Otto svobodný pán Kuhn von Kuhnenfeld (20. dubna 1859 Vídeň – 12. ledna 1946 Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat. Jako absolvent Orientální akademie působil od roku 1882 ve službách ministerstva zahraničí, zastával nižší diplomatické posty v řadě evropských zemí i v zámoří. Později byl rakousko-uherským vyslancem v Černé Hoře (1903–1909) a v Portugalsku (1909–1916).Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 396 dostupné onlinePřehled diplomatických zastoupení Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online V závěru první světové války se jako vyjednavač zúčastnil mírových jednání s Itálií, po roce 1918 žil v soukromí.
Životopis náhled|vlevo|Otto Kuhn von Kuhnenfeld Pocházel z rodiny s vojenskou tradicí, byl starším synem c. k. polního zbrojmistra a rakousko-uherského ministra války Franz Kuhna z Kuhnenfeldu (1817–1896).Rodina Franze Kuhna na webu geni.com dostupné online Maturoval na gymnáziu a jako jednoroční dobrovolník krátce sloužil v c. k. armádě. V letech 1877–1881 studoval na Orientální akademii a vynikl znalostí řady jazyků, kromě němčiny ovládal francouzštinu, angličtinu, italštinu, arabštinu, perštinu, díky manželce si později osvojil i maďarštinu. Do diplomatických služeb vstoupil v roce 1882 jako konzulární elév v Alexandrii, později zastával nižší posty atašé v Istanbulu,Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1891; Gotha, 1891; s. 465 dostupné online Athénách, Káhiře nebo Bělehradě. V roce 1895 krátce vedl generální konzulát v Káhiře, poté znovu působil v Athénách a Bělehradě. V roce 1899 byl jako vyslanecký rada přeložen do Mnichova a od roku 1900 byl velvyslaneckým radou v Římě, respektive legačním radou I. kategorie.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 239 dostupné onlineJahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1902; Vídeň, 1902; s. 93 dostupné online
V roce 1903 byl krátce rakousko-uherským vyslancem v Argentině se sídlem v Buenos Aires, souběžně vedl diplomatické zastoupení pro Uruguay a Paraguay.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1903; Vídeň, 1903; s. 39 dostupné online Ještě v roce 1903 se vrátil do Evropy a v letech 1903–1909 zastával funkci vyslance v Černé Hoře se sídlem v Cetinji.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 249 dostupné onlineJahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1904; Vídeň, 1904; s. 43 dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1905; Gotha, 1905; s. 405 dostupné online V letech 1909–1916 byl rakousko-uherským vyslancem v Portugalsku.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 293 dostupné onlineJahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1910; Vídeň, 1910; s. 52 dostupné online Dne 15. března 1916 byl vyhlášen válečný stav mezi Rakousko-Uherskem a Portugalskem a následující den Kuhn ukončil svou diplomatickou misi v Lisabonu. Jako zplnomocněnec ministerstva zahraničí působil do konce první světové války u vojenské okupační správy v Bělehradě, formálně mu nadále příslušel titul vyslance a zplnomocněného ministra. Na přelomu srpna a září 1918 vedl rakousko-uherskou diplomatickou delegaci na mírových jednáních s Itálií v Bernu. Po zániku monarchie byl v listopadu 1918 penzionován. Od té doby žil v soukromí ve Vídni, bydlel na adrese Schubertring 8.Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser 1935; Gotha, 1935; s. 260 dostupné online
Tituly a ocenění Od narození užíval titul svobodného pána udělený jeho otci v roce 1852.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1875; Gotha, 1875; s. 394 dostupné online Jako vyslanec v Lisabonu obdržel v roce 1912 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 249 dostupné online Mimo aktivní službu v armádě postupoval v hodnostech u c. k. zeměbrany, kde nakonec v roce 1910 dosáhl titulární hodnosti podplukovníka.Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1914; Vídeň, 1914; s. 346 dostupné online Během diplomatické kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Otto Kuhna in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1915; Vídeň, 1915; s. 53 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání Otto Kuhna in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 381 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1898) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů komturský kříž Řádu Františka Josefa s hvězdou (1902) 60x60pixelů|bezrámu|velkokříž velkokříž Řádu Františka Josefa (1908) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908)
Zahraničí 60x60pixelů Řád pruské koruny I. třídy (Německo) 60x60pixelů velkokříž Řádu italské koruny (Itálie) 60x60pixelů Řád knížete Danila I. I. třídy (Černohorské knížectví) 60x60pixelů Řád Takova II. třídy (Srbsko) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Silvestra (Papežský stát) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu Spasitele (Řecko) 60x60pixelů Řád Medžidie II. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů Řád Osmanie IV. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů Řád sv. Michaela (Bavorsko)
Rodina V roce 1891 se v Istanbulu oženil s uherskou šlechtičnou hraběnkou Annou Rádayovou (1872–1955),Anna Rádayová na webu geni.com dostupné online neteří ministra uherské zeměbrany hraběte Gedeona Rádaye (1831–1883).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1893; Gotha, 1893; s. 798 dostupné online Z manželství se narodili dva synové, starší Adalbert (Béla, 1892–1933) byl kapitánem poříční stráže v Budapešti, mladší Otto (1896–1918) padl jako praporčík v závěru první světové války v bitvě na Piavě.
Ottův mladší bratr Franz Moritz (1862–1934) sloužil v armádě a svou kariéru završil v hodnosti polního podmaršála jako velitel pěší divize v Praze.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1912; Vídeň, 1911; s. 180 dostupné online
Odkazy
Reference
Literatura DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 407–409 (heslo Otto Kuhn von Kuhnenfeld) ISBN 978-3-205-20493-0 SKŘIVAN, Ales a kolektiv: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 509 s. ISBN 978-80-278-0059-9 VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 286–290 (heslo Kuhn z Kuhnenfeldu) ISBN 978-80-905324-3-4
Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu italské koruny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Silvestra Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Nositelé Řádu knížete Danila I. Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Narození 20. dubna Kategorie:Narození v roce 1859 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 12. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1946 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži