Jonestown byla sektářská osada vybudovaná na severu Guyany sektou Chrám lidu. Záměrně byla postavena v hlubokém pralese daleko od jakékoliv civilizace a dokonce i vodních toků, aby byla co nejvíce izolovaná a nedostupná. Díky tomu prakticky vůbec nepodléhala jakékoliv státní kontrole a byla de facto zcela autonomním územím se svými vlastními zákony a pravidly.
Osada byla řízena vůdcem sekty Jimem Jonesem, který ji vedl jako beztřídní, rovnostářské komunistické společenství. A obzvláště se zde zakládalo na rasové rovnosti. Což do sekty a samotného Jonestownu přivádělo hlavně afroameričany, kteří už byli otrávení v tehdejší době velmi častým a běžným rasismem. Jonestown vnímali jako útočiště, kde konečně budou žít ve společnosti, ve které se budou cítit plnohodnotní a respektovaní. Bylo zde však i mnoho bílých, a to ze všech sociálních vrstev.
Původně mělo jít o jakýsi utopistický ráj, harmonickou komunitu, kde jsou všichni jedna velká rodina. Jim Jones však už velmi brzo začal podléhat opojení absolutní mocí, kterou nad celou osadou měl. Stal se posedlý touhou mít nad všemi obyvateli osady naprostou kontrolu a udělat si z nich zcela oddané loutky. Což se mu dařilo, a to i navzdory tomu, že životní podmínky v osadě začínaly mít čím dál více charakter velmi tvrdého totalitního režimu.
James Jones si zvykl obyvatele osady vnímat nejen jako svoji komunitu, ale přímo jako svůj osobní majetek a jakési svoje nevolníky. A když po necelém roce fungování osady vůbec poprvé přišla státní kontrola ze Spojených států, protože obyvatelé osady byli američtí občané a panovaly domněnky, že zde dochází k rozsáhlému porušování lidských práv, propadl panice. Během její návštěvy se snažil o vytvoření falešného dojmu že je zde vše v pořádku, tzv. Potěmkinovy vesnice. Na poslední chvíli, kdy už tato delegace měla odlétat, však prý zpanikařil. Měl mít strach, že velmi špatné podmínky v osadě nakonec stejně vyjdou na povrch. A osada bude následně zrušena a on tím pádem přijde o svoji komunitu tisícovky zcela oddaných lidí. A tak měl údajně nařídit celou tuto zahraniční delegaci zavraždit, včetně všech uprchlíků, kteří se společně s touto delegací rozhodli odjet z Jonestownu.
Vzápětí si však uvědomil, že po téhle události je osud jeho, jakožto i celého Jonestownu definitivně zpečetěn. Je jen otázka času, než dorazí armáda, sekta bude rozpuštěna a on bude zatčen a souzen nejen za všechny činy, kterých se jeho vůdce této sekty dopustil. Jako jediné východisko z této situace vnímal sebevraždu. A v rámci své naprosté zvrácenosti se rozhodl, že s sebou vezme i všechny členy sekty. Téměř tisícovce svých oddaných, všem obyvatelům osady, nařídil aby spáchali sebevraždu společně s ním. Tato událost je považována za vůbec největší dosud zaznamenanou hromadnou sebevraždu. Nutno však zmínit, že zdaleka ne všichni tuto sebevraždu spáchali dobrovolně. Mnozí k ní byli donucení násilím, případně byli rovnou zavražděni svými více zfanatizovanými kolegy. Spíše se tedy jedná ve skutečnosti o masovou vraždu, nikoliv sebevraždu, jak je často vykreslováno médii.
Založení osady Jones vybíral lokaci pro Jonestown záměrně ve vhodné zemi, kde tento jeho plán může bezpečné projít, a pokud možno i co nejblíže ke komunistické Kubě, kterou vnímal jako uběžiště, pokud by se samotný Jonestown ocitl v ohrožení. Nakonec si jako vhodné místo vybral odlehlou oblast v severním cípu Guyany. V roce 1974 toto místo osobně navštívil a přímo se státem Guyana si dohodl pronájem 1200 ha místní půdy. A současně si také domluvil zvláštní uvolnění podmínek pro dopravu veškerého potřebného materiálu a imigraci stoupenců sekty.Raven: The Untold Story of Rev. Jim Jones and His People. Dutton. ISBN 978-0-525-24136-2. Následně poté nastal velmi náročný proces zničení veškerého pralesa v místě budoucí osady a úpravy celého místa, aby vůbec bylo možné začít stavět.
náhled|V každém z těchto domů bylo ubytováno až 20 lidí. Většinu interiéru tvořily vedle sebe naskládané dvou až třípatrové postele. Šlo tedy o hostelový typ ubytování se zcela nulovým osobním soukromím. Budování osady začalo v polovině roku 1977 výstavbou skupiny malých obytných domků pro všechny současné i budoucí obyvatele. Osada měla mít charakter samostatného, zcela autonomního sídla, kde budou dostupné i všechny potřebné služby. A měla být významně zemědělsky založená. Okolní půda se však používala k zemědělské produkci vlastních potravin jen omezeně, protože místní půda byla pro většinu plodin nevhodná a nedostatečně úrodná. Proto bylo nutné mnoho surovin, jako například mouku dovážet. Což nebylo úplně nejpraktičtější, vzhledem k tomu že osada byla prakticky zcela odříznutá od světa a jediné její spojení s okolním světem bylo 10 kilometrů vzdálené lokální letiště dostupné jen po velmi nekvalitní nezpevněné cestě.
Tím spíše bylo nutné zajistit aby všechno potřebné bylo přímo tady na místě. Bylo tu tedy postaveno celé zdravotní středisko, včetně nemocničních lůžek a lékárny, škola, ubytovna kde byla zajišťována péče o malé děti a speciální domy pro seniory. Vedle kuchyně a společných stravovacích prostor byly také pekárna, stánek s banány (jediné čeho tu byl nadbytek), zeleninou a veřejná prádelna. Byly tu dokonce i dva výrobní závody: jeden na cihly a druhý na mýdlo. Hlavní centrum celého Jonestownu pak byla velká centrální hala v jejím středu, která sloužila jako hlavní místo setkávání všech obyvatel.
Na noc poté všichni odcházeli do obytné zóny, kde bylo 48 malých chat. Každou z nich obývalo až 20 osob a velkou část interiéru tvořily dvou, někdy až třípatrové postele. I bydlení tedy bylo zcela komunitní a neexistovalo zde jakékoliv sebemenší osobní soukromí. Jediným osobním majetkem byla uzamykatelná dřevěná schránka, kde si lidé mohli uchovat pár pro ně nejdůležitější osobních věcí. V těchto chatách byla zavedena elektřina, nicméně záchod byl umístěn zcela mimo obytnou zónu. Takže pokud na něj někdo chtěl jít, měl to opravdu velmi daleko. Veřejné záchody byly v celém areálu pouze tři. A někdy to k nim bylo opravdu hodně daleko. A tak se malá potřeba často vykonávala i mimo ně na místech, kde to tolik nevadilo.
Galerie
Demografie náhled|Vývoj populace Jonestownu 70 % obyvatel tvořili afroameričané. Jonestown jim imponoval hlavně svojí předpokládanou sociální spravedlností a rasovou rovností, která v tehdejší době v USA stále ještě nebyla samozřejmostí. Hlavní kouzlo Jonestownu bylo právě to, že se tady vůbec nerozlišovalo jakou má kdo barvu kůže. Rasismus ale nebyl jediný důvod, proč sem lidé chtěli jít. Mnoho lidí, ať už bílých nebo afroameričanů sem přicházelo kvůli své velmi špatné sociální situaci. Pocitu že v běžné společnosti pro ně není místo. Šlo tedy o útočiště převážně pro ty, kterým se v životě nepodařilo uspět. Celkem zde žilo okolo tisícovky obyvatel, a z toho zhruba třetiny dětí. Přičemž všichni byli lidé s americkým občanstvím, hovořící anglickým jazykem.
Mnozí příbuzní zmiňovali, že jejich rodinní příslušníci do Jonestownu odcestovali zcela náhle. Prostě si sbalili jen nejnutnější věci a beze slov nasedli na let do Guyany. Což už samo o sobě bylo určitým způsobem znepokojivé. Ti co do Jonestownu odcestovali v něm hledali ten slibovaný ráj, který jim sekta slibovala. Po příjezdu na místo je však čekal střet s velmi tvrdou realitou, která byla ráji jen velmi vzdálená. Pro mnohé byl prvotní šok už to, když při příjezdu viděli stráže ozbrojené puškami. Přeživší zmiňují: „V tu chvíli jsme věděli, že jsme právě vstoupili do pekla. Že jsme udělali největší chybu svého života.“ Traumatizující byl už samotný příjezd. Všichni museli odevzdat veškeré své osobní věci, včetně dokumentů a pasů. Rodiny byly záměrně rozděleny, děti rodičům odebrány a odvedeny do komunitního dětského centra a od té doby s nimi měli jen zcela minimální kontakt. A od prvního dne následovala jen nekonečná náročná práce, všemožná omezení osobní svobody, nesmyslná pravidla. A velmi spartanské životní podmínky.
Život v Jonestownu Jonestown měl představovat pravý komunistický ráj. Jeho zvrácenost se však projevovala už hned od příchodu prvních osadníků. První pravidlo byl zákaz běžných filmů a jejich nahrazení komunistickou propagandou. A večerní komunitní setkávání ve velké hale uprostřed Jonestownu bylo pod vedením Jonese plné přednášek o komunismu a jeho nepřátelích.
Jones se cíleně snažil život v osadě přiblížit tomu v Severní Koreji. Povinností všech práce schopných bylo 6 dní v týdnu pracovat na okolních polích případně při zajišťování chodu osady. Pracovní doba začínala v 6:30. Kolem poledne byla hodinová přestávka na oběd. A po té se dále pokračovalo v práci až do 18 hodiny večer. Po skončení pracovní doby plné tvrdé práce následovala hromadná večeře v jídelně hned vedle kuchyně, kde se většinou servírovala jen velmi chudá večeře sestávající nejčastěji pouze z holé rýže zalité nějakou omáčkou. Poté Jones každý večer všechny svolal do centrální haly, kde všichni museli zůstat sedět po další dlouhé hodiny a poslouchat jeho projevy plné komunistické propagandy a konspiračních teorií. Přičemž na „své“ lidi nebral vůbec žádné ohledy. Přestože dobře věděl, že za sebou mají celý den velmi náročné práce, jsou už unavení a následující den budou muset opět vstávat v šest ráno, nutil je tady sedět až do pozdních nočních hodin. Mnohdy tyto komunitní meetingy končily až ve 2 nebo 3 v noci. A kdo to už nemohl vydržet a usínal během nich, tak byl sešlehán rákoskou.
Součástí každodenního života v Jonestownu byly i všudypřítomné tlampače. Z těch nepřetržitě po celý den, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, bez přestání i po celou noc Jones z předem nahraných záznamů kázal všechny svoje myšlenky. Takže se dá říci, že obyvatelé během dne neměli doslova ani jednu jedinou minutu na klidný spánek. Nemluvě o tom, že pokud se jim už podařilo i přesto všechno usnout, tak měli možnost spát jenom pár hodin, než opět nadešel brzký ranní budíček a další den tvrdé práce.
Pouze jeden den v týdnu byl dnem volna. Během kterého existovala možnost i určitého kulturního vyžití. V centrální hale v centru Jonestownu byly například televizory, na kterých obyvatelé mohli sledovat komunistické propagandistické pořady a občas i normální běžné filmy a seriály. Ale ty byly pouštěny výhradně pod dohledem pověřené osoby, připravené upozornit na jakýkoliv případný „závadný“ obsah a patřičně ho zhanit jako ohavně kapitalistický. Mezi další „volnočasové“ aktivity obyvatel Jonestownu patřilo i psaní na ambasády komunistických zemí, zejména sovětského svazu, kam chtěl Jones celý Jonestown přestěhovat. V rámci těchto volných dní však Jones přecejen umožňoval svým lidem alespoň trochu oddechnout. Jonestown například sestavil svůj vlastní basketbalový tým, a i z dochovaných videozáznamů pořízených delegací z USA která přišla zkontrolovat životní podmínky v Jonestownu je vidět, že nejoblíbenější zálibou zde byla hudba a tanec. O čemž svědčí i dochované nahrávky pořízené před touto návštěvou.
Velmi tvrdé životní podmínky však u mnohých přecejen postupně začínaly nahlodávat jejich morálku. Obrovský problém kvůli naprosté odlehlosti osady a špatné půdě nevhodné k pěstování většiny plodin byla velmi chudá strava, jejímž základem byla rýže, fazole, případně ještě pár dalších druhů zeleniny, které se tady podařilo vypěstovat. Jones se snažil svým stoupencům zajistit i jiné typy potravin, jako třeba vejce, maso, nebo alespoň nějaké omáčky, aby tato běžná chudá základní strava aspoň nebyla tak suchá. Ale přesto bylo logisticky velmi obtížné zajistit aby obyvatelé měli dostatečné množství jídla, natož aby ještě bylo pestré a kvalitní. Z toho důvodu byly porce jídla většinou malé a nutričně dost chudé. Takže obyvatelé osady často trpěli hladem a hubnuli. A k tomu byli soustavně unavení náročnou prací a nedostatkem spánku.