Východolitomyšlské nářečí (někdy nazývané petácké) je specifické nářečí českého jazyka, užívané na východu Čech přibližně v severozápadní části okresu Svitavy a jižní části okresu Ústí nad Orlicí, především však v dosahu měst Litomyšl, Česká Třebová či Polička. Řadí se k severovýchodočeské nářeční oblasti češtiny (stejně jako např. náchodské či podkrkonošské nářečí), některé níže uvedené znaky jsou shodné i pro celou tuto skupinu. Nejvýraznější jev, ztráta jotace po retnicích (pět > pet), však zůstává spíš místní, pomalu vymírající regionální raritou.

Historie nářečí Poloha petáckého nářečí na českomoravském pohraničí (navíc na dosah německému osídlení) měla na jeho podobu výrazný vliv – původní severovýchodočeské archaismy byly např. postupně střídány prvky ze středomoravského nářečí. Neméně důležitou roli také sehrála distribuce spisovného českého jazyka. Jedním z prvních záznamů o tomto dialektu byla už Gramatika česká Jana Blahoslava, v šedesátých letech 18. století se oblast Litomyšle objevila v dialektologických pracích Josefa Jirečky a Aloise Vojtěcha Šembery. Největšího zájmu se však petácké nářečí těší až v dobách svého postupného úpadku, tedy od přelomu 18. a 19. století. Přestože se objevoval jak v beletrii, tak ve vědeckých kruzích (vždyť právě roku 1904 vychází nejucelenější studie Nářečí litomyšlské Quida Hodury), uchyluje se dialekt do stále menších enkláv, příp. jednotlivých obcí.

Typické znaky

Nářečí se vyznačuje mj. následujícími znaky:

Nejvýraznější změnou je ztráta jotace, která je zde dodržována i u retnic.

Příklad: behat = běhat, nevesta = nevěsta, svedomí = svědomí, zeme = země

Změna í → ej, obzvlášť u koncovek instrumentálu vzorů růže a kost. Někdy k ní však dochází i uprostřed slov.

Příklad: čepicej = čepicí, prácej = prací, ulicej = ulicí; žejbro = žíbro = žebro

Změna retnic p, b, m → t, d, n před samohláskami e a i.

Příklad: tet = pět, ředyk = hřebík, holoude = holoubě, manynka = maminka

Změna tě, dě, ně → te, de, ne.

Příklad: neco = něco, stehovat = stěhovat, tekne = pěkně

Změna v → u, nejčastěji po samohláskách na konci slabik, byly však možné i případy následnosti po samohláskách, resp. souhláskách, po slovu předešlém či před teprve nadcházejícím.

Příklad: čloujek = člověk, prauda = pravda, za uděk = za vděk, zrouna = zrovna

Podle Quida Hodury bylo pro litomyšlské nářečí časté i vynechávání souhlásek mezi dvěma samohláskami a stažením těchto samohlásek v samohlásku dlouhou.

Příklad: cák = co pak, potřál = potřeboval, prál = povídal

Odsouvání h v některých slovech a spojeních před r (ř) bylo už na konci 19. století prý dochováno pouze na Střenicku (např. pořeb = pohřeb, řebík = hřebík).

Odsouvání hiatického j před i na počátku slov, v případě záporu či patřičných předpon je možné i uprostřed.

Příklad: inačí = jinačí, íst = jíst, neistota = nejistota, roziskřit = rozjiskřit

Nominativ plurálu životných jmen mužského rodu se neliší od svého akuzativu, resp. akuzativ je i zde měkčený kmenovou souhláskou.

Příklad: hrát si na vojáci (= vojáky), chlapci chytaj chrousti (= chrousty)

Další, nepravidelné odlišnosti.

Příklad: Stupňování některých výrazů může být v petáckém nářečí specifické, např. adjektivum dobrý (2. dobřejší, 3. nejdobřejší) a alternativní podoby adverbií radši (rejši = raději) a nejradši (nejrejši = nejraději).

Nářečí v současnosti Už Quido Hodura (1904) se zmiňuje o postupném úpadku petáckého nářečí, obzvlášť co se týče jeho nejstarších vrstev (např. změna retnic p, b, m → t, d, n před samohláskami e a i). Tyto prvky totiž byly už na začátku 20. století známé pouze z posměšných rčení a jiných frazeologismů.

V současném vývoji českého jazyka je tato tendence ještě více posílena, specifická mluva menších územních celků postupně mizí a je nahrazována interdialektem společným hned pro několik oblastí.BOŠTÍKOVÁ, Aneta. Regionálně příznakové prvky v mluvě mladé generace na Litomyšlsku. Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. Oblast Litomyšle se tak stává (2008) spíše křižovatkou obecné češtiny se severovýchodočeským a středomoravským nářečím, zatímco prvky petáckého nářečí zůstávají u mladších generací (Dolní Újezd u Litomyšle) povětšinou v pasivní znalosti.

Nářečí v kultuře

Následující knihy jsou v nářečí psané buď celé, nebo částečně:

Alois Jirásek: Vojnarka (1891) Teréza Nováková: O Janu Jílkovi (1898) Teréza Nováková: Úlomky žuly (1903) Anna Popelková: Za jeden hřích: román z vesnice (1897) Josef Raymann: Sedlské námluvy (1819)

Ukázka nářečí v mluveném jazyce:

„Náš táta dyl v nestě, ztratil četyci, i dyla to tekná četyce."

„Medle, Dorka, vod ženicha mela nevesta přetuzince pekný červený punčochy do střevíčků tudyle u předu vyšitý – petku moly stát a možný, že koštovaly ešte víc…“ „Chceš-li to vedět, rouný za podobný. Dyž sem já ti dobře s Rozárou radil a ďouče je to jako kvet, taky ty ne a ne, eštěs nám tedejž prch, jak doví pro co, tak já ti zas dobře pojdám, že tu kyrysarku si nevemeš a nevemeš.“

Příklady frazeologismů:

Handra se smeje vonuci. Vem si mámu s cérou, voni tě spérou. Za krejcar by tancoval celej deň nahej s kozou v louži.

Odkazy

Reference

Literatura

BACHMANNOVÁ, Jarmila. Okrajové úseky severovýchodočeské nářeční oblasti z pohledu celočeského (Na materiálu korespondenční ankety ÚJČ), in Naše řeč 90 (2007), č. 1, s. 7–19. Dostupné online. BOŠTÍKOVÁ, Aneta. Regionálně příznakové prvky v mluvě mladé generace na Litomyšlsku. Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. Dostupné online. CUŘÍN, František. Studie z historické dialektologie a toponomastiky Čech. Univerzita Karlova, Praha 1967. HODURA, Quido. Nářečí litomyšlské. Nákladem osady města a okresu Litomyšlského, 1904. Dostupné online. JIREČEK, Josef. Podřečí východních Čech, in Časopis Musea království Českého 37 (1863), č. 4. Praha: Matice česká, 1863, s. 323–345. Dostupné online. UTĚŠENÝ, Slavomír. Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Praha: ČSAV, 1960. Dostupné online. Česká nářeční skupina, in Nový encyklopedický slovník češtiny. Brno: Masarykova univerzita, 2012–2020. Dostupné online.

Externí odkazy BALHAR, Jan; JANČÁK, Pavel et col. Český jazykový atlas 1 – 5. Ústav pro jazyk český AV ČR v Praze a Brně, 2012–2014. Dostupné online. Kategorie:Nářečí češtiny