Superinteligence je hypotetický systém, jehož inteligence překonává schopnosti nejbystřejších a nejtalentovanějších lidských myslí. Tento pojem může také označovat vlastnost systémů řešících problémy (např. velké jazykové modely), a to bez ohledu na to, zda jsou tyto vysoké intelektuální schopnosti ztělesněny v entitách jednajících ve světě.

Ve spojitosti s umělou inteligenci (AI) se bavíme o jejím třetím stupni, který následuje po obecné umělé inteligenci (AGI), a jmenuje se umělá superinteligence (ASI).

Definice Filozof Nick Bostrom z Oxfordské univerzity definuje superinteligenci jako „jakoukoli inteligenci, která výrazně převyšuje kognitivní výkon lidí prakticky ve všech oblastech zájmu“. Například šachový program Fritz, přestože je v šachu mnohem lepší než lidé, nesplňuje tuto definici, protože nedokáže překonat lidi v jiných úkolech.

Cesty k superinteligenci Dosažení superinteligence je možné různými způsoby:

Umělá inteligence (AI): Pokroky v AI pravděpodobně povedou k obecným systémům uvažování, které překonají lidská kognitivní omezení.https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0896627317305093 Biologická evoluce: Lidé mohou evolučně nebo biologickými úpravami dosáhnout radikálně vyšší inteligence. Kombinované scénáře: Propojení lidského mozku s počítači nebo nahrávání lidské mysli do digitálních systémů, což by mohlo vést k významnému posílení inteligence.https://arxiv.org/abs/2012.05876 Prediktorem takového jevu může být společnost Neuralink.

Terminologický a politický vývoj V září 2026 oznámil prezident USA Donald Trump na Valném shromáždění OSN záměr federální administrativy nahradit ve vládních dokumentech označení „umělá inteligence“ (artificial intelligence) termínem „superinteligence“ (super intelligence, v administrativní zkratce SI). Změna vzešla z ankety na platformě Truth Social. Odborná veřejnost a technologická média (např. BBC) krok kritizovaly s tím, že přejmenování zveličuje možnosti soudobých velkých jazykových modelů a předbíhá skutečný vývoj, neboť v původním pojetí Nicka Bostroma představuje superinteligence až entitu radikálně překonávající lidstvo ve všech intelektuálních doménách.

Filosofické a psychologické aspekty Filosofické rozbory v této souvislosti poukazují na performativní charakter politického pojmenování ve smyslu teorie řečových aktů J. L. Austina (přednášky How to Do Things with Words, 1962). Podle této interpretace oficiální deklarace nepředstavuje pouhý popis technologické reality, nýbrž ustavuje správní fakt, který posouvá společenské vnímání technologie; vypuštěním přívlastku „umělá“ (z latinského artifex, řemeslník či tvůrce) se ze slovníku symbolicky vytlačuje lidský původce a stroj je a priori stavěn do pozice entity nadřazené člověku (Homo sapiens).

Z hlediska kognitivní psychologie a interakce člověka se strojem může předčasné připisování statutu superinteligence prohloubit systémové zkreslení automatizace (automation bias) a nekritické spoléhání na algoritmická doporučení. V praxi to může komplikovat uplatňování lidského dohledu, který u vysoce rizikových systémů předepisuje např. evropský Akt o umělé inteligenci (čl. 14), neboť odmítnutí závěru autoritativně deklarované „superinteligence“ přenáší neúměrné důkazní břemeno a osobní odpovědnost na dohlížejícího lidského operátora (lékaře, dispečera či úředníka).

V kontextu úvah o tranzici kognitivní dominance z biosféry na technosféru bývá rovněž zdůrazňováno, že psychologická a institucionální akceptace nadřazenosti strojů může předběhnout překonání fyzických bariér robotiky (tzv. Moravecův paradox), přičemž klíčovou roli v tomto procesu hraje postupný přenos kognitivní autority a normalizace jazykového rámce.

Reference

Kategorie:Umělá inteligence