Xavier Corberó i Olivella (13. července 1935 Barcelona – 24. dubna 2017 Esplugues de Llobregat) byl španělský sochař. Nejvíce proslul palácovým komplexem v Esplugues de Llobregat poblíž Barcelony. Byl popisován jako „nejvýznamnější katalánský umělec od dob Gaudího“ a „jeden z nejuznávanějších španělských sochařů“.

Rodina Rodina ze strany jeho otce má kořeny v Lleidě v domovině svatého Petra Clavera jehož matka se v v 16. století narodila jako Ana Corberó. V rodině se držela tradice řemesla kovotepectví, především z bronzu. Jeho dědeček Pere Corberó i Casals (1875–1959) byl podnikatel a umělec, jehož díla zahrnovala bronzový památník na místě narození Enrique Granadose, rovněž v Lleidě. Byl také spoluzakladatel barcelonské společnosti pro propagaci dekorativního umění, předchůdci Muzea designu, nyní známého jako Foment de les Arts i el Disseny. Slévárna Corberó v této době době vyráběla sochy od významných katalánských sochařů, například Pabla Gargalla, Josepa Viladomata a Frederica Marèse. Byla také průmyslovým a komerčním producentem bronzových dveří, lustrů, fontán a dalších dekorativních předmětů s výstavním salonem v centru Barcelony.

Pereho syn a Xavierův otec Xavier Corberó i Trepat (1901–1981) také pracoval v rodinném podniku s bronzem. Společně s bratrem Valerim Corberó i Trepat, známým interiérovým designérem a dekoratérem, byli spoluzakladateli umělecké školy Escola Massana v Barceloně.

Během španělské občanské války Xavier Corberó i Trepat bojoval na straně španělských republikánských ozbrojených sil a byl tak oddělen od své rodiny. Xavierova matka Montserrat rozená Olivella i Vidal, zemřela v roce 1936 během porodu jeho mladšího bratra, který o několik let později zemřel na neštovice.

Životopis Xavier Corberó prožil své dětství během nepokojů a nedostatku za španělské občanské války a prvních let frankistického Španělska. V roce 1950 začal studovat na Escola Massana. V roce 1953 dobrovolně vstoupil do vojenské služby u španělského letectva. V roce 1955 krátce žil v Paříži a ve Stockholmu, a poté do roku 1959 v Londýně, kde se stal prvním Španělem, který se stal studentem na Centrální škole umění a řemesel (Central School of Art and Crafts). Poté na nějakou dobu odjel za prací do Lausanne.

Na začátku 60. let 20. století se v Barceloně spřátelil s Ricardem Bofillem, Antoniem Gadesem, Luisem Marsansem a Manuelem Violou. V roce 1962 se přestěhoval do New Yorku na návrh Violy. Zde trávil čas v přítomnosti prominentních umělců jako byli Marcel Duchamp, Max Ernst a Man Ray, než se v polovině 60. let přestěhoval zpátky do Barcelony. V následujících letech se ještě více ponořil do umělecké komunity Barcelony a Cadaqués, kde si vytvořil blízké přátelství se Salvadorem Dalím (kterého označil za svého „prvního mecenáše“), stejně jako s Jorgem Castillem, Robertem Llimósem, Josepem Llorens i Artigas, Roberto Mattou, Joanem Miró, Elsou Peretti, Joanem Ponçem a Josepem Lluísem Sertem, mimo jiné. Na začátku 70. let tiskl leptové grafiky pro Miróa a ve své dílně v Esplugues vyráběl šperky pro Peretti. Někdy v této době se také setkal s britským krajinářským architektem Russellem Pagem, jehož považoval za svého učitele. Od poloviny 70. let strávil delší čas v New Yorku, kde mezi jeho kruhy patřili Claes Oldenburg, Richard Serra, Donald Sultan, Bryan Hunt, Beverly Pepper, Vincent Desiderio, Kenneth Frampton a Robert Hughes.

Corberó se v roce 1958 oženil s herečkou Mary-Ann Bennett. Jejich dcera Ana Corberó se narodila v roce 1960. Na začátku 70. let začali žít odděleně, v této době byl Corberó ve vztahu s italskou modelkou Elsou Peretti, které pomohl stát se návrhářkou šperků. V roce 1983 se oženil s Marií Luisou Tiffón. V pozdějších letech měl vztah s Marií Dolors (Midu) Rica, kterou znal od roku 1973.

Corberó zemřel 24. dubna 2017 ve věku 81 let. Byl pohřben na hřbitově Montjuic v Barceloně.

Tvorba a ocenění Svou první výstavu soch z kovu vystavil v roce 1955 na 3. hispánsko-americkém bienále. Účastnil se opakovaných ročníků avantgardní výstavy Saló de Maig v Barceloně, kde v letech 1960 a 1961 získal ocenění. V roce 1963 měl svou první samostatnou výstavu v Mnichově, za kterou obdržel zlatou medaili od Svobodného státu Bavorsko. Jeho pozdější samostatné výstavy byly mj. v Institutu umění v Chicagu (1964), Staempfli Gallery v New Yorku (1966, 1975, 1980), Meadows Museum v Dallasu (1980) a McNay Art Museum v San Antoniu (1985).

Jeho monumentální sochy jsou k vidění na mnoha místech v Katalánsku včetně Barcelony, Esplugues de Llobregat, El Prat de Llobregat, Sabadell, Terrassa, Cassà de la Selva. Další se nachází v Palma de Mallorca, Santa Cruz de Tenerife, Londýně, Bejrútu, Dubaji, Chicagu a také v několika muzích jako Meadows Museum v Dallasu, Nassau County Museum of Art, Městské muzeum Amsterdam, Victoria and Albert Museum a  Metropolitním muzeu umění.

Ačkoli bylo sochařství Corberóovým hlavním médiem, společně s architekturou jeho domu, tvořil také hravé kresby, abstraktní malby a básně v katalánštině.

Po návratu demokracie do Španělska a s tím souvisejícím rozkvětem kulturního života v Barceloně, který vyvrcholil letními olympijskými hrami v roce 1992, Corberó společně s newyorským galeristou Josephem A. Helmanem úspěšně přiměl své významné umělecké přátele, aby městu darovali monumentální sochy jako příspěvek k jeho obnově – za téměř nulové náklady pro město kromě materiálu na sochy. Díky této iniciativě se na nábřeží Port Vell objevila Lichtensteinova El Cap de Barcelona, v oblasti Vall d’Hebron Oldenburgovy Matches, na Plaça de la Palmera Serraův Wall, v parku Estació del Nord Pepperové Cielo caído a Espiral arbolada, v parku del Clot Huntovo Rites of Spring a v parku de l’Espanya Industrial Carova Alto Rhapsody. Corberó byl také autorem návrhu medailí pro olympijské hry 1992, pro něž – na jeho naléhání – bylo poprvé použito skutečné zlato.

V roce 1992 obdržel od Generalitat de Catalunya Kříž svatého Jiří jako uznání za jeho zásluhy o program veřejné sochařské tvorby v Barceloně. V roce 2000 se stal členem Královské katalánské akademie výtvarných umění svatého Jiří (Reial Acadèmia Catalana de Belles Arts de Sant Jordi).

Espai Corberó náhled|Espai XC, Esplugues de Llobregat V roce 1968 Corberó začal kupovat pozemky, včetně bývalé bramborové farmy na hranici ulice Montserrat v barcelonském předměstí Esplugues de Llobregat, nedaleko bydliště jeho rodičů. Na pozemcích vytvořil vysoce propracovaný komplex známý k roku 2022 jako „Corberóův prostor“ (katalánsky: Espai Corberó). Během jeho života byla část objektu určena rezidenčním pobytům pro umělce a zároveň sloužil jako jeho vlastní domov. Rozsáhlý areál zahrnuje významnou část jeho celoživotní tvorby a osobních sbírek, které rozšiřoval až do své smrti.

Komplex Espai Corberó zahrnuje dva historické domy Can Cargol a Can Bialet, přičemž první z nich Corberó zrekonstruoval v letech 1970–1971 za pomoci architekta a stavitele Emilia Bofilla, který se také podílel na raných fázích výstavby hlavního komplexu naproti ulici Montserrat. Corberóv vizuálně výrazný dům byl několikrát použit jako pozadí pro filmová a mediální díla, například ve filmu Woodyho Allena Vicky Cristina Barcelona (2008) a v sekci „Goings on About Town“ časopisu The New Yorker v roce 2020. Lluís Lleó, umělec a známý Corberóa, jej popsal jako „autoportrét“.

V červenci 2022 bylo oznámeno, že Corberóvy dědicové prodají komplex obci Esplugues de Llobregat za účelem jeho využití jako kulturní památky. Komplex byl zpřístupněn návštěvníkům 18. května 2024 u příležitosti Mezinárodního dne muzeí.

V kultuře

Xavier Corbero: Portrait of an Artist in Winter (2017, dokumentární film, režie: Nathalie Biancheri)

Odkazy Reference

Externí odkazy

Španělský sochař Xavier Corberó ukazuje svůj post-industriální domov v Barceloně – krátký film Alberta Moya pro časopis Nownessna (2015) na designvid.cz

Kategorie:Španělští sochaři Kategorie:Katalánští sochaři Kategorie:Narození 13. června Kategorie:Narození v roce 1935 Kategorie:Narození v Barceloně Kategorie:Úmrtí 24. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 2017 Kategorie:Muži