Chrám Kalabša je starověký egyptský chrám, který pochází převážně z konce ptolemaiovské éry a raného římského období. Původně se nacházel na západním břehu řeky Nil v Núbii, asi 50 kilometrů jižně od Asuánu. Po vybudování Nízké asuánské přehrady byl kromě letních měsíců částečně zaplaven. Vrstva bahna částečně poškodila reliéfní výzdobu, a proto byl v letech 1907–1909 chrám restaurován. Použití velkého množství cementu pro jeho zpevnění značně zkomplikovalo pozdější přesun chrámu v souvislosti s výstavbou Vysoké asuánské přehrady v letech 1962–1963. Chrám nyní stojí na jižním břehu Násirova jezera v místě zvaném Nová Kalabša. Zůstává jedním z nejzachovalejších příkladů řecko-římské architektury, jeho barevná reliéfní výzdoba patří mezi nejkrásnější núbijské památky. Od roku 1979 je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.
Historie Kalabša (dříve starověký Talmis) byla mocenským centrem Dolní Núbie po zavedení křesťanství v 6. století. Na obranu před nájezdy kočovníků bylo město obehnáno hradbami. Na náhorní plošině západně od města se rozkládalo mohylové pohřebiště. Při pozdějších archeologických průzkumech bylo na ploše 320×300 metrů nalezeno přes 500 mohyl a asi 1500 jednotlivých hrobů. Nalezená keramika pocházela z období ballánské kultury 3.–6. stol. n. l.
Chrám byl postaven na místě starší svatyně Amenhotepa II.. Byl zasvěcen núbijskému bohu Mandulisovi (Merulovi), představujícímu slunce a plodnost. Svatyně faraonů 18. dynastie sloužila jako důležité centrum místních bohoslužeb a obřadů. Její širší náboženský význam naznačuje zasvěcení Isis a Osirisovi. Ptolemaios VIII. rozšířil svatyni na malý chrám, který byl za vlády císaře Augusta kolem roku 30. př. n. l. nahrazen větším komplexem, ale nebyl nikdy dokončen. Z původního chrámu se dochovala jen socha faraona Thutmose III., která byla nalezena v roce 1827 (dnes je ve sbírkách Archeologického muzea ve Florencii). V pozdější křesťanské době byl využíván jako kostel. Na chrámu Kalabša zanechalo stopy několik kultur, od jeho zasvěcení núbijskému bohu až po nápisy v merojštině a řečtině. Štíhlé sloupy a jejich široké rozestupy naznačují vliv řecko-římské tradice. Na jeho zdech je vytesáno několik křížů, které signalizují počátek křesťanství v regionu, kdy svatyně sloužila jako kostel.
Popis náhled|Brána do prostoru svatyně Chrám je největším volně stojícím chrámovým komplexem v Dolní Núbii. Je obklopený 15 metrů vysokou cihlovou zdí o rozměrech 66 × 92 metrů. Chrámová budova má standardní půdorys, je dlouhá 77 m a 22 m široká. Monumentální průčelí (pylon) dosahuje výšky přibližně 20 metrů. Skládá se ze dvou obdélníkových věží, kterými prochází schodiště. Centrální vchod mezi věžemi rámuje římsa s reliéfem okřídleného slunce. Průčelí je zdobeno reliéfy núbijského boha Mandulise a významných egyptských bohů. Hlavní brána, na níž jsou vyryty hieroglyfické nápisy, vede do otevřeného nádvoří lichoběžníkového půdorysu ohraničeného vysokými zdmi. Nádvoří sloužilo jako místo pro shromáždění účastníků slavnostních obřadů před vstupem do vnitřních svatyní. Stěny jsou pokryté různými kresbami a nápisy pozdějších návštěvníků.Verner, str.181-184
Přechodový prostor mezi nádvořím a svatyní tvoří sloupová síň (pronaos) se střechou podepřenou dvěma řadami vysokých sloupů zakončených hlavicemi s rostlinnými motivy (papyrus, lotos a palmy). Vnitřní stěny zdobí rituální scény, kde jsou římští císaři vyobrazeni, jak nabízejí dary bohům. Na vzdáleném konci chrámu se nachází prostory s vlastní svatyně (naos), kde byla na kamenném podstavci uchovávána kultovní socha boha Mandulise. Obvodové zdi zdobí reliéfy s náboženskými scénami. Další dvě komory sloužily jako síně pro oběti. Na zdi byly vyryty nápisy a obrazy zaznamenávající významné historické události. Z těchto prostor vede schodiště na střechu chrámu, odkud je výhled na samotný chrám a blízké jezero. náhled|Nástěnný reliéf chrámu Kalabša Na chrámových zdech Kalabši bylo vyryto několik historických záznamů, například řecký nápis z 5. století n. l. o vítězství křesťanského núbijského krále Silka nad Blemmyji. Text je doplněn obrazem krále Silka na koni v římské zbroji, jak kopím probodává ležícího nepřítele. Verner, str. 178-180 Nápis vytesaný římským místodržitelem Aureliem Visarionem v roce 250 zase zakazuje prasata v chrámu. Četná jsou i návštěvnická grafiti, krátké řecké, démotické, merojské a koptské texty či rytiny různých zvířat.
Jihozápadně se nachází částečně skalní kaple núbijského boha Dedwena a severovýchodně malá kaple, pravděpodobně postavená Ptolemaiem IX. ve 2. století př. n. l.
Přesun chrámu náhled|Chám Kalabša na břehu Násirova jezera po přesunu Během výstavby Vysoké asuánské přehrady v letech 1962–1963 pod německým vedením byl chrám v Kalabše rozebrán na 13 000 bloků a znovu postaven na skalnatém pahorku nedaleko hráze. Po opětovné montáži a restaurování se podařilo zachovat mnoho původních reliéfů a dekorativních prvků. Předchozí budova, postavená za Ptolemaia VIII., byla během demontáže chrámu objevena v základech a byla znovu postavena na ostrově Elefantina. Starší konstrukce brány, rovněž nalezená v základech a použitá jako zásypový materiál, byla Egyptem darována Spolkové republice Německo jako poděkování za pomoc v kampani UNESCO na záchranu núbijských starožitností. Od roku 1973 je vystavena v Egyptském muzeu v Berlíně. Verner, str. 230-231 Chrám Kalabša byl největším volně stojící chrámem egyptské Núbie, který byl přemístěn v souvislosti s výstavbou Vysoké asuánské přehrady.
V lokalitě Nová Kalabša byl také znovu postaven kiosek z Kertassi a chrámy zachráněné z několika dalších míst: Chrám Gerfa Husseina a Skalní chrám Beit el-Wali.
Odkazy Reference
Související články Núbijské památky
Externí odkazy
Kategorie:Světové dědictví (Egypt) Kategorie:Egyptské chrámy