Aféra Wallis (ve své době též nazývaná „Wallisgate“ po vzoru aféry Watergate) byla česká politicko-ekonomická aféra, která veřejně propukla v létě 1993 – jednalo se tedy o jednu z prvních kauz samostatné České republiky. Důstojník FBIS Václav Wallis byl obviněn z prodávání tajných materiálů majiteli Harvardských investičních fondů Viktoru Koženému. Ve výpovědích Wallise a Koženého byly rozpory. Wallis tvrdil, že Kožený si od něj materiály vyžádal. Kožený tvrdil, že ho Wallis vydíral a kdyby Kožený Wallisovi nezaplatil, zveřejnil by prý Wallis kompromitující informace o Koženém a jeho podnikání. Kauza svého času přitáhla značnou mediální pozornost a psalo se o ní i v zahraničních médiích. V průběhu vyšetřování kauzy se Viktor Kožený přesunul do zahraničí. Kauza se táhla téměř deset let a v roce 2001 byl Wallis pro nedostatek důkazů osvobozen.
Průběh aféry Počátek aféry Na přelomu listopadu a prosince 1992 se Viktor Kožený obrátil na tehdejšího ministra vnitra Petra Čermáka (se kterým se přátelil a pravidelně s ním hrál squash), že ho údajně vydírá důstojník tehdejší FBIS Václav Wallis. S Wallisem se Kožený znal od května 1992 (podle jiných zdrojů již od března). Jako důkaz předal Kožený Čermákovi pět ofocených dokumentů s razítkem FBIS, které byly označeny jako tajné. Čermák Koženému obratem zajistil ochranku a také mu daroval pistoli jako projev uznání, že se Kožený nebál poukázat na korupci v FBIS.
V pátek 4. prosince kontaktoval Čermák náměstka FBIS pro Českou republiku a pozdějšího ředitele BIS Stanislava Devátého a také hlavního vojenského prokurátora Miroslava Kříženeckého, pod jehož jurisdikci FBIS spadala. Kožený pak byl dva dny vyslýchán. Podle Kříženeckého byl Kožený na výslech „dokonale připraven“ a byl „naprosto suverénní“. V pondělí 7. prosince byl Wallis při odchodu z Koženého kanceláře zatčen. V jeho kapse bylo nalezeno sto tisíc korun. Při následné prohlídce Wallisova bytu našli policisté několik tajných spisů.
Wallis skončil ve vazbě. Nejprve se doznal (údajně na radu právníka, aby se dostal z vazební cely), ale později svou výpověď změnil. Ve vazbě strávil dvacet měsíců – až do srpna 1994. Wallis se podle svých slov ucházel u Koženého o zaměstnání, protože prý věděl, že jako bývalý příslušník StB nemá u kontrarozvědky perspektivu. Bránil se, že Kožený si dané informace „objednal“ – podlehl prý Koženého nátlaku, aby pro něj vynášel informace z FBIS – mělo se jednat zejm. o informace ze svazku „Hadr“, který vedla FBIS na Koženého a jeho Harvardské investiční fondy. Podle Wallise prý Kožený rozpoutal tuto kauzu, aby od sebe odvrátil pozornost a zarazil mapování svého fondu. Zmíněných sto tisíc korun měla být záloha na Wallisův budoucí plat, protože Kožený prý Wallise chtěl zaměstnat. V roce 1995 řekl Wallis v rozhovoru pro magazín Koktejl, že v té době nutně potřeboval asi 50 tisíc korun, protože prý potřeboval zaplatit „latě na chatu“ a také jeho syn potřeboval „zaplatit školné na soukromé škole“.
Kožený tvrdil, že ho Wallis vydíral: pokud by mu nezaplatil, zveřejnil by prý Wallis poškozující informace o něm a jeho byznysu. Celkem podle svých slov zaplatil Wallisovi 500 tisíc korun.
Medializace případu I když se o kauze psalo již od Wallisova zatčení, k široké medializaci došlo až 28. července 1993, když skončilo vyšetřování a Wallis byl vojenskou prokuraturou oficiálně obviněn z ohrožení státního tajemství a zneužití pravomoci veřejného činitele (nikoli z vydírání). Spis trestní věci proti Wallisovi byl předán Vyššímu vojenskému soudu v Táboře.
Kožený byl v té době na čtrnáctidenní cestě po Číně, Hongkongu a Singapuru. Po návratu v pondělí 3. srpna opakovaně uvedl, že byl Wallisem vydírán a celou aféru zároveň označil za „bublinu“.
Také tehdejší premiér Václav Klaus nesl medializaci případu s nelibostí. Média prý o případu informovala jen proto, že v období letní okurkové sezony nebylo o čem jiném psát. Klaus považoval myšlenku, že by Kožený kupoval od Wallise tajné informace, za „absurdní“, a celou kauzu považoval za „zlý ideologický útok na jeden ze základů transformačního procesu – kuponovou privatizaci“.
Hovořilo se i o existenci kompromitujících materiálů na přední politiky tehdejší doby jako byli Václav Havel, Václav Klaus a další. Wallis měl mít jakožto bývalý příslušník StB k informacím o těchto lidech v 80. letech přístup. Předané materiály přímo žádné kompromitující informace neobsahovaly, psalo se v nich však o existenci kompromitujících videokazet. Podle jiných zdrojů však tyto „kompromitující materiály“ nebyly nic než „informace a drby“.
Ředitel BIS Stanislav Devátý se ohradil proti tvrzení, že by se BIS zabývala sledováním politiků a řekl, že tyto materiály jsou pozůstatkem z činnosti StB. Řekl také, že BIS nemůže ručit za své zaměstnance a že Wallisova činnost byla jeho soukromou iniciativou. Podal také žalobu na vojenskou prokuraturu.
Podle Jiřího Dienstbiera byla aféra Wallis jen špičkou ledovce celého systému korupce, který se u nás šířil a který zahrnoval propojení bývalých komunistických představitelů, organizovaného zločinu, politiků a byznysmenů.
Odchod Koženého ze země Některé noviny pochybovaly o Koženého verzi událostí – např. podle Lidových novin bylo neobvyklé, aby vyděrač obdarovával vydíraného dárky v podobě tajných informací. Podle Koženého však měly být předané materiály „legalizací“ skutečného vydírání.
Soudní jednání proběhlo v prosinci 1993 u vojenského soudu v Plzni. Část procesu byla neveřejná. Kožený zde vystupoval jako hlavní svědek. Zopakoval zde svou tezi o tom, že ho Wallis vydíral. Zároveň řekl, že měl z Wallise strach. Z předaných dokumentů se údajně dočetl, že se chystá veřejná diskreditace jeho osoby, která měla proběhnout na objednávku konkurenta, kterým podle Koženého slov měla být První investiční společnost.
Na konci roku však byl případ předán civilnímu soudu. Náměstek generálního prokurátora Pavel Bret si vyžádal spis o případu (který měl údajně tloušťku přes 1 metr), protože se prý objevily nesrovnalosti v Koženého svědectví. Kožený prý nedokázal doložit, že ho Wallis vydíral. Bret řekl, že nová obvinění by mohla být vznesena do konce ledna 1994 a nevyloučil, že by kromě Wallise mohla být namířena i proti Koženému či dalším lidem.
Od této chvíle již Kožený přestal v případu spolupracovat. Na počátku roku 1994 se přesunul do zahraničí, kde se údajně léčil s „přechozenou chřipkou“. Poté se již přesunul na Bahamy a v roce 1995 si za investici do lokální softwarové firmy koupil irské občanství.
Případu se dále ujal plzeňský okresní soud. První jednání u tohoto soudu se konalo v únoru 1994. K tomuto jednání se již Kožený nedostavil.
Jako Wallisovi důvěrníci (či zástupci veřejnosti) u soudu vystupovali Petr Uhl a Jaroslav Bašta.
24. března 1994 řekl vyšetřovatel Petr Šmerda, že vůči Koženému nebudou vznesena žádná obvinění. I pražský státní zástupce Josef Kredba řekl 1. dubna agentuře ČTK, že Koženého za jeho roli ve Wallisově případu nehodlá stíhat. Podle svědka Miroslava Mrňy však prý Kožený od začátku věděl, že Wallis je příslušníkem FBIS. Kožený přitom tvrdil, že zpočátku nevěděl, kdo Wallis je, a jeho příslušnost k FBIS si odvodil až z předaných materiálů. Podle Petra Uhla tedy Kožený mohl být stíhán za křivou výpověď. Kredba však řekl, že jakákoli obvinění by mohla vůči Koženému být vznesená až po ukončení Wallisova případu. Navázal tak na tvrzení Nejvyššího státního zastupitelství z předchozího roku. Řekl také, že kdyby Koženého v této fázi procesu obvinil, pak by „podkopal“ Koženého předchozí svědectví a postavil by Koženého a Wallise na stejnou úroveň.
Rozsudek nad Wallisem Obžaloba žádala pro Wallise šest a půl roku vězení za prodej státního tajemství. Obhajoba chtěla tento trest zkrátit na 16 měsíců, které si již Wallis odseděl ve vazbě. V pátek 8. dubna 1994 byl Wallis odsouzen nepodmíněně k 37 měsícům vězení. Verdikt však nebyl pravomocný.
V srpnu 1994 byl Wallis po dvaceti měsících propuštěn z vazby.
Wallisův případ se dále táhl dlouhé roky. Podle iDNES.cz si „soudy kauzu přehazovaly jako horkou bramboru“. Vyšetřování také komplikoval přístup BIS, která nechtěla soudům poskytnout své tajné materiály.
V lednu 1997 začal u plzeňského okresního soudu nový proces, protože se ukázalo, že Wallis nebyl veřejným činitelem, a tudíž nemohl být odsouzen za zneužití pravomoci. V červnu byl Wallis odsouzen k 20 měsícům vězení za ohrožení státního tajemství. Wallis se však odvolal a v prosinci 1997 byl plzeňským krajským soudem pro nedostatek důkazů v plném rozsahu zbaven obžaloby. Soudce Josef Baxa k tomu tehdy řekl: „Nezvratné je, že Wallis převzal od Koženého obálku s penězi při předem připravené policejní akci a že Kožený předal tehdejšímu ministrovi vnitra pět tajných materiálů. Ostatní důkazy vyvolávají pochybnosti a nevylučují verze o nevině obžalovaného.“
Na jaře 1998 však podala tehdejší ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová proti tomuto rozsudku stížnost k Nejvyššímu soudu. Ten v srpnu tuto stížnost uznal a rozhodl, že osvobozující rozsudek byl ve sporu se zákonem, protože prý „není možné, aby krajský odvolací soud bez provedení vlastních důkazů dospěl k odlišnému závěru než soud městský“ a že soudy se touto kauzou musejí zabývat dál.
V dubnu 1999 rozhodl plzeňský krajský soud, že kauzu od počátku projedná plzeňský okresní soud. Ten však považoval pokyn svého nadřízeného soudu za nezákonný a v červnu dal podnět tehdejšímu ministru spravedlnosti Otakaru Motejlovi, aby podal stížnost pro porušení zákona. Motejl tak po několika měsících učinil.
V květnu 2000 nařídil Nejvyšší soud, aby plzeňský krajský soud sám bezpodmínečně rozhodl o Wallisově vině. Proces začal v květnu 2001. 7. června byl Wallis pro nedostatek důkazů definitivně osvobozen. Předseda senátu plzeňského krajského soudu Eduard Wipplinger k tomu tehdy uvedl: „Při pochybnostech soud rozhoduje ve prospěch obžalovaného. Navíc už není reálné provádět další dokazování vzhledem ke značnému časovému odstupu.“
Souvislost s dalšími případy S aférou Wallis také údajně souvisí vražda rozhlasového novináře Jiřího Válka (který údajně udržoval intimní vztah s jedním z federálních ministrů) a záhadná smrt podnikatele Petra Podlešáka (bývalého majora StB), který zemřel ve svém hořícím Mercedesu.
Odkazy Poznámky
Reference
Externí odkazy Archiv ČT24 – Kauza Wallis (1993 - 1997) (Česká televize)
Kategorie:Politické skandály v Česku Kategorie:Události roku 1993 Kategorie:Česko v roce 1993