Stephanie Sinclairová (nepřechýleně Stephanie Sinclair; * 1973) je americká fotožurnalistka, která se zaměřuje na genderové a lidskoprávní otázky, jako jsou dětské sňatky nebo sebeupálení. Její práce byly publikovány v The New York Times, Time Magazine a National Geographic.
Život a práce Sinclairová se narodila v roce 1973 v Miami na Floridě ve Spojených státech. Vystudovala žurnalistiku na Floridské univerzitě a získala bakalářský titul s externím zaměřením na uměleckou fotografii.
Po vysoké škole začala Sinclairová pracovat pro Chicago Tribune, kde byla součástí týmu novin, který v roce 2001 získal Pulitzerovu cenu za rubriku Explanatory Reporting (Vysvětlující žurnalistika).https://www.pbs.org/newshour/nation/media-jan-june01-pulitzers_04-16 List Tribune ji vyslal, aby informovala o začátku války v Iráku. Později se usadila v Iráku a poté v Bejrútu v Libanonu, kde šest let pracovala jako nezávislá fotografka a pracovala pro oblast Blízkého východu a jižní Asie. Sinclairová se připojila k síti agentury VII Photo Agency po jejím založení v roce 2008 a v roce 2009 se stala řádnou členkou.
S dětskými sňatky se poprvé setkala v roce 2003, když pracovala na projektu o sebeupálení v Afghánistánu. „Všechny oběti, které potkala, byly vdané velmi mladé, některé v pouhých 9 letech, a za mnohem starší muže.“ V letech 2003–2005 Sinclairová fotografovala mladé afghánské ženy, které se upálily. Většina z nich byla vdaná ve věku 9 až 13 let. Výsledkem byl její příspěvek k výstavě Whitney Biennial 2010 s názvem „Sebeupálení v Afghánistánu: Volání o pomoc“.
V roce 2005 byla její práce uvedena v pořadu The NewsHour With Jim Lehrer v segmentu s názvem „Picturing Iraq“ .
Únorové číslo časopisu National Geographic z roku 2010 obsahovalo projekt Sinclairové o polygamii v Americe. Fotografie ze série byly publikovány v časopise The New York Times Magazine 27. července 2008.
Její fotografická série s názvem Too Young to Wed (Příliš mladí na svatbu) zkoumá, „jak jsou děti i nadále nuceny k sňatku ve více než 50 zemích světa“. Projekt byl výsledkem patnáctileté práce v Afghánistánu, Nepálu, Etiopii, Indii, Nigérii, Guatemale a Jemenu.
V roce 2012 natočily Sinclairová a Jessica Dimmocková krátký dokument o etiopské dívce, která se vdala v 11 letech.
Sinclairová je zakladatelkou a výkonnou ředitelkou organizace Too Young to Wed, neziskové organizace, jejímž posláním je posílit postavení dívek a ukončit dětské sňatky na celém světě. Organizace sdílí jméno se zásadní prací Sinclairové o dětských sňatcích a inspirovala se její dlouholetou prací na této problematice jako fotožurnalistky. Organizace provozuje programy v terénu prostřednictvím místních implementačních partnerů a uděluje vzdělávací stipendia, aby dívky zůstaly ve škole a mimo manželství v některých z nejzranitelnějších oblastí světa. Too Young to Wed v současné době podporuje dívky v Nepálu, Jemenu, Nigérii a Keni.
V roce 2014 byla sbírka děl Sinclairové vystavena na výstavě v Bronx Documentary Center, komunitním centru dokumentární fotografie se sídlem v jižním Bronxu, které založil fotoreportér a autor knihy Photojournalists on War: The Untold Stories from Iraq Michael Kamber. Ve stejném roce Sinclairová a Jessica Dimmocková získaly cenu Infinity Award 2014: Photojournalism od Mezinárodního centra pro fotografii.
V roce 2016 BBC ocenila Sinclairovou za zdokumentování úsilí některých afrických vůdců bojujících za práva dívek ohrožených nuceným nebo dětským sňatkem. Mimo jiné zdokumentovala práci Thobeky Madiby Zumy (manželky Jacoba Zumy), první dámy Jihoafrické republiky, a Esther Lungu, první dámy Zambie, patří mezi ty, které toto úsilí vedly.
V roce 2017 byla práce Sinclairové na téma dětských sňatků vystavena na inauguračním otevření L'Arche du Photojournalisme, prvotřídní galerie, která se nachází na pařížském Grande Arche de la Défense. Výstava, kterou uspořádal ředitel Visa pour l'Image Jean-François Leroy, představila 175 ikonických snímků Sinclairové a také šest krátkých filmů a vzdělávacích materiálů o dětských sňatcích po celém světě. 65 procent představených snímků nebylo nikdy vystaveno. Výstava ocenila dokumentaci Sinclairové dětských sňatků v 10 zemích za posledních 15 let.
Osobní život V roce 2011 utrpěla matka Sinclairové poranění mozku. Sinclairová řekla: „Když sdílíte zkušenost s někým, koho milujete, kdo utrpěl poranění mozku – s tím, jak se stal jiným člověkem – je to okamžitá intimita.“
Ocenění Sinclairová získala řadu ocenění a vyznamenání. Mezi ně patří tři ceny World Press Photo, cena Art for Peace Award 2015, cena Lucie Humanitarian Award 2015, cena International Center of Photography Infinity Award 2014, tři ceny Visa D'Or Feature od francouzské fotožurnalistické soutěže Visa Pour L'Image, cena UNICEF Photo of the Year, profesionální grant Nadace Alexia a cena Lumix Festival for Young Photojournalism Freelens Award. V roce 2008 také získala mezinárodní cenu CARE za humanitární reportáž a cenu Olivier Rebbot Award od The Overseas Press Club (2009) za esej „A Cutting Tradition: Inside An Indonesian Female Circumcision Celebration“. Sinclairová také získala další cenu World Press Photo za zpravodajství o válce mezi Izraelem a Hizballáhem v Libanonu v roce 2006 a Pulitzerovu cenu za práci na dokumentaci systémových selhání v americkém leteckém průmyslu v roce 2000. Sinclairová je také často publikována v National Geographic a The New York Times Magazine a také v dalších médiích. V roce 2019 jí byla udělena cena Dr. Ericha Salomona.
Odkazy
Reference
Související články Ženy ve fotografii Fotografie ve Spojených státech amerických Seznam amerických fotografek
Externí odkazy
Kategorie:Americké fotografky Kategorie:Narození v roce 1973 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy