Dva prototypy třínápravové motorové dieselhydraulické lokomotivy továrního typu 1435 CN 400, označené řadami T 304.0 a T 306.0, s určením pro posun a pořádací službu vyrobil podnik ČKD Praha v roce 1957. Provozovány byly na vlečkách výrobního podniku do 70. let 20. století.

Vznik a výroba Po druhé světové válce bylo třeba v provozu nahradit řadu zničených a zastaralých parních lokomotiv. Československé státní dráhy při té příležitosti uvažovaly o motorizaci některých v parní trakci neefektivních výkonů, jako byl posun a nákladní služba v menších stanicích a na vedlejších tratích.

Co do motorového pohonu zatím tuzemští výrobci do té doby až na výjimky stavěli jen motorové vozy s elektrickým přenosem o výkonu do 200 koní. Trendem 50. let v Evropě ale u motorových lokomotiv byl přenos výkonu hydraulický. Jeho předností byly v poválečném období především úspory nedostatkové elektrotechnické mědi, a také nebylo nutné vybavovat depa elektrodílnami, včetně potřeby personálu s elektrotechnickou kvalifikací. Výhodou byla též nižší hmotnost strojů.

Vypracováním návrhu typizovaných řad motorových lokomotiv, na základě kterého měl být – po konzultacích s odběrateli – definován směr dalšího vývoje v oblasti výroby motorových lokomotiv, byla v průběhu roku 1955 pověřena tehdejší libeňská lokomotivka ČKD Sokolovo. Tento návrh byl prostřednictvím ministerstva strojírenství předán ministerstvu dopravy, které pak z něj pro další rozpracování vybralo také dieselhydraulické třínápravové stroje s výkonem 300–400 k ve dvou variantách.

V oblasti potřebného výkonu byly v té době nějaké zkušenosti jen s provozem kořistních německých lokomotiv WR 360 C 14 (ČSD T 334.0ᴵ, resp. T 333.1), při hledání výchozího vzoru tak byly první volbou. Konstrukce byla v podstatě připravena už ve druhé polovině roku 1954 pod typovým označením ČKD 1435 CN 400. Dva prototypy zamýšlených řad T 304.0 a T 306.0 vznikly pro kapacitní, technické a organizační potíže ve výrobním závodě i u subdodavatelů až v roce 1957.

Provedení náhled|Lokomotiva ČKD typ 1435 CN 400 (T304.0/T306.0), rozměrový náčrtek|vlevo Lokomotiva byla normálněrozchodná, třínápravová v rámovém provedení, se spojnicovým pohonem, s uzavřenou kabinou osádky na konci a se zúženou nižší kapotou vpředu. Rám i kapotáž byly ocelové, celosvařované z plechů s výztužemi.

Pod kapotou byl uložen vodou chlazený nepřeplňovaný dvanáctiválcový vznětový motor ČKD typu 12 V 170 DR, nastavený na výkon 400 koní. Na výstupní hřídeli motoru byl setrvačník s pružnou spojkou, napojenou na vstup hydraulické dvouměničové převodovky typu H 350L. Odtud se výkon dále přenášel přes zubovou spojku na mechanickou převodovku jalové hřídele s protizávažími, pohánějící přes spojnice spřažené nápravy lokomotivy. Převodovka jalové hřídele zajišťovala pomocí vloženého elektropneumaticky ovládaného zařízení i změnu směru jízdy.

Pod kapotou lokomotivy byl zabudován i chladící blok vody a oleje s ventilátorem pro motor, chladič oleje pro hydraulickou převodovku, kompresor W 115/80, dynamo NGM 3 pro dobíjení a osvětlení, mazací lis, naftová nádrž a vyrovnávací nádrž vodního chlazení. Pomocná zařízení byla poháněna od motoru nebo hřídele převodovky klínovými řemeny.

Pod pravou plošinou lokomotivy byla umístěna násypná kamínka na uhlí, dvojitý vyhřívaný plášť topeniště byl potrubím připojen na okruh vodního chlazení motoru. V případě, že byla lokomotiva odstavena na mrazu, sloužila jako prevence zamrznutí vodního okruhu a pro udržování naftového motoru a oleje hydraulické převodovky v teplém stavu.

Olověná baterie 24 V/600 Ah uložená pod podlahou kabiny napájela osvětlení ERA a spouštěče motoru. Lokomotivy byly vybaveny vzduchotlakou brzdou Westinghouse a ruční vřetenovou brzdou.

Vyrobeny byly dva prototypy, první o hmotnosti 14 tun na nápravu s označením řadou T 304.0, navrhovaný pro službu u ČSD, druhý, pro zvýšení tažné síly dobalastovaný na hmotnost 16 tun na nápravu zamýšlený pro nasazení na vlečkách, označený řadou T 306.05.

Provoz Lokomotivy byly dokončeny v průběhu roku 1957 a nasazeny do zkušebního provozu na posunu ve výrobním závodě. T 306.0501 byla v září téhož roku vystavena na Strojírenském veletrhu v Brně. V následujícím roce byly předány do vlečkového provozu – T 306.0501 podniku ČKD Sokolovo, T 304.001 na vlečku ČKD Stalingrad. V letech 1957 a 1958 byly lokomotivy několikrát zkoušeny v provozu u ČSD, především v Praze a jejím blízkém okolí, nicméně státní dráhy je nikdy nepřevzaly.

V 60. letech byl prototyp T 306.0501 prodán podniku Karborundum v Benátkách nad Jizerou, kde jezdil až do druhé poloviny 70. let. V polovině 80. let byl sešrotován. Lokomotiva T 304.001 byla z provozu vyřazena počátkem 70. let, pak ještě v polovině 70. let postávala na vlečce ve Vysočanech. Kolem roku 1977 byla zlikvidována v hostivařském kovošrotu.

Za provozu se objevila celá řada různých závad, z nichž část se podařilo dříve či později trvale odstranit. Některé z nich, jako přílišná hlučnost v kabinách, problémy s hydraulickou převodovkou nebo netěsnosti naftových motorů tyto stroje pronásledovaly až do jejich zrušení.

Lokomotivy 1435 CN 400 se do sériové výroby nedostaly, staly se ale pro ČKD odrazovým můstkem pro konstrukci dalšího prototypu T 324.0 a z něj odvozených, v provozu už úspěšnějších sériově vyráběných „rosniček“ řady T 334.0ᴵᴵ.

Odkazy

Poznámky

Reference

Související články Lokomotiva WR 360 C 14 Seznam českých a slovenských lokomotiv Seznam lokomotiv ČKD

Literatura WAGNER, Jaroslav: Encyklopedie železnice – Motorové lokomotivy ČSD 1., Corona Praha 2007, ISBN 978-80-86116-44-0. SKÁLA Bohumil: Pod značkou ČKD: 90 let výroby lokomotiv. 1. vyd., Nadas 1990, 301 s. ISBN 80-7030-058-2. WAGNER, Jaroslav: Lokomotivy typu 1435 CN 400. DRÁHA 1/2003, Nadatour 2003. ISSN 1211-1260. s.9–12.

Externí odkazy

Kategorie:Motorové lokomotivy v Československu Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná od roku 1957 Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná do roku 1957