náhled|Hladomor v Rusku (1892) - "hladoví vesničané, kteří opustili své domovy na cestě do Petrohradu" Ruský hladomor v letech 1891–1892 je označení katastrofálního hladomoru v Ruském impériu na počátku 90. let 19. století. Postihl především oblast Povolží v jižním Rusku mezi Černým mořem a pohořím Ural.
Průběh Na konci roku 1890 přišel brzký nástup mrazivé zimy a od dubna 1891 oblast sužovalo suché léto (v Caricynu nepršelo 96 dní a v Orenburgu přes 100 dní v řadě) a byla katastrofální neúroda. Lidé se živili mechem a kůrou stromů nebo se pokusil migrovali za potravou. Situaci zhoršovala neefektivnost carské byrokracie a také několikatýdenní zpoždění při zavádění zákazu vývozu obilí v Rusku. Nakonec 17. listopadu 1891 carská vláda vydala nařízení vyzývající veřejnost k vytváření dobrovolných organizací na pomoc obětem hladomoru. To na jedné straně přispělo k masové organizaci humanitární pomoci v celé zemi a na druhé straně to otevřelo cestu k první otevřené veřejné diskusi o neefektivnosti systému samoděržaví v Rusku.
V důsledku hladomoru a následných epidemií cholery a tyfu zemřelo do konce roku 1892 až půl milionu lidí. Politické a sociální probuzení v Rusku, ke kterému došlo v důsledku katastrofy v letech 1891–1892, je považováno za předehru revoluce v roce 1905.
Reference
Literatura Orlando Figes, Tragedia Narodu. Rewolucja rosyjska 1891-1924, Wrocław: Wydawnictwo Dolnośląskie, 2009, ISBN 978-83-245-8764-3 . Jurgen Osterhammel, Historia XIX wieku. Przeobrażenie świata, Poznań: Wydawnictwo Poznańskie, 2013, ISBN 978-83-7177-977-0 .
Kategorie:Hladomory Kategorie:Ruské impérium Kategorie:Evropa v roce 1892 Kategorie:Evropa v roce 1891