náhled|Mapa hlavních měst raně dynastické období Adab (sumersky 𒌓𒉣𒆠)D. D. Luckenbill, "Old Babylonian Letters from Bismya", The American Journal of Semitic Languages and Literatures, vol. 32, no. 4, S. 270–292, 1916 Dostupné onlineJacobsen, Thorkild, "Some Sumerian city-names", Journal of Cuneiform Studies 21.1, S. 100–103, 1967 bylo starověké sumerské město ležící mezi Girsu a Nippurem, přibližně 35 km jihovýchodně od Nippuru. Nacházelo se na místě dnešní Bismaji v iráckém guvernorátu Kádisíja. Místo bylo osídleno minimálně od 3. tisíciletí př. n. l. Trvale bylo obýváno během raně dynastického období, Akkadské říše a Ur III. až do vlády Kassitů v polovině 2. tisíciletí př. n. l. Je známo, že v Adabu se nacházely chrámy Ninchursagy, Iškura, Ašgiho, Inanny a Enkiho a že městským bohem Adabu byl Parag'ellilegarra (Paniĝinĝarra), "Vládce ustanovený Enlilem".Marchesi, Gianni and Marchetti, Nicolo, "Historical Framework", Royal Statuary of Early Dynastic Mesopotamia, University Park, USA: Penn State University Press, S. 97–128, 2011Such-Gutiérrez, "Untersuchungen zum Pantheon von Adab im 3. Jt.", AfO 51, S. 1–44, 2005-6
Bismaya se nesmí zaměňovat s menším, pozdějším archeologickým nalezištěm Tell Bismaya (starobabylonským a sásánovským) ležícím 9 kilometrů východně od soutoku řek Dijála a Tigris, které v 80. letech 20. století vykopali iráčtí archeologové, ani s Tell Basmaya, který leží jihovýchodně od Bagdádu, odkrytým iráckými archeology v letech 2013–2014."Excavations in Iraq, 1981-82", Iraq, vol. 45, no. 2, S. 199–224, 1983Almamori, Haider, Taha K. Abod, Karim O. Swadi, Tim Clayden, Petra M. Creamer, Elena deVecchi, and Agnete Lassen, "Tell Basmaya - a Kassite Period Site in Trans-Tigridian Babylonia", Mesopotamia, Rivista Di Archeologia, Epigrafia e Storia Orientale Antica LVII, S. 17–56, 2022
Historie náhled|Busta muže, snad Lugalkisalsi, král Uruku, vápenec, Adab Adab je zmíněn v textech z konce 4. tisíciletí př. n. l. nalezených v Uruku, ale z tohoto období nebyly na lokalitě nalezeny žádné artefakty.Nissen, Hans J., "The Archaic Texts from Uruk", World Archaeology, vol. 17, no. 3, S. 317–334, 1986
Raná doba bronzová
Raně dynastické období Město bylo obýváno nejméně od raně dynastického období. Podle sumerského textu Inannin sestup do podsvětí se v Adabu za vlády Dumuziho z Uruku nacházel Inannin chrám zvaný E-šar. V jiném textu ze stejného cyklu, Dumuziho sen, je Dumuzi svržen hladovým davem složeným z mužů z velkých sumerských měst, včetně Adabu.
Z nápisů nalezených v Bismaji vyplývá, že v Adabu měl vliv král Kiše Mesalim. Jeden z nápisů na fragmentu mísy zní: "Mesalim, král Kiše, se Esarovi vrátil [tuto mísu], Salkisalsi je patesi z Adabu".Luckenbill, D. D., "Two Inscriptions of Mesilim, King of Kish", The American Journal of Semitic Languages and Literatures, vol. 30, no. 3, S. 219–223, 1914 Dostupné online Jediný král Adabu, který je uveden v sumerském seznamu králů, Lugalanemundu, je zmíněn v několika současných nápisech. Některé z těchto nápisů, které jsou však mnohem pozdějšími opisy, mu připisují založení rozsáhlé, ale krátkodobé říše sahající od Elamu až po Libanon a území Amoritů podél Jordánu.Chen, Yanli, and Yuhong Wu., "The Names of the Leaders and Diplomats of Marḫaši and Related Men in the Ur III Dynasty", Cuneiform Digital Library Journal 2017 (1), 2017 Dostupné online
Adab je také zmiňován na některých tabulkách z Ebly, pocházejících přibližně ze stejného období, kdy je Adab označován za obchodního partnera Ebly, krátce předtím, než byla Ebla zničena neznámými silami.
V Bismaji byla nalezena mramorová socha s nápisem jména dalšího adabského krále, Lugal-dalu.G.A. Barton, "The Names of Two Kings of Adab", Journal of the American Oriental Society, 33, S. 295–296, 1913 Dostupné onlineBanks, Edgar James, "Statue of the Sumerian King David", Scientific American 93.8, S. 137, 1905 Dostupné online Na lokalitě byl rovněž objeven nápis Eannatuma, vládce Lagaše.Curchin, Leonard, "Eannatum and the Kings of Adab", Revue d’Assyriologie et d’archéologie Orientale, vol. 71, no. 1, S. 93–95, 1977
Akkadské období náhled|Sumerské 26. století př. n. l. Adab, "Dary od Vysokého a Mocného z Adabu velekněžce" Meskigal, místodržící Adabu za vlády Lugalzagesiho z Uruku, změnil po nástupu Sargona Akkadského svou věrnost a stal se správcem města pod akkadskou nadvládou. Později se však připojil, spolu s dalšími městy včetně Zabaly, k povstání proti Rímušovi, Sargonovu synovi a druhému vládci Akkadské říše. Meskigal byl poražen a zajat.
Z tohoto období (ED IIIB/raně sargonské období) pochází přibližně 380 publikovaných tabulek z Adabu. K povstání došlo během prvních dvou let Rímušovy vlády. Podle nápisu, který zmiňuje zničení města: "Rímuš, král světa, zvítězil v bitvě nad Adabem a Zabalou, porazil 15 718 mužů a zajal 14 576". Po porážce povstání byl Adab podřízen přímé akkadské správě. Působilo zde několik místodržících včetně Lugal-gise, Sarru-alliho, Ur-Tura a Lugal-ajagua, z jejichž doby (střední sargonské období) pochází zhruba 1000 publikovaných tabulek.
Za vlády Narám-Sína, vnuka Sargona Akkadského, se Adab znovu připojil k tzv. "velkému povstání" proti Akkadu ale byl opět poražen.Steve Tinney, A New Look at Naram-Sin and the "Great Rebellion", Journal of Cuneiform Studies, vol. 47, S. 1–14, 1995 V následujícím období (klasickém sargonském období) jsou doloženy chrámy Ninchursagy, Iškura, Ašgiho, Inanny a Enkiho. Na konci akkadského období město obsadili Guťané, kteří si z něj udělali své hlavní město.
Enheduanna, dcera Sargona a první známá básnířka, složila řadu chrámových hymnů, včetně jednoho věnovaného adabskému chrámu bohyně Ninchursagy a jejímu synovi Ašgimu.
Ur III náhled|Reliéf nahého kněze z Adabu v Iráku, raně dynastické období, Muzeum starověkého Orientu, Turecko Z období třetí dynastie urské je známo několik místodržících Adabu, mimo jiné Ur-Asgi a Habaluge za vlády vládce Šulgiho a Ur-Asgi II. za vlády Šu-Sina. V Adabu byl objeven cihlový nápis, v němž je Šulgi označen jako ten, kdo zasvěcuje jez bohyni Ninchursag. Nalezeny byly také cihly s nápisy krále Amar-Sina. Místodržící Habaluge nechal v Adabu postavil chrám pro zasvěcený zboštělému Šu-Sinovi."Frayne, Douglas, "Šulgi E3/2.1.2", Ur III Period (2112-2004 BC), Toronto: University of Toronto Press, S. 91–234, 1997"Sü-Sin, milovaný bohem Enlilem, král, kterého si bůh Enlil s láskou vybral ve svém (vlastním) srdci, mocný král, král Uru, král čtyř světových stran, jeho milovaný bůh, Habaluge, místodržící Adabu, jeho služebník, postavil mu jeho milovaný chrám.""Frayne, Douglas, "Šū-Sîn E3/2.1.4", Ur III Period (2112-2004 BC), Toronto: University of Toronto Press, S. 285–360, 1997
Archeologický výzkum náhled|Socha Lugaldalua Archeologická lokalita o rozloze přibližně 400 hektarů zahrnuje soustavu mohyl rozprostřených na ploše zhruba 3 x 1,5 km. Terén tvoří nízké hřbety nepřesahující výšku 12 metrů, které leží blíže k Tigridu nežli k Eufratu. Celý areál byl původně obklopen dvojitou zdí.
Bylo identifikováno dvanáct mohyl, z nichž dvě (označené jako X a XII) byly navršeny z písku vytěženého z Iturungalského kanálu. Na severním výběžku mohyly X bylo odkryto několik místností a dvacet hliněných tabulek. Existují záznamy o výzkumu mohyl XIV a XVI, avšak není známo, kde se přesně nacházely. Za východní zdí bylo rozpoznáno několik soukromých domů.Wilson, Karen (2012). Bismaya: Recovering the Lost City of Adab - Oriental Institute Publications 138. Chicago, Ill.: Univ. of Chicago Press. Dostupné online Mezi významné mohyly patří:
Mohyla I – palác, Isin/Larsa, starobabylonské období, asi 33 x 25 m. Byly zde nalezeny stovky převážně fragmentovaných tabulek. Mohyla II – hřbitov a dům u lázní, odkryto sedm pohřbů (pět ve zdivu, dvě hrobky). Mohyla III – administrativní a výrobní oblast poblíž západního rohu lokality; nálezy pocházejí z období raně dynastického, akkadského a Uru III. Většina tabulek spadá do doby vlády akkadského panovníka Šar-kali-šárrího. Mohyla IV – knihovna odkud pochází více než 2000 tabulek, původně uložených v rákosových koších s popisky. Jednalo se o administrativní centrum z akkadského období. Mohyla V – chrám É-Sar/É-mah, mohyla vysoká 11 metrů o obvodu 90 metrů. Obsahovala deset úrovní osídlení na čistém písku, datovaných od raně dynastického období po Ur III. Cihly s nápisem Kurigalzu naznačují obnovu v kassitském období. Byly zde postaveny dva po sobě jdoucí chrámy, přičemž první byl rituálně zapečetěn před stavbou druhého Mohyla VI – pozůstatky velkých zdí z cihel. Cihly nesly nápis Amar-Sin. Jednalo se pravděpodobně o pozůstatky chrámu.
První archeologické průzkumy v Bismaji uskutečnili William Hayes Ward v rámci Wolfeovy expedice v roce 1885 a o pět let později John Punnett Peters z Pensylvánské univerzity. Každý z nich na místě strávil jediný den, během něhož nalezl jednu tabulku s klínovým písmem a několik dalších fragmentů.John Punnett Peters, "Nippur, or Explorations and Adventures on the Euphrates; the narrative of the University of Pennsylvania expedition to Babylonia in the years 1888-1921", Volume 1, G. P. Putnam's Sons, 1897 Dostupné onlineJohn Punnett Peters, "Nippur, or Explorations and Adventures on the Euphrates; the narrative of the University of Pennsylvania expedition to Babylonia in the years 1888-1921", Volume 2, G. P. Putnam's Sons, 1897 Dostupné online V roce 1902 lokalitu navštívil Walter Andrae, který našel další fragment hliněné tabulky a vypracoval náčrt mapy Bismaje.Andrae, Walter (1903). "Die Umgebung von Fara und Abu Hatab". Mitteilungen der Deutschen Orient Gesellschaft. 16: 24–30. Dostupné online
První skutečný archeologický výzkum zde probíhal od Vánoc roku 1903 do 25. května 1904 pod vedením Edgara Jamese Bankse a záštitou Chicagské univerzity. Práce byly znovu obnoveny 19. září 1904, avšak po osmi a půl dnech je osmanské úřady zastavily. Další etapa vykopávek probíhala od 13. března 1905 do konce června 1905 pod vedením Victora S. Personse.
Při odkrývání městské brány byly nalezeny tisíce prakových koulí (některé z kamene, většinou z pálené hlíny). Některé zploštělé z nich byly zploštělé. Banks je považoval za pozůstatky bitvy. Ačkoli měl Banks lepší archeologickou průpravu než jeho předchůdci a používal na svou dobu modernější archeologické metody, výzkum utrpěl tím, že jeho výsledky nebyly nikdy kompletně publikovány.Edgar James Banks, "Bismya; or The lost city of Adab : a story of adventure, of exploration, and of excavation among the ruins of the oldest of the buried cities of Babylonia", G. P Putnam's Sons, New York, 1912 Dostupné onlineBanks, E. J., and Robert Francis Harper, "Report No. 23 from Bismya", The Biblical World 24.3, S. 216–218, 1904 Dostupné onlineBanks, Edgar James, "Plain Stone Vases from Bismya", The American Journal of Semitic Languages and Literatures, vol. 22, no. 1, S. 35–40, 1905 Dostupné onlineEdgar James Banks, "The Oldest Statue in the World", The American Journal of Semitic Languages and Literatures, Vol. 21, No. 1, S. 57–59, Oct 1904 Dostupné online
Banksova expedice do Bismaji byla podle tehdejších standardů dobře dokumentována a mnoho předmětů bylo vyfotografováno. Nicméně kvůli osobním sporům nebyla nikdy vydána závěrečná zpráva. V roce 2012 se Orientální institut k Banksovým záznamům vrátil, znovu je analyzoval a vypracoval zprávu o tzv. "opětovné vykopávce". Jedním z problémů zůstává, že Banks a Persons kromě výzkumu také artefakty nakupovali od místních obyvatel, takže není jisté, které z předmětů v muzeích skutečně pocházejí z jejich vykopávek. náhled|Akkadská tabulka se záznamem o domácích zvířatech z doby vlády Šar-kali-šarrího, kolem 2100 př. n. l., Muzeum Orientálního institutu