Operace Jižní tah () byla poslední ofenzíva Chorvatské armády (HV) a Chorvatské rady obrany (HVO) během bosenské války. Proběhla v západní Bosně a Hercegovině ve dnech 8.–11. října 1995. Jejím cílem bylo pomoci Armádě Republiky Bosna a Hercegovina (ARBiH), jejíž pozice kolem města Ključ, dobytého během operace Sana, byly ohroženy protiútokem Armády Republiky srbské (VRS). Cíle operace zahrnovaly dobytí města Mrkonjić Grad a pozic na hoře Manjača, což by HV a HVO umožnilo přímo ohrozit Banja Luku, největší město ovládané bosenskými Srby. Konečným cílem ofenzívy bylo rovněž dobytí vodní elektrárny Bočac, posledního významného zdroje elektřiny pod kontrolou VRS v západní Bosně a Hercegovině. Spojené síly HV a HVO byly pod celkovým velením generálmajora HV Ante Gotoviny.
Ofenzíva dosáhla svých cílů a významně přispěla – spolu s operacemi Sana a Mistral 2 – k donucení bosenskosrbského vedení k vážným mírovým jednáním. Zároveň přispěla k vysídlení 10 000 bosenskosrbských uprchlíků a vedla k úmrtí nejméně 181 Srbů, přičemž stovky dalších byly po operaci pohřešovány. Celostátní příměří vstoupilo v platnost 12. října, tedy den po skončení ofenzívy, a brzy poté následovala jednání, která vyústila v Daytonskou dohodu, ukončující bosenskou válku.
Následky
Ofenzíva dobyla území široké 40 kilometrů a hluboké 20 kilometrů. Porážka VRS také jasně ukázala bosenskosrbskému vedení, že musí přistoupit k ukončení války prostřednictvím jednání, nebo riskovat dobytí Banja Luky. Navíc byla ofenzíva rozhodující při zastavení protiútoku VRS proti ARBiH u Ključe a Bosanské Krupy a umožnila ARBiH zahájit úspěšný postup proti 1. krajiňskému sboru VRS, který bránil Sanski Most. Výsledek bitvy nakonec přivedl VRS do situace, kdy si musela vybrat mezi obranou Prijedoru, Banja Luky nebo trasy Doboj–Brčko. Tato trasa byla životně důležitá pro zásobování jak Banja Luky, tak Doboje od té doby, co ji VRS zajistila během operace Koridor 92 o tři roky dříve. Podle analýzy Ústřední zpravodajské služby (CIA) byly pozemní ofenzívy HV, HVO a ARBiH v západní Bosně a Hercegovině, včetně Operace Jižní tah, významnějším faktorem, který přivedl bosenské Srby k jednacímu stolu, než nálety NATO. Celostátní příměří vstoupilo v platnost 12. října, po němž následovala jednání, která vyústila v Daytonskou dohodu dne 21. listopadu a ukončila bosenskou válku.
Ofenzíva způsobila vysídlení 10 000 srbských uprchlíků z Mrkonjić Gradu, čímž přispěla k rostoucí humanitární krizi, neboť dalších 30 000 Srbů uprchlo ze Sanského Mostu předtím, než jej ARBiH dobyla v závěrečných dnech Operace Sana. Přibližně 6 000 neSrbů bylo donuceno bosenskosrbskými silami opustit své domovy v Prijedoru a Novém Gradu. Podle zdrojů bosenských Srbů zahynulo nebo zmizelo 480 Srbů při bojích v oblasti Mrkonjić Gradu. Toto číslo zahrnuje 181 těl nalezených v masovém hrobě na hřbitově Srbské pravoslavné církve ve městě. Podle policie Republiky srbské, která místo vyšetřovala a vyslýchala svědky, byla většina mrtvých válečnými zajatci VRS nebo civilisty, které zabila 4. gardová brigáda na odvetu za smrt podplukovníka Andrije Matijaše, zástupce velitele brigády. Výsledky vyšetřování byly předány Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY), avšak ICTY se věcí nezabýval. K prosinci 2013 probíhalo vyšetřování bosensko-hercegovinských orgánů proti 27 vysoce postaveným důstojníkům HV a HVO a chorvatským představitelům. V roce 2013 byl jeden důstojník a dva vojáci 7. gardové brigády, obžalovaní ze zabití čtyř srbských civilistů u Mrkonjić Gradu, zproštěni viny, s možností odvolání.
Odkazy Reference
Knihy
Zpravodajství
Jižní tah Jižní tah Kategorie:Bosna a Hercegovina v roce 1995