Kakaová ceremonie je moderní spirituální rituál vycházející z tradic mezoamerických kultur (např. Aztékové, Mayové). Z hlediska religionistiky patří do kategorií New Age, neošamanismu a šířeji novopohanství. Během obřadu se popíjí ceremoniální kakao a součástí může být i zpěv, tanec, hudba, sdílení v kruhu či jakákoliv forma meditace. Ceremoniální kakao (ceremonial grade cacao) se prodává jako zvláštní typ kakaa a má se vyznačovat vysokou kvalitou a přírodními postupy při zpracování. Kakaový obřad je praktikujícími na Západě vnímán jako prostředek pro osobní rozvoj, prohloubení vztahu k sobě a světu a k celkové práci se sebou samým.
Historie kakaa a ceremonií Kakao pochází z oblasti povodí Amazonky a Orinoka, odkud jej Mayové rozšířili do Mezoameriky. Později jej pěstovali také Toltékové a Aztékové. U původních obyvatel Mexika nesl název cacauatl, ze kterého vychází dnešní pojmenování kakao. V předkolumbovské střední Americe mělo kakao mimořádný význam – bylo ceněnou surovinou i nápojem a využívalo se často k přechodovým či mocenským rituálům. Ochucené kořením a vanilkou se podávalo ve zlatých pohárech a bylo spojeno s prestiží a mocí.
Archeologické nálezy z Ekvádoru dokládají, že kmen Mayo-Chinchipe pěstoval kakao už před více než 5000 lety. Analýzy keramických nádob z naleziště Puerto Escondido v Hondurasu pak ukazují na konzumaci kakaových produktů kolem let 1500–1400 př. n. l. Původně byla však více než samotná semena ceněna sladká dužina plodů, z níž se připravoval fermentovaný nápoj s nízkým obsahem alkoholu.
Do Evropy se kakao dostalo kolem 16. století díky španělským conquistadorům, kteří jej rozšířili i do Asie. Kakao v průběhu 17. století dostalo až na francouzský královský dvůr za vlády Ludvíka VII. Až v 18. století švédský přírodovědec Carl Linné přiřadil kakau vědecký název Theobroma cacao, což v překladu znamená „pokrm bohů“ a s botanickým ukotvením začaly vznikat i první čokoládovny ve většinou koloniálních státech jako byla Anglie, Španělsko či již zmiňovaná Francie.
Novodobá spiritualita a New age V dnešní době se syrové kakao z Latinské Ameriky opět stalo populárním a to díky různým ezoterickým či pohanským hnutí, kde se kakao používá jako nástroj pro meditaci, osobní rozvoj a emocionální práci. Důležitým pojmem ve sféře novodobé spirituality je neošamanismus. Právě sem se tento rituál spadá, jelikož vychází z oblasti Střední Ameriky, jejíž i přes 3 000 let staré šamanské tradice bývají inspirací pro dnešní ezoterická a neošamanská hnutí.
Kakaové ceremonie bývají chápány v rámci novodobé spirituality jako rituály podporující otevření srdce, uvolnění vnitřních blokád a prohloubení sebepoznání. Typicky zahrnují prvky inspirované starověkými praktikami (řízená meditace, hudba…), které účastníkům vytvářejí bezpečný prostor pro introspekci. Ceremoniální kakao je často spojováno s podporou emočního uzdravení – napomáhá vyrovnávání se se smutkem, traumatem či stresovými zážitky a přispívá k pocitu jasnosti a uvolnění. Kromě individuálních přínosů mají obecně ceremonie i sociální rozměr, protože posilují komunitní soudržnost, vzájemnou důvěru a pocit sounáležitosti, podobně jako tomu bylo ve starověkých mezoamerických kulturách.
Tradice rituálního využívání kakaa v Latinské Americe se v některých oblastech drží i dnes například v Guatemale. Nicméně v této oblasti převažují agrární rituály jako podpora přírodních procesů. Nicméně se kakaová ceremonie a podobné novošamanské rituály objevují i na místech, která geograficky, ani historicky nespadají pod oblasti s výskytem šamanství. Např. Lindsay Adelman se snaží kakaovou ceremonii a další očistné rituály přiblížit i lidem v New Yorku.
Sociologie Kakaové ceremonie fungují jako rituály vytvářející posvátný prostor oddělaný od každodenní reality, kam každý z účastníků může dočasně vstoupit. Tento jev popsal Victor Turnera pomocí konceptu liminality, který rituály a ceremonie zahrnuje mezi společenské události, kdy dochází k vyřazení běžných sociálních rolí a výsledkem jsou tzv. communitas, kde si jsou lidé rovni, panuje jednota a soudržnost.
Rituály posilují skupinovou soudružnost, jak ukázal již Émile Durkheim ve své práci zaměřené na rituály a jejich sociologický význam. Durkheim popsal, že rituály mají za cíl posílit vztahy ve skupině, ale může docházet i k posílení sdílené víry, vize a čehokoliv, co skupina vnímá jako společné téma či poslání.
V dnešní době se otevírá možnost zkoumání kakaových ceremonií, a to jak ze zdravotního hlediska, tak i ze spirituálního v návaznosti na jiné ceremoniální látky a předměty z Latinské Ameriky, nicméně vědecký průzkum kakaových ceremonií je teprve v počátcích.
Kritika Kakaové ceremonie jsou kritizovány především z pohledu kulturní apropriace a komercializace. Není také jasný jejich náboženský status, tedy kam je přesně zařadit z hlediska religionistiky. To může zkreslovat původní smysl a význam ceremonie.
Dalším problémem je, že mnoho rituálních předmětů se stalo vyhledávaným komerčním zbožím s růstem významu alternativní spirituality, novopohanství a individualistického přístupu k životu v západní kultuře. Mezi takové předměty se řadí i rituální kakao, s tím, že i v rámci rituálu je důležité, aby bylo kakao získáno s ohledem na přírodu, která byla a je pro moderní náboženské směry mnohdy důležitá. Nicméně s rostoucím zájmem o kakao vzniká i mnoho farem mimo posvátná prostředí, většinou v Africe, a tak je pro účastníky rituálu důležité dbát, odkud kakao opravdu pochází. Problém samozřejmě způsobuje i kácení pralesů pro pěstování většího množství kakaa, což přispívá klimatické krizi.
Reference
Kategorie:Kakao Kategorie:Náboženské způsoby a chování Kategorie:New Age Kategorie:Šamanismus Kategorie:Střední Amerika Kategorie:Novopohanství