Vilém Mikuláš vévoda Württemberský ( Wilhelm Nikolaus Herzog von Württemberg) (20. července 1828 Carlsruhe, dnes Pokój, Polsko – 5. listopadu 1896 Meran) byl princ z vedlejší linie královské dynastie Württembergů a rakousko-uherský generál. Po nedokončených univerzitních studiích vstoupil v roce 1848 jako dobrovolník do rakouské armády a s ohledem na svůj původ rychle postupoval v hodnostech. Vyznamenal se statečností v několika válečných taženích (bitva u Magenty) a několik let mimo jiné sloužil v Praze jako velitel divize. V c. k. armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1878) a v letech 1879–1881 zastával funkci guvernéra v Bosně a Hercegovině. Poté byl zemským velitelem ve východní Haliči (11. armádní sbor ve Lvově, 1881–1889) a ve Štýrsku (3. armádní sbor ve Štýrském Hradci, 1889–1891). V roce 1891 se stal následníkem trůnu ve Württemberském království, načež rezignoval na službu v rakousko-uherské armádě a přesídlil do Stuttgartu, kde se zapojil do veřejného života.
Životopis náhled|vlevo|Polní podmaršál Vilém Mikuláš Württemberský (1878) Pocházel z vládnoucí královské dynastie Württembergů, byl třetím synem vévody Evžena Württemberského (1788–1857) a jeho druhé manželky Heleny, rozené princezny z Hohenlohe-Langenburgu (1807–1880).Rodokmen Württembergů na webu euweb.cz dostupné onlineVilém Mikuláš Württemberský na webu geni.com dostupné online Po otci měl příbuzenské vazby na ruskou carskou rodinu Romanovců, byl prasynovcem cara Pavla I.,Rodokmen ruské carské rodiny dostupné online díky matce byl vzdáleně spřízněn s britskou královnou Viktorií.Rodokmen rodu Hohenlohe-Langenburg na webu euweb.cz dostupné online Narodil se na dnes již neexistujícím zámku Carlsruhe ve Slezsku (dnes Pokój v Polsku), který rodu Württembergů patřil od 18. století. Jeho kmotry byli württemberský král Vilém I. a ruský car Mikuláš I. Dětství strávil ve Švýcarsku, studoval gymnázium v Meiningenu a ve Vratislavi, poté pokračoval ve studiu na univerzitě v Bonnu a Ženevě. Mezitím v roce 1846 vykonal důstojnické zkoušky v pruské armádě, ale v roce 1848 vstoupil jako dobrovolník do rakouské armády a byl zařazen k 1. pěšímu pluku. V revolučních letech 1848–1849 bojoval v Itálii a vyznamenal se v bitvě u Novary, kde byl zraněn. Ještě během roku 1848 byl povýšen na poručíka a nadporučíka, díky přízni maršála Radeckého získal v roce 1849 hodnost kapitána. V roce 1853 byl povýšen na majora u 21. pěšího pluku posádkově příslušného do ChrudimiMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1854; Vídeň, 1854; s. 249 dostupné online a jako podplukovník se v roce 1857 vrátil k 1. pěšímu pluku,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1858; Vídeň, 1858; s. 141 dostupné online s těmito regimenty sloužil u různých posádek v Itálii.
náhled|vlevo|Socha Viléma Mikuláše Württemberského ve Štýrském Hradci V roce 1859 dosáhl hodnosti plukovníka a převzal velení 27. pěšího pluku.Militär Schematismus des österreichisches Kaiserthumes; Vídeň, 1859; s. 66, 134 dostupné online Téhož roku bojoval ve válce se Sardinií, osobním nasazením se vyznamenal v bitvě u Magenty a poté se zúčastnil bitvy u Solferina. V letech 1860–1864 pobýval se svým plukem ve Štýrském Hradci a ve Vídni, v roce 1864 získal hodnost generálmajora a zúčastnil se dánsko-německé války, kde byl znovu zraněn. V letech 1864–1866 byl velitelem brigády ve Štýrském HradciMilitär Schematismus des österreichisches Kaiserthumes; Vídeň, 1865; s. 92 dostupné online a v roce 1866 se zúčastnil prusko-rakouské války. Se svou brigádou byl přidělen k Severní armáděPřehled vrchního velení rakouské armády ve východních Čechách 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online a bojoval ve východních Čechách, mimo jiné v bitvě u Hradce Králové. Po prohrané válce byl se svou brigádou přeložen do Terstu. V roce 1869 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se velitelem 11. divize v Praze.Gothaischer Hofkalender 1870; Gotha, 1870; s. 114 dostupné onlineKais. Königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 139 dostupné online V roce 1874 se vrátil do Terstu, kde přezvzal zemské velitelství pro oblast Istrie, respektive 7. pěší divize.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1876; s. 217, 221 dostupné onlineKais. Königl. Militär Schematismus für 1877; Vídeň, 1876; s. 88 dostupné online
V roce 1878 byl jedním z vrchních velitelů rakousko-uherské armády určené pro okupaci Bosny a Hercegoviny. Téhož roku byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistraPřehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online a stal se velitelem 13. armádního sboru,Přehled velitelů armádních sborů rakouské a rakousko-uherské armády 1849–1878 na webu austro-hungarian army dostupné online později byl zástupcem velitele 2. armády. V listopadu 1878 byl jmenován guvernérem v Bosně a Hercegovině se sídlem v Sarajevu.Přehled představitelů státní správy Bosny a Hercegoviny na webu worldstatesmen dostupné online Jeho okupační správa se vyznačovala značným úsilím ve zlepšení školství, administrativy, komunikací a bezpečnosti v zemi. Koncem roku 1880 požádal o uvolnění z funkce, formálně byl odvolán v dubnu 1881. Stal se poté zemským velitelem pro východní Halič a Bukovinu se sídlem v Lembergu,Kais. Königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1883; s. 101, 114 dostupné online respektive od roku 1883 11. armádního sboru.Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online Nakonec v letech 1889–1891 velel 3. armádnímu sboru ve Štýrském Hradci.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 98, 132 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1890; Vídeň, 1890; s. 288 dostupné online
V roce 1891 se po úmrtí svého vzdáleného bratrance Karla I. Württemberského (1823–1891) stal jako nejbližší příbuzný nového krále Viléma II. (1848–1921) stal prvním v následnické linii (i když byl o dvacet let starší a neměl potomstvo).LOUDA, Jiří, MACLAGAN, Michael: Les dynasties d'Europe. Héraldique et généalogie des familles impériales et royales; Paříž, 1984; s. 207–208 ISBN 2-04-012873-5 V důsledku toho požádal o uvolnění ze služební poměru v rakousko-uherské armáděSlužební postup Viléma Mikuláše Württemberského in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 207 dostupné online a přesídlil do Stuttgartu, kde se začal aktivně věnovat záležitostem Württemberského království. Zemřel v Meranu v roce 1896 na následky zdravotních komplikací z několika dávných válečných zranění. V Meranu je také pohřben na evangelickém hřbitově.Pohřebiště rodu Württembergů na webu royaltyguide dostupné online
V přestávkách mezi aktivní službou absolvoval několik cest po Evropě i v zámoří. V roce 1851 inkognito vykonal cestu do Řecka a Turecka, v roce 1858 navštívil Francii, Itálii a Spojené království. V roce 1865 cestoval po jižní Evropě a severní Africe a po válce v roce 1866 odjel do USA, kam jej přivedl zájem o bojiště americké občanské války.
Jeho památku připomíná socha v nadživotní velikosti ve Štýrském Hradci na náměstí Gorbachplatz. Podstavec sochy zdobí plastické reliéfy vyobrazení bitev z let 1859 a 1864, jichž se vévoda Vilém zúčastnil.Socha vévody Viléma Mikuláše Württemberského ve Štýrském Hradci dostupné online
Tituly a ocenění náhled|vpravo|Hrob vévody Viléma Württemberského v Meranu Od narození užíval jako příslušník württemberské královské rodiny titul vévody s nárokem na oslovení Jeho královská Výsost (Seine königliche Hoheit). Jako královský princ byl automaticky členem horní komory württemberského zemského sněmu, jejího zasedání se aktivně zúčastnil až po roce 1891 po návratu z rakousko-uherských vojenských služeb. Od roku 1865 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 73 dislokovaného v Praze.Pěší pluk č. 73 na webu valka.cz Přehled majitelů pěšího pluku č. 73 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 524 dostupné online Po návratu do Württemberska obdržel čestnou hodnost generála pěchoty v německé armádě (1891) a stal se čestným majitelem dvou pluků pěchoty. Mimo jiné byl čestným členem C. k. zeměpisné společnosti ve Vídni. Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakouskou-Uhersku i od zahraničních panovníků.Přehled řádů a vyznamenání Viléma Mikuláše Württemberského in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 290 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1891)Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 63 dostupné online 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1881)Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 70 dostupné online 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1879) 60x60pixelů komandérský kříž Leopoldova řádu (1864) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu Marie Terezie (1859)Přehled nositelů Řádu Marie Terezie 1859–1914 na webu austro-hungarian army dostupné onlineMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie, Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 76 Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 27 dostupné online 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1859) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1849) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž 60x60pixelů Vojenská záslužná medaile
Zahraničí 60x60pixelů rytíř Domácího řádu věrnosti (Bádensko, 1893) 60x60pixelů rytíř Řádu Bertholda I. (Bádensko, 1893) alt=|60x60pixelů rytíř Řádu sv. Huberta (Bavorsko, 1892) 60x60pixelů velkostuha Leopoldova řádu (Belgie, 1881) 60x60pixelů velkokříž Řádu červené orlice (Německé císařství, 1876) 60x60pixelů Pour le Mérite (Prusko, 1864) 60x60pixelů velkokříž Sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko, 1860) 60x60pixelů velkokříž Řádu Jindřicha Lva (Brunšvicko, 1860) 60x60pixelů komandér Leopoldova řádu (Belgie, 1859) 60x60pixelů velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko, 1842) 60x60pixelů velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko, 1848) 60x60pixelů Vojenský záslužný řád (rytíř 1849, komandér 1859, nositel velokříže 1878) (Württembersko) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko) 60x60pixelů Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů velkokříž Řádu Františka I. (Itálie) 60x60pixelů velkokříž Řádu knížete Danila I. (Černá Hora)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Biografie vévody Viléma Mikuláše Württemberského na webu austro-hungarian army Vilém Mikuláš Württemberský in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
Kategorie:Württemberkové Kategorie:Württemberští vévodové Kategorie:Následníci trůnu Kategorie:Němečtí generálové Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Guvernéři Kategorie:Rakousko-uherští místodržitelé Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu Fridrichova Kategorie:Nositelé Řádu württemberské koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného řádu (Württembersko) Kategorie:Nositelé Řádu knížete Danila I. Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského Kategorie:Nositelé Řádu Jindřicha Lva Kategorie:Nositelé Domácího řádu věrnosti Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu Kategorie:Nositelé Řádu Františka I. Kategorie:Nositelé Řádu Bertholda