Řádu zlatého rouna, španělský grand I. třídy, komandér Řádu Marie Terezie

11. Marie Kristina Anna (1741–1819), dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1761 František Ferdinand hrabě Kinský z Vchynic a Tetova (1738–1806), c.k. komoří, podplukovník, majitel panství Chlumec nad Cidlinou a Kratonohy

12. Marie Terezie Anna (1741–1766), dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1763 Karel Jeroným Pálffy z Erdődu (1735–1816), dvorský kancléř pro Uhry a Sedmihradsko, c.k. tajný rada, komoří, rytíř Řádu zlatého rouna, nositel velkokříže Řádu sv. Štěpána, 1807 povýšen na knížete

13. Leopold Josef (1743–1771), c.k. polní strážmistr

Emanuelův starší bratr Josef Václav z Lichtenštejna (1696–1772) proslul jako diplomat a vojevůdce, byl velvyslancem ve Francii a v armádě dosáhl hodnosti polního maršála. Byl také nositelem knížecího titulu, který pak dědictvím přešel na Emanuelova nejstaršího syna Františka Josefa I.

Odkazy

Reference

Literatura JUŘÍK, Pavel: Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů; Praha, 2009; 422 s. ISBN 8072774034

Externí odkazy

Rodokmen Lichtenštejnů Emanuel z Lichtenštejna in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich

Kategorie:Lichtenštejnové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Moravští šlechtici Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Hofmistři Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Narození 3. února Kategorie:Narození v roce 1700 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 15. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1771 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení v Lichtenštejnské hrobce ve Vranově Kategorie:Muži