Raketové útoky na Záhřeb představovaly dvojici raketových útoků provedených Armádou Republiky Srbská Krajina z použití salvových raketometů M-87 Orkan k ostřelování chorvatského hlavního města Záhřebu během chorvatské války za nezávislost. Útok si vyžádal sedm mrtvých a více než 200 zraněných chorvatských i zahraničních civilistů. Raketové útoky byly provedeny 2. a 3. května 1995 jako odvetná akce za ofenzivu chorvatské armády při operaci Blesk. Raketové útoky záměrně cílily na civilní lokality. Záhřeb byl největším z několika měst zasažených útokem. Nešlo o jediný případ použití kazetové munice v bojích během války v Chorvatsku.

Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) označil útok za zločin proti lidskosti a odsoudil chorvatského srbského vůdce Milana Martiće za vydání rozkazu k útoku.

Úvod V rané fázi války bylo chorvatské hlavní město Záhřeb ušetřeno od devastace, protože se nacházelo daleko od frontových linií. Srbský generál Milan Čeleketić oznámil 24. března 1995 novinářům, tedy více než měsíc před útokem, že pokud Chorvatsko zahájí ofenzivu, očekává odpověď zaměřenou na „slabá místa“, tedy „parky chorvatských měst“, a dodal: „Víme, kdo jsou lidé v parcích; civilisté.“

V květnu 1995 Chorvatsko zahájilo operaci Blesk, během níž znovu dobylo oblast západní Slavonie (UNPA sektor Západ), která byla od roku 1991 pod srbskou kontrolou. V sousední Bosně vůdce Republiky srbské Radovan Karadžić pohrozil, že pošle pomoc Srbům v Chorvatsku. Po rychlém zhroucení srbské obrany v této oblasti nařídil srbský vůdce Milan Martić raketovým dělostřeleckým jednotkám v samozvané Republice Srbská Krajina, aby odpálily rakety na hlavní město Záhřeb. Odvetným útokům byly vystaveny také Karlovac a Sisak.

Jugoslávské salvové raketomety Orkan ráže 262 mm (MRL) používají neřízené rakety M-87. Ty, které byly odpáleny proti Záhřebu, nesly letecké kazetové hlavice (nazývané kazetové bomby nebo Jinglebell), z nichž každá obsahuje 288 submunic (menší munice), které jsou uvolněny ve výšce 1 000 metrů nad cílovou oblastí. Po dopadu každá submunice exploduje a uvolní 420 střepin, jejichž smrtící dosah činí deset metrů. To znamená, že každá raketa uvolní přibližně 120 000 těchto střepin, které byly charakterizovány jako speciálně navržené k zabíjení nebo zmrzačení místní pěchoty.

Údery 1. května se uskutečnilo setkání vůdců Republiky srbská Krajina. Ačkoliv jednání stále probíhala, Martić a Čeleketić nebyli nakloněni mírovému řešení. Ve 13:00 téhož dne nařídil Milan Čeleketić za přítomnosti Martiće dělostřelecký útok na Sisak, který byl zahájen v 17:00. Téhož dne byla dělostřelecká jednotka M-87 Orkan z Kninu přesunuta do Vojniće (asi 50 km jižně od Záhřebu).

První útok proběhl 2. května v 10:25 dopoledne. V té době bylo na ulicích mnoho civilistů. Mezi zasažené cíle patřila Strossmayerova promenáda, Petrinjská ulice a Vlašská ulice, kde byla zasažena tramvaj plná cestujících. Zasaženo bylo také klasické gymnázium v centru města a letiště v Záhřebu. Celkem bylo zabito pět civilistů a 146 zraněno.

Druhý útok se odehrál následující den ve 12:10 odpoledne. Mezi zasaženými cíli byla dětská nemocnice v Klaićově ulici, budova Chorvatského národního divadla (kde tehdy pobývali ruští, ukrajinští a britští baletní tanečníci, z nichž někteří byli zraněni) a soudní budova na náměstí Nikoly Šubiće Zrinského.

Toho dne byli zabiti dva civilisté a 48 zraněno, což bylo méně než předchozí den, protože mnoho lidí se po prvním útoku vyhýbalo veřejným prostranstvím. Většina raket zasáhla centrum města a přilehlé ulice, které byly v ranních hodinách s největší pravděpodobností plné civilistů. Celkem si útoky vyžádaly sedm mrtvých a asi 200 zraněných (z toho zhtuba 100 těžce).

Následky

3. května nařídil tehdejší prezident Srbska Slobodan Milošević náčelníkovi generálního štábu Jugoslávské armády Momčilu Perišićovi, aby zavolal Čeleketićovi a zakázal další údery proti Záhřebu.

Po 4. květnu a ukončení operace Bouře se zvláštní vyslanec OSN Jasuši Akaši setkal s Martićem a odsoudil ho za útok. Martić poté pohrozil, že útoky obnoví, a hovořil o „masivních raketových útocích na Záhřeb, které by zanechaly 100 000 mrtvých.“

10. října 2013 byla na střeše dětské nemocnice v Klaićově ulici objevena kazetová puma, která nevybuchla, a to 18 let po útocích. Po dokončení několika operací pacientů dostala záhřebská policejní pyrotechnická jednotka povolení munici odpálit. Nikdo při detonaci nebyl zraněn.

V květnu 2013 otevřel primátor města Milan Bandić v Petrićevoj ulici muzeum věnované této tragédii.

Obvinění z válečných zločinů vznesená ICTY

Bezprostředně po útocích se Martić objevil v srbské televizi a veřejně se chlubil, že útoky nařídil. Toto video bylo později použito proti němu během jeho procesu u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) poté, co byl obžalován z válečných zločinů. Útok na Záhřeb byl jedním z hlavních bodů obžaloby proti němu, ke které se přiznal, ale tvrdil, že šlo o „legitimní akci proti nepříteli“. Dne 12. června 2007 byl odsouzen k 35 letům vězení.

Perišić byl také obžalován ze své role v raketovém útoku. Byl odsouzen k 27 letům vězení, protože soudci rozhodli, že měl faktickou kontrolu nad veliteli SVK, jelikož jim vydával rozkazy a zahájil proti nim disciplinární řízení; proto byl zodpovědný za nepotrestání těch, kteří odpálili rakety na Záhřeb. V únoru 2013 byl Perišić osvobozen ve všech bodech obžaloby a po odvolání proti rozsudku propuštěn na svobodu.

Odkazy Reference

Kategorie:Události roku 1995 Kategorie:Válečné zločiny války v Jugoslávii Kategorie:Masakry Chorvatské války Kategorie:Zločiny proti lidskosti Kategorie:Masakry 20. století