Ladislaus Rémy-Berzenkovich von Szillás (16. července 1865 Alexandrie – 22. července 1938 Vídeň) byl rakousko-uherský námořní důstojník. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1886, vystřídal nižší důstojnické pozice na řadě lodí. Větší vliv získal jako pobočník následníka trůnu Františka Ferdinanda v letech 1901–1906, poté několik let působil v diplomacii v Itálii (1907–1912). Za první světové války vykonával podružné úkoly u námořní základny v Pule, nakonec byl ředitelem námořní zpravodajské služby, tj. šéfem námořní špionáže (1917–1918). Po rozpadu c. k. monarchie obdržel hodnost kontradmirála ve výslužbě s nárokem na penzi (1919), dožil v soukromí ve Vídni.
Životopis náhled|vlevo|Kontradmirál ve výslužbě Ladislaus Rémy-Berzenkovich von Szillás Pocházel ze sedmihradské rodiny, narodil se v Egyptě jako nejstarší ze čtyř synů diplomata Emila Rémy-Berzenkoviche (1835–1915), c. k. generálního konzula v Tunisu, Bombaji a Alžíru.DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Vídeň, 2017; s. 565–566 ISBN 978-3-205-20493-0 Ladislaus studoval krátce na gymnáziu v Melku, další vzdělání získal soukromě v Athénách, kde pobýval s otcem a nakonec v letech 1881–1886 studoval na C. k. námořní akademii v Rijece.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1886; Vídeň, 1886; s. 88 dostupné online K námořnictvu vstoupil jako kadet v roce 1886 a na korvetě SMS SaidaRangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1887; Vídeň, 1887; s. 110 dostupné online absolvoval zaoceánskou plavbu kolem Afriky a k břehům jižní Ameriky (1886–1887).Přehled cest válečných lodí c. k. námořnictva v 19. století na webu kriegsmarine.hu s. 207 dostupné online Poté prošel další průpravou na cvičných lodích a absolvoval kurz pro obsluhu torpéd, v roce 1889 získal hodnost praporčíka.Schematismus für die Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1891; Vídeň, 1891; s. 1056 dostupné online Na podzim 1889 byl pod velením kapitána Cassiniho členem posádky na císařské jachtě SMS Miramar, na které se plavila císařovna Alžběta po Středozemním moři.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1889 s. 110 dostupné online
Vystřídal nižší důstojnické pozice na různých lodích, sloužil také u dunajské říční flotily v Budapešti. V roce 1892 byl osobním pobočníkem admirálů Rohrscheidta a Buchty, poté sloužil mimo jiné na torpédových člunech, u arzenálu v Pule nebo oblastního námořního velitelství v Terstu. V letech 1894–1895 pobýval na palubě parníku SMS Taurus, který sloužil jako staniční loď v IstanbuluRangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1894; Vídeň, 1894; s. 170 dostupné online, a další dva roky vedl výcvik námořních kadetů na školní lodi SMS Novara (1895–1897).Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1896; Vídeň, 1896; s. 173 dostupné online Mezitím postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1896Schematismus für die Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1897; Vídeň, 1896; s. 1121 dostupné online, poručík I. třídy 1899).Schematismus für die Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1901; Vídeň, 1900; s. 1196 dostupné online
náhled|vlevo|Křižník SMS Admiral Spaun, vlajková loď kapitána Rémy-Berzenkoviche v letech 1912–1913 V letech 1901–1906 zastával funkci námořního pobočníka následníka trůnu Františka Ferdinanda.Schematismus für die Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1902; Vídeň, 1901; s. 87 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 36 dostupné online Prohluboval arcivévodův zájem o námořnictvo a zasloužil se o posílení vlivu válečného loďstva v celkovém kontextu c. k. ozbrojených sil. Následníka trůnu také doprovázel na zahraničních cestách, například do Londýna, Petrohradu, Bruselu nebo Madridu.SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 124 (heslo Franz Ferdinand) ISBN 3-7648-2519-7 V letech 1906–1907 byl dělostřeleckým důstojníkem na křižníku SMS Sankt GeorgRang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1906; s. 157 dostupné online a poté krátce prvním důstojníkem na křižníku SMS Panther, který plnil úlohu staniční lodi v Terstu.Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1907; Vídeň, 1907; s. 172 dostupné online
Od prosince 1907 zastával diplomatický post námořního atašé u rakousko-uherského velvyslanectví v Římě.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1908; Vídeň, 1907; s. 263 dostupné online K diplomatické službě byl mimo jiné předurčen svými jazykovými znalostmi, kromě němčiny a maďarštiny mluvil francouzsky a italsky, díky pobytu v Řecku v dětství ovládal také řečtinu a latinu, v pozdější službě si osvojil i základy arabštiny. V Itálii se nepříliš úspěšně pokoušel o bližší spolupráci námořnictva obou zemí. K datu 1. listopadu 1908 byl povýšen na korvetního kapitánaSchematismus für die Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1909; Vídeň, 1909; s. 1318 dostupné online a v létě 1910 byl krátce velitelem torpédoborce SMS Velebit. V Římě působil do května 1912Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1912; Vídeň, 1912; s. 51 dostupné online a mezitím k datu 1. listopadu 1911 obdržel hodnost fregatního kapitána.Schematismus für die Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1911; s. 1388 dostupné online Následně byl jmenován velitelem torpédové flotily na vlajkové lodi SMS Spaun.Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1912; s. 200 dostupné onlinePřehled velitelů válečných lodí c. k. námořnictva dostupné online V této funkci se však příliš neosvědčil během mezinárodních operací za balkánských válek a od května 1913 pobýval s polovičním platem jako nezařazený důstojník u sborového námořního velitelství v Pule.Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1913; Vídeň, 1913; s. 11 dostupné online
Na začátku první světové války byl znovu povolán do aktivní služby a v srpnu 1914 převzal v Pule velení starší strážní lodi SMS Mars. Ke dni 1. listopadu 1914 byl povýšen na kapitána řadové lodiRangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1915; Vídeň, 1915; s. 13 dostupné online a na Jadranu operoval do října 1917. Poté byl jmenován ředitelem Námořní zpravodajské služby v Terstu a v této funkci setrval do konce války. K datu 1. listopadu 1918 byl penzionován a až v červnu 1919 mu byla v Rakousku přiznána hodnost kontradmirála s nárokem na penzi.
Po roce 1918 žil trvale ve Vídni, jeho posledním bydlištěm byl nájemní dům v ulici Reisnerstraße 42 ve čtvrti Landstraße.Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1937; Vídeň, 1937; s. 1077 dostupné online Ve veřejném životě se příležitostně angažoval jako člen Rakouského jachtařského svazu a dalších organizací spojených s námořnictvem. Zemřel 22. července 1938 ve věku 73 let a byl pochován v rodinné hrobce na hřbitově ve vídeňské čtvrti Döbling.
Tituly a ocenění Po nobilitaci svého otce užíval od roku 1881 šlechtický titul s predikátem von Szillás platným pro Uherské království. Během služby u námořnictva a v diplomacii získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1918; Vídeň, 1918; s. 13 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Vojenská záslužná medaile (1906) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1911) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1912) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací (1916)
Zahraničí 60x60pixelů Oranžsko-nasavský řád I. třídy (1904, Nizozemsko) 60x60pixelů Námořní záslužný kříž I. třídy (1906, Španělsko) 60x60pixelů Řád lva a slunce III. třídy (1906, Persie) 60x60pixelů Řád pruské koruny II. třídy (1913, Německo) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu italské koruny (1913, Itálie)
Odkazy
Reference
Literatura JELÍNEK, Milan: Válka na Jadranu 1914–1918; Praha, 2019; 576 s. ISBN 978-80-7497-273-7 SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl III. 1915–1924; Biblio Verlag Osnabrück, 2005; s. 300–305 (heslo Ladislaus Rémy-Berzenkovich von Szillás) ISBN 3-7648-2520-0 STRAUSS, Heinz: Ladislaus Rémy-Berzencovich von Szillás; Vídeň, 2021; 308 s. ISBN 9783753464008
Externí odkazy Ladislaus Rémy-Berzenkovich von Szillás in: Österreichisches Biographisches Lexikon Profesní biografie Ladislause Rémy-Berzenkoviche na webu Rakouského státního archivu
Kategorie:Rakousko-uherští admirálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu italské koruny Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Nositelé Námořního záslužného kříže (Španělsko) Kategorie:Příslušníci Rakousko-uherského námořnictva Kategorie:Narození 16. července Kategorie:Narození v roce 1865 Kategorie:Narození v Alexandrii Kategorie:Úmrtí 22. července Kategorie:Úmrtí v roce 1938 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení ve Vídni Kategorie:Muži