Jejkov

Jejkov je část města Třebíč v okrese Třebíč v Kraji Vysočina. Rozprostírá se na východě města na pravém břehu řeky Jihlavy. Nadmořská výška se pohybuje od 395 metrů do 455 metrů. Žije tu obyvatel.

Jejkov je staré třebíčské předměstí. Ve 20. století zde byla postavena řada budov veřejných institucí a průmyslových objektů. Významnou součástí dnešního Jejkova je Průmyslová čtvrť v jeho jižní části a vedle ní i dvojice sportovních zařízení – zimní stadion Horácké Slavie Třebíč a fotbalové hřiště HFK Třebíč. Jejkov dále zahrnuje areál Nemocnice Třebíč, ze škol pak Katolické gymnázium Třebíč a Hotelovou školu Třebíč.

Jako „Jejkov“ se v Třebíči též označuje farní kostel Proměnění Páně, případně celá Římskokatolická farnost Třebíč-Jejkov. Farní kostel je součástí komplexu bývalého kapucínského kláštera, jenž vyrostl na bývalém bratrském sboru.

Název Místní název byl odvozen přivlastňovací příponou -ov od osobního jména Jejek (jeho základem bylo sloveso jejkati – "křičet jej"). a znamenalo „Jejkův majetek“.

Historie Staré třebíčské předměstí Jejkov před vznikem města Třebíče neexistovalo; osídlení na pravém břehu řeky však předpokládat lze.

náhled|upright|vlevo|Letecký snímek Jejkova z počátku 20. století První významnější zápis Jejkova do dějin města Třebíče souvisí s příchodem a působením českých bratří. Třebíč za vlády Pernštejnů poskytovala od konce 15. století českým bratřím útočiště i působiště (zejm. za vlády Viléma z Pernštejna). Bratří ve městě vedli druhou školu. Svou první modlitebnu měli pravděpodobně v Hanělově ulici na Horce.

Další držitelé Třebíče Osovští už byli přímo vrchnost hlásící se k Jednotě bratrské. Za jejich vlády si císařská katolická moc po opakované výzvě vynutila na Burianu Osovském uzavření bratrské školy. Burian Osovský bratřím přál: jejich sboru daroval v letech 1520–1524 pozemky na Jejkově pro výstavbu nového bratrského sboru s modlitebnou a budovou pro kněze. V roce 1558 sbor získal pozemek pro založení velké přilehlé zahrady. Téhož roku byla postavena zvonice. Do té byl zavěšen zvon ulitý Filipem z Vyškova, později přemístěný do svatotrojického kostela v Domcích. Burianova manželka Eliška z Lichtenburka roku 1565 bratřím koupila dům Viktorina Bradky, aby na jeho místě mohl vyrůst bratrský jejkovský špitál. O těsném vztahu Buriana Osovského a jeho ženy Elišky k bratřím svědčí i fakt, že byli pochováni a připomínáni mramorovými náhrobkyTyto jejich náhrobky vzešly z rukou třebíčského měšťana Mikuláše Krka, roku 1572 připomínaného jako rychtáře. Srov. při jejkovském bratrském sboru. Začátkem 17. století Jednota bratrská na svém vlivu a početnosti upadala, až roku 1629 zcela zanikla.

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1678.

První představitelé kapucínů přišli do Třebíče za vlády Karla Ferdinanda z Valdštejna. Šlo o superiora Chrysogona Budějovického, stavitele Jiřího Mnichovského, kazatele Maurice Čecha a dva laiky – Ctibora Fulneckého a Sigmunda Jihlavského. Usadili se v bývalém bratrském špitále. V červnu 1686 na Jejkově sloužili první mši. V témže roce se započalo se stavbou kostela, dokončen byl v roce 1693. Stavba kláštera byla zahájena roku 1687 a skončena o tři roky později. Nějaký čas byli bratři kapucíni nuceni vést kompetenční pře s třebíčským svatomartinským děkanem. Svůj význam měly i ekonomické důvody: vinou kapucínů se děkanství snížil příjem z ofěry. Klášter byl násilně uzavřen až akcí K. Třebíčskou faru kapucíni spravovali až do roku 2000, v němž zemřel otec Antonín Kovář.

Jejkov vznikl k 1. lednu 1980 jako část města Třebíč ve stejnojmenném okrese.

Přírodní poměry Jejkov se nachází východně od Vnitřního Města; hranice zde procházejí tak, že celá ulice Bedřicha Václavka se zástavbou na obou stranách až po budovy městského úřadu je součástí Jejkova, dál Jejkov sousedí s místní částí Domky. Společné hranice míjejí tělocvičnu třebíčského gymnázia, a do území Jejkova tak zahrnují objekt Hotelové školy Třebíč, pak hranice přetínají ulici Sirotčí a kolem severní zdi centrální jídelny přecházejí do jejkovské ulice Jungmannovy. Dále hranice procházejí ulicí Husovou směrem k zimnímu stadionu a odtud do Máchových sadů.

Společné hranice Jejkova s Domky pokračují kolem nemocnice až na nadjezd křižovatky ulic Sportovní a Hrotovické; končí na jihu města na křižovatce s ulicí Spojovací. Dál Jejkov sousedí s katastrem obce Stříteže a Kožichovic; zde hranice procházejí Lorenzovými sady až k řece Jihlavě. Ta Jejkov ohraničuje ze severu až k Vnitřnímu Městu, k ulici Soukenické. 250px|Přehledná mapka Jejkova A 100px|Okolí kláštera roku 1930 100px|Okolí kláštera roku 2007 Klášter r. 1930 Klášter r. 2007 B 100px|Radostín roku 1978 100px|Radostín roku 2005 Radostín r. 1978 Radostín r. 2005 Legenda: 1. bývalý klášter, 2. nemocnice, 3. fotbalový stadion, 4. Průmyslová čtvrť Fotografie GeoCommons

Obyvatelstvo Počet obyvatel Jejkova jako části příslušící k širšímu pojetí vnitřního města (centra) klesá.

Na starém Jejkově žily převážně rodiny řemeslnických mistrů s tovaryši a učedníky a také podsedci. Urbáře a soupisy druhé poloviny 17. století dokládají Jejkovu kolem 100 domů. Při koeficientu 6 osob na dům vychází, že počet obyvatel Jejkova se pohyboval kolem 600 osob. V této souvislosti lze i zmínit, že počet trvale obydlených domů v roce 2001 činil 76.

Hospodářství Průmyslová čtvrť rostla do své dnešní podoby zejména od konce druhé světové války. Během tří desítek let, které následovaly, se stala pilířem třebíčského průmyslu a to jí dalo i její jméno. Mimo průmysl zde sídlí jak podnikatelé provozující služby (obchody, autobusová vozovna), tak úřady (celní správa).

V druhé polovině padesátých let 20. století byl vybudován v jižní části Radostína rozlehlý areál První brněnské strojírny. Vlečkou byla na železniční síť připojena roku 1964. První brněnská strojírna Třebíč náleží k největším zaměstnavatelům v Třebíči.

Blízko První brněnské strojírny měl své objekty podnik Potraviny. Po sametové revoluci zde svým hypermarketem vstoupil na třebíčský trh obchodní řetězec Julius Meinl. Poté, co se mu konkurencí staly další obchodní domy, zejména Hypernova (původně Prima) a Kaufland, prodejna Julius Meinl upadala, až po dlouhé řadě měsíců přežívání v roce 2004 úplně skončila a na její místo nastoupili obchodníci s jiným sortimentem (např. barvy, nábytek).

Dále na jih stojí vozovna třebíčského dopravce Trado, někdejšího provozovatele linkové i městské hromadné dopravy. V jeho správní budově má kanceláře celní úřad.

náhled|upright=2|Pohled na jihozápadní část Průmyslové čtvrti

V roce 1949 zde byla zřízena provozovna strojní a traktorové stanice (STS). Předmětem její činnosti bylo opravárenství a výroba malosériových zemědělských strojů, mechanizace živočišné výroby, zemědělská výrobní činnost a obchodnětechnické služby. Skončila začátkem 90. let malou privatizací.

Dalším významným podnikem v Průmyslové čtvrti byly Západomoravské strojírny (ZMS), později koncernový podnik Elitex a od roku 1991 dodnes Uniplet Třebíč, významný výrobce pletacích strojů. Své rozlehlé výrobní prostory má v Průmyslové čtvrti od začátku 70. let.

Z dalších organizací a institucí lze připomenout velkou čistírnu a prádelnu ve Hrotovické ulici; otevřena byla v roce 1971. Dnes jejich budova slouží jako výrobní prostory a prodejna automobilů firmy SVA Třebíč. Dále lze zmínit kupříkladu Krajskou správu a údržbu silnic Vysočiny, provoz Třebíč. Nedaleká základna Hasičského záchranného sboru kraje Vysočina, pobočky Třebíč-Jejkov ve Žďárského ulici je však už v katastru obce Kožichovic.

Pohledy z průmyslové čtvrti

Společnost Školství Kolem roku 1563 vznikla při bratrském sboru nižší škola. Vyučovalo se v ní čtení, psaní, počty, základy české a latinské mluvnice. Později tu vznikla též bratrská škola partikulární, tedy městská, v níž se vyučovalo klasickým jazykům, dialektice, fyzice, geometrii. Škola měla vysokou úroveň. Z bratrských duchovních a učitelů lze připomenout jména Jana Eneáše Boleslavského, vychovatele Karla staršího ze Žerotína, nebo Jana Hlavu (Capito), oba překladatelé Bible kralické, a Hlava autor bratrské postily. Činnost školy se skončila zároveň s odchodem posledních bratří roku 1625.Třebíč: město a okres. s. 34.

Po ukončení činnost bratrské školy Jejkov vlastní školu dlouho neměl a po zavedení povinné školní docházky se začal na městské samosprávě domáhat jejího zřízení.Třebíč. Dějiny města II. s. 187Jejkov měl roku 1785 155 dětí ve věku školní docházky. Třebíčský magistrát ke stavbě nové školy přikročil až po urgencích krajského úřadu. Nová školní budova vyrostla na dnešní parcele č. st. 223, v jižní části dnešní ulice Bedřicha Václavka na rohu s ulicí Sirotčí. Třebaže byla tato budova v roce 2006 zbourána, Jejkov nadále hostí několik škol.

100px|Hotelová škola Třebíč Hotelová škola Třebíč sídlí od roku 1931 v Sirotčí ulici. Původně to byla Živnostenská škola pokračovací. Je nositelkou tradic třebíčského živnostenského školství sahající až do roku 1882. Hotelová škola Třebíč byla příspěvkovou organizací kraje Vysočina. V roce 2014 došlo ke sloučení s Obchodní akademií Dr. Albína Bráfa. 100px|Katolické gymnázium Třebíč Katolické gymnázium Třebíč navazuje na tradici serafínské školy při jejkovském klášteře. V jeho prostorách sídlí od roku 1999. Katolické gymnázium Třebíč je školská právnická osoba zřizovaná Biskupstvím brněnským. 100px|Základní škola při zdravotnických zařízeních kraje Vysočina Základní škola a Mateřská škola při zdravotnických zařízeních kraje Vysočina je příspěvkovou organizací kraje Vysočina. Má svá pracoviště v několika okresních městech kraje; to třebíčské bylo založeno v padesátých letech 20. století. Jejím hlavním posláním je umožnit vzdělávání žákům se zdravotním oslabením nebo žákům dlouhodobě nemocným, kteří jsou umístěni v daném zdravotnickém zařízení.

Sport Fotbalový stadion

Pamětihodnosti V seznamu nemovitých kulturních památek České republiky je několik jejkovských památek: domy čp. 21 (bývalý Dělnický dům), 25 a 30 a komplex bývalého kapucínského kláštera. Mimo ně má Jejkov i dvojici městských přírodních parků: Lísčí a Lorenzovy sady. Svou původní architekturou a historií jsou však významné téměř všechny ulice na Jejkově.

V roce 2026 se v Máchových sadech objevilo nové vyhlídkové místo s rámem, tzv. fotopoint.

Kapucínský klášter 100px|Bývalý kapucínský klášter Kapucínský klášter na Jejkově sloužil svému účelu, pro nějž byl zbudován, do roku 1950. Později byl využit jako ubytovna, v posledních čtyřech desítkách let slouží školství. Nejprve jeho prostory využívala Střední průmyslová škola v Třebíči, od roku 1999 pak Katolické gymnázium Třebíč, jehož hlavní sídlo se nachází v budově s popisným číslem 30, která je stejně jako celý areál zapsána v seznamu nemovitých památek. 100px|Kostel Proměnění Páně Barokní kostel Proměnění Páně býval součástí kapucínského kláštera na Jejkově. Dokončen byl v roce 1693 na místě bratrského sboru. Je farním kostelem farnosti Třebíč-Jejkov. 100px|Kaple svatého Petra a Pavla Kaple svatých Petra a Pavla je nemovitá památka zbudovaná soukromým nákladem roku 1657. Původně měla podobu lodžie a stávala uprostřed křižovatky ulic Smila Osovského a Kateřiny z Valdštejna. Dnes stojí v rohu zdi kláštera a je v majetku města Třebíče.

Dělnický dům