Zână, v plurálu zîne, je vzdušná víla v rumunském folklóru. Zîne se objevují pouze v noci, kdy tančí v kruzích nad zemí a hrají na větrné nástroje. Někdy také sestupují na zem a zanechávají po sobě stopy. Člověk, který se objeví na místě, kde se shromáždily, je ihned zabit nebo je do konce života znehybněn či přijde o rozum. Vládkyní zîne je Doamna Zînelor „královna víl“, která zasvěcuje tajné bratrstvo koledníků zvané călușari. Koledníci svými písněmi odvrací nebezpečná kouzla víl, zároveň jsou ale vílami trestáni za porušení své přísahy.
Výraz zână vychází z jména římské bohyně Diany. Stejným způsobem vznikly v mnoha dalších evropských jazycích výrazy pro vílu: zanë (albánština), jana (srbština), anjana (kantabrijština); případně pro čarodějnici: jánara (neapolština), jarrá/džana (sardština). Říká se jim také výrazy s významy „Krásky“, „Větrnice“ nebo „Letnice“, z důvodu tabuizace pak také Iely („Ony“).
Historik náboženství Ioan Culianu zîne přirovnává vzhledem k jejich nebezpečným nočním zjevením k Divokému honu, známému především z folklóru německy mluvících zemí. Na druhou stranu upozorňuje, že přes podobnost mezi představou víly a čarodějnice není v rumunském folklóru mezi zîne a čarodějnicemi (strigoaice) žádný vztah. Původ víry v zîne spojuje se římským záborem Dácie a tajným vojenskými kulty, které měly uctívat Dianu a nymfy. Podle historika náboženství Mircey Eliadeho římská Diana zastoupila nějakou domorodou bohyni, snad Bendis. Připomíná také rumunský výraz zânateci („potřeštění“), původně snad dianataci („Dianou posedlí“). S bláznovstvím souvisí i slovanský výraz víla.
Reference
Kategorie:Víly a skřítci Kategorie:Rumunský folklór