Mario Giacomelli (1. srpna 1925 – 25. listopadu 2000) byl italský fotograf a fotožurnalista v žánru humanismu."'Ultimately I am a "realist"; what interests me is the relationship between human being and human being, the mystery of time, the soul, and the memory of things that have moved me'. Mario Giacomelli, 'I racconti', introduction to the catalogue of the exhibition Mario Giacomelli racconta. 'Passato' di Vinanzo Carda~lli.Ancona: Atelier dell'Arco Anloroso 1990.
Životopis Giacomelli se narodil v přístavním městě Senigallia v regionu Marche v Itálii do rodiny se skromnými prostředky. Bylo mu teprve devět let, když jeho otec zemřel, ve třinácti opustil střední školu, aby pracoval jako sazeč a víkendy trávil malováním a psaním poezie. Po hrůzách druhé světové války se od roku 1953 obrátil k bezprostřednějšímu médiu fotografie a připojil se k fotografické skupině Misa, která vznikla téhož roku. Po předválečných letech, kterým dominovala piktorialistická estetika propagovaná fašistickou vládou, tito umělci rádi experimentovali s formou.Pelizzari, Maria Antonella. (2001). 'Mario Giacomelli, 1925-2000'. (Obituary). Afterimage, 28(5), 3. Toulal se ulicemi a poli poválečné Itálie, inspirován drsnými neorealistickými filmy Vittoria De Sicy a Roberta Rosselliniho a ovlivněný renomovaným italským fotografem Giuseppem Cavalli, zakladatelem Misy, a rozvíjel styl, který radikálními kompozicemi, výrazným ořezem a ostrými kontrasty.
V roce 1955 ho v Itálii objevil Paolo Monti a od roku 1963 se stal známým mimo Itálii prostřednictvím Johna Szarkowského z Muzea moderního umění v New Yorku.
Technika Giacomelliho technika je výrazná. Poté, co začal s populárním a robustním hledáčkem filmového formátu Comet 127http://camera-wiki.org/wiki/Bencini_Comet Comet, vyráběným v Itálii firmou CMF Bencini od roku 1948 do 50. let, v roce 1954 si koupil z druhé ruky Kobell,see 'Kobell' entry at Camera-wiki větší spojenou dálkoměrnou kameru pro desky a film 6x9, jeden z pouhých asi 400 vyrobených firmami Boniforti a Ballerio v Miláně asi od roku 1952 a sám si ho upravil. Nebál se využít možnosti dvojité expozice Compur závěrky, stejně jako měkkého zaostření, pohybu fotoaparátu a dlouhých časů závěrky. Jeho snímky jsou vysoce kontrastní, zcela na rozdíl od modulovaného plného tonálního rozsahu jeho učitele Cavalliho, a jsou výsledkem použití elektronického blesku v důsledku nadměrného vývoje jeho filmu a kompenzačního těžkého tisku takže téměř černé formy „plují“ proti bílé zemi. Při komentování těchto voleb se odvolával na své školení v polygrafickém průmyslu a grafickém umění; "Pro mě je fotografický film jako tisková deska, litografie, kde se obrazy a emoce rozvrství." Po roce 1986, zejména ve své sérii 1992–3 Il pittore Bastari („Malíř Bastari“), uměle zahrnul vědomě symbolické kartonové masky a psí hračky.
Série Giacomelli se inspiroval literaturouLeonardi, N. (2016). 'Enlightening Encounters: Photography in Italian Literature'. Modern Italy : Journal of the Association for the Study of Modern Italy, 21(3), 313-314. Cesara Pavese, Giacoma Leopardiho (rodáka z Giacomelliho regionu) a poválečného existencialisty Eugenia Montaleho, velikánů italské literatury od nichž si často vypůjčoval tituly pro své obrazové série, jako např. konfrontační, nesentimentální snímky, které vytvořil (1955–1957) v domově starých lidí, kde pracovala jeho matka jako pradlena; Verrà la more e avrà i tuoi occhi („Smrt přijde a bude mít tvé oči“), převzato z básně Pavese. Psal vlastní poezii a jeho obrazy jsou odrazem jejich výtvarného jazyka.
Stejně jako ostatní členové Misy fotografoval Giacomelli prostý život chudých v jižní ItáliiRoberto Margini (2000) Paradigms of recent Italian photography, History of Photography, 24:3, 191-195, DOI: 10.1080/03087298.2000.10443400 v letech 1957 a 1959 při návštěvě Scanna, malého města v regionu Abruzzii, které o pět let dříve navštívil Henri Cartier-Bresson, jenž zde pořídil zcela odlišné snímky.Frontoni, R. (1997). Obiettivo Scanno: Cartier-Bresson, Giacomelli, Monti, Roiter, Bergno Gardin, Bucci e altri. Venezia: Marsilio.
K lidem, které jsem ve Scannu fotil, jsem byl upřímný, protože nebylo mým záměrem říkat něco o jejich sociální situaci. Nezabýval jsem se ani politickými tématy, ani trendem hledání bídy a chudoby, který v té době prožívalo mnoho fotografů na jihu Itálie. Ve Scannu jsem chtěl jen snít; a snil jsem.G. Tunoni, 'Giacomelli prima e seconda maniera', Fotografia (May 1959).
Tam pořídil snímek známý jako Scanno Boy (1957), jeden z Giacomelliho nejznámějších příkladů emocionálního účinku jeho technické inovace. Vytváří působivou atmosféru „pittura metafisica“"His poetic photos are discussed in connection with Italian neorealism and the movement 'pittura metafisica'." Art Directory - Photography entry on Giacomelli , z níž vystupují tmavé a rozostřené postavy, s jediným a centrálním objektem, který je ostrý: chlapcem ve střední vzdálenosti, který se dívá do kamery, orámován prchavými, černě svatozářové postavy v popředí a kráčející s rukama v kapsách, za nimi další dvě identicky oblečené staré ženy.
V roce 1964 byla tato fotografie vystavena Johnem Szarkowskim na pozoruhodné výstavě v Muzeu moderního umění v New Yorku The Photographer's Eye (a reprodukována v katalogu v roce 1966). Fotografie je také zveřejněna v Looking at Photographs. 100 Pictures from the Collection of the Museum of Modern Art New York (také Szarkowski, 1973).
V roce 2013 chlapce odhalila Simona Guerra, výzkumnice a neteř Maria Giacomelliho,The Scanno Boy Finally has a Name " Simona Guerra, 23 November 2013. Accessed 15 July 2017 jako Claudio De Cola, dne 19. října 1957 vycházel z kostela Sant'Antonio da Padova jako lidé kolem něj, po mši. Prostřednictvím několika pátrání v archivech a ve městě Scanno se Guerra „setkal s rodiči chlapce, který je nyní ve svém šedesátých let a už nežije ve Scannu, jeho uznání, které sám potvrdil, udělali také jeho matka, Teopista, vytvořila několik dalších snímků svého syna, které poskytly „důkaz, že chlapec, kterého Giacomelli ztvárnil, byl De Cola. "
Uznání Giacomelli se zúčastnil první výstavy italské fotografie ve Spojených státech, když v roce 1957 byla Unione Fotografica Milanese pozvána, aby představila Současnou italskou fotografii v domě George Eastmana v Rochesteru ve státě New York, kde se představilo 26 fotografů. Vystavil jednu ze svých prvních krajinářských fotografií ze série, kterou začal v roce 1954 a rozšiřoval až do roku 2000. Jeho geometrie a abstrakce přitahovaly pozornost.
Giacomelli se stal jedním z nejúspěšnějších italských fotografů na mezinárodní scéně během 70. a 80. let; Nathan Lyons kurátorsky připravil výstavy jeho děl v letech 1968 a 1969; poté, co byl povýšen kurátorem fotografie MoMA Johnem Szarkowskim v roce 1975, byl zařazen na výstavu ve Victoria and Albert Museum s názvem The Land, kterou pořádali Bill Brandt a Mark Haworth-Booth. I Pretini (Malí kněží, 1961-1963), záznam každodenního života skupiny mladých kněží, vyplynul z jeho dokumentace poválečných italských seminářů.
Publikace Ida Gianelli a Antonella Russo, Mario Giacomelli, Castello di Rivoli, Turín, 1992. Enzo Carli, Mario Giacomelli: Vnitřní forma. Fotografie 1952-1995, Charta Art Books, Milán, 1996. Renzo Frontoni. Obiettivo Scanno: Cartier-Bresson, Giacomelli, Monti, Router, Berengo Gardin, Bucce a další. Riccardo Tanturri, Marsilio, Benátky, 1997. Ennery Taramelli, Mario Giacomelli, Nathan, Paříž, 1998. Germano Celant, Mario Giacomelli, Fotografie, Milán, 2001. Sandro Genovali, Mario Giacomelli: Evoking Shadow, Charta Art Books, Milán, 2002. Giacinto Di Pietrantonio, Riccardo Lisi, Antonio Ria, Michele Robecchi, Marco Tagliafierro, Born in a Ditch: Enzo Cucchi a Mario Giacomelli, ELR, Losone, Švýcarsko, 2003. Alistair Crawford, Mario Giacomelli, Phaidon Press, Londýn, 2006. Roberto Maggiori, Enzo Cucchi & Bruno Giacomelli: Cose Mai Viste, Fotografie, Milán, 2006. Simona Guerra, Mario Giacomelli: Celý můj život, Bruno Mondadori, Milán 2008. Alistair Crawford, Černý čeká na bílé: Fotografie Maria Giacomelliho, Contrasto, Milán, 2009. Katiuscia Biondi, Mario Giacomelli: Sotto la pelle del reale, 24Ore Cultura, Milán, 2011. Katiuscia Biondi, Mario Giacomelli: Není to žádný pas le fotograf, není to pas le faire, Contrejour, Biarritz, Francie, 2016. Virginia Heckert, Mario Giacomelli: Figura/Found, Getty, Los Angeles, 2021. Questo ricordo lo vorrei raccontare. Skinnerbox, 2024. S textem v angličtině a italštině.
Sbírky Giacomelliho dílo se nachází v řadě stálých veřejných sbírek:
Castello di Rivoli, Turín Brooklynské muzeum, New York City Muzeum moderního umění, New York Institut umění v Chicagu Sanfranciské muzeum moderního umění, San Francisco, Kalifornie Francouzská národní knihovna, Paříž Victoria and Albert Museum, Londýn Puškinovo muzeum, Moskva Centro Studi e Archivio della Comunicazione na Univerzitě v Parmě Muzeum George Eastmana, Rochester, New York
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Mario Giacomelli Archive - Sassoferrato ®Rita Giacomelli
Scanno Boy Mario Giacomelli Interview by Frank Horvat
Kategorie:Italští fotografové Kategorie:Narození v roce 1925 Kategorie:Úmrtí v roce 2000 Kategorie:Muži