Hudební oddělení Městské knihovny v Praze je specializované oddělení Městské knihovny v Praze. Je největší veřejnou hudební knihovnou v České republice a zároveň jedním z nejdéle fungujících specializovaných pracovišť tohoto typu v Evropě. Od svého založení v roce 1893 slouží jako otevřený prostor pro setkávání s hudbou – nejen prostřednictvím not a knih, ale i poslechu, vzdělávání a kulturních akcí. Sídlí v budově Ústřední knihovny na Mariánském náměstí, kde zpřístupňuje široké spektrum hudebních zdrojů pro laickou i odbornou veřejnost.

Historie Hudebního oddělení Kořeny hudebního oddělení sahají až do samotného závěru 19. století, konkrétně do roku 1893, což jsou pouze dva roky po otevření první Veřejné obecní knihovny královského hlavního města Prahy. První hudebniny byly zakoupeny díky úsilí knihovníka Jana Paštiky a jeho ženy Anny a tvořily spíše nahodilou antikvární nabídku. Již do roku 1905 však hudební fond narostl na přibližně 4000 svazků. O několik let později, v roce 1917, rozhodla knihovní komise, že kapacitní problém vyřeší přesun hudebního oddělení do samostatné budovy – do domu U Valentů na rohu Kozí ulice a Kozího plácku.

Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 bylo uzákoněno zřizování hudebních oddělení ve všech obecních knihovnách větších měst. Pražská knihovna už měla v tomto ohledu více než čtvrtstoletí náskoku. Nedostatečná reorganizace a nízký počet odborných knihovníků, kteří by se specializovali na tuto oblast, vedly k dlouholeté přestávce v provozu hudebního oddělení. Po desetileté odmlce knihovna znovu otevřela své dveře veřejnosti v lednu 1921 – tentokrát pod novým, slavnostním názvem Knihovna Bedřicha Smetany, v souvislosti s blížícím se stým výročím skladatelova narození. Hudební knihovna se jako Knihovna Bedřicha Smetany pevně etablovala v pražském hudebním životě poté, co se roku 1928 přestěhovala do moderní účelové budovy na Mariánském náměstí, navržené architektem Františkem Roithem. V této budově oddělení sídlí dodnes.

V roce 1922 se vedení oddělení ujal Josef Plzeňský, právník s výrazným hudebním rozhledem, který mu vtiskl jak kulturní, tak odborný charakter. Pod jeho vedením se Knihovna Bedřicha Smetany stala významnou kulturní institucí s rozsáhlou sbírkou notových materiálů, odborné literatury a hudebních periodik. K roku 1941 čítala již 61 145 svazků. V této době se také upevnilo její postavení jako specializovaného pracoviště, které poskytovalo nejen výpůjční služby, ale i odborné poradenství studentům, pedagogům a profesionálním hudebníkům.

Druhá polovina 20. století Druhá světová válka činnost knihovny výrazně omezila. Po obsazení Československa německými vojsky v roce 1939 se Knihovna Bedřicha Smetany, podobně jako jiné kulturní instituce, stala terčem ideologických zásahů ze strany okupantských úřadů. Byly jí předkládány seznamy „závadné“ literatury, která měla být odstraněna z fondů. Cenzurní zásahy se nevyhnuly ani hudebním sbírkám – vyřazována byla díla autorů židovského původu, po vypuknutí války se Sovětským svazem v roce 1941 také skladatelé ruští, později i angličtí a francouzští, dále pak skladby spojené se sokolským hnutím či populární hudba označovaná za „lidové šlágry“ .

Významnou roli při ochraně fondu sehrál tehdejší ředitel knihovny Jiří Dostál. Zakázané a vzácné knihy ukrýval přímo v budově knihovny ve speciální skrýši, o jejíž existenci věděli pouze někteří knihovníci a vrátný. Díky jeho úsilí si knihovna mohla po skončení války udržet cenné části sbírek. V roce 1945 měla Knihovna Bedřicha Smetany 3 400 registrovaných uživatelů a ve fondu 68 234 svazků; o dva roky později to bylo již 4 300 uživatelů a 74 200 svazků.

Poúnorový vývoj v roce 1948 však přinesl nové komplikace. V následujících desetiletích docházelo v hudebním oddělení k časté fluktuaci personálu a fond byl rozšiřován především o budovatelské a ideologicky zaměřené písně na úkor odborné zahraniční literatury, která byla často nedostupná. V roce 1951 bylo oddělení přestěhováno do sálu bývalé novinové čítárny, kde sídlí dodnes. Zlomovým obdobím byl rok 1968, kdy hudební knihovna zahájila půjčování gramofonových desek. Přestože 70. léta byla poznamenána politickou normalizací, hudební oddělení pod vedením významné osobnosti českého hudebního knihovnictví, PhDr. Blanky Červinkové, postupně obnovovalo svou odbornou činnost i kontakt s veřejností. V roce 1984 se v síti poboček denně půjčovalo až 200 gramofonových desek. Od roku 1988 přibyly do nabídky také kompaktní disky. Vrcholného rozsahu dosáhl fond v roce 1989, kdy čítal přibližně 210 000 dokumentů.

Po sametové revoluci v roce 1989 se knihovně otevřely nové možnosti mezinárodní spolupráce. Klíčovou postavou tohoto období se opět stala PhDr. Blanka Červinková, která v letech 1992–1995 působila jako viceprezidentka Mezinárodní asociace hudebních knihoven, archivů a dokumentačních center (IAML). Její zásluhou se hudební oddělení Knihovny Bedřicha Smetany znovu zařadilo mezi respektované instituce evropského hudebního knihovnictví. náhled|Hudební oddělení v roce 2023 V průběhu 90. let 20. století prošel hudební fond Městské knihovny v Praze rozsáhlou revizí a odborným přehodnocením historických sbírek. Na tomto procesu se významně podílel historik a muzikolog Lubomír Fendrych, který svou expertizou přispěl k systematizaci a hlubšímu poznání hudebního fondu. V letech 1996 až 1998 proběhla generální rekonstrukce budovy Ústřední knihovny na Mariánském náměstí. V čele nově nastavených procesů rekonstrukce a následné digitalizace hudebního oddělení stála muzikoložka Jana Navrátilová, která sehrála klíčovou roli v jeho modernizaci a otevření novým technologiím. Hudební oddělení bylo zároveň plně začleněno do automatizovaného knihovního systému, což výrazně zefektivnilo jeho provoz a zpřístupnilo fond širší veřejnosti v digitální podobě.

V současné době nabízí hudební oddělení Městské knihovny v Praze přístup k rozsáhlému a tematicky rozmanitému fondu, který čítá přes 230 000 knihovních jednotek. Sbírky zahrnují tištěné notové materiály – partitury, hlasové party a zpěvníky – odbornou literaturu o hudbě a hudebnících, hudební periodika i široký výběr zvukových nosičů všech formátů. Součástí nabídky jsou také digitalizované dokumenty a přístup k online hudebním databázím, čímž oddělení podporuje jak odborné badatele, tak běžné uživatele. Mezi specifické služby patří možnost výpůjček CD a DVD přehrávačů, a dokonce i hudebních nástrojů, jako je ukulele. Oddělení poskytuje také studijní zázemí, poslechové stanice pro zvukové nahrávky, rešeršní služby, konzultace a vzdělávací programy. Pravidelně zde probíhají tematické výstavy, komorní koncerty a odborné přednášky.

Obsah fondu a vybavení Hudební oddělení Městské knihovny v Praze disponuje pestrým a odborně strukturovaným fondem české i zahraniční provenience, který zahrnuje:

tištěné hudební dokumenty, včetně partitur, hlasových partů a zpěvníků publikace z oblasti teorie a dějin hudby, hudební vědy, etnomuzikologie a dalších příbuzných oborů memoáry a biografie významných hudebních osobností odborná hudební periodika operní libreta a klavírní výtahy hudebně publicistickou literaturu zvukové nahrávky pokrývající všechny hudební žánry DVD a Blu-ray disky s operami, balety a koncertními záznamy a také netradiční položky ke krátkodobému zapůjčení, jako jsou ukulele, CD a DVD přehrávače

Pro zájemce o poslech a studium fyzických nosičů (CD, LP, DVD a Blu-ray) je přímo v knihovně k dispozici odpovídající technické vybavení. Kromě toho mají čtenáři možnost zahrát si na tři digitální piana, která se nacházejí přímo v prostorách hudebního oddělení.

Vzácné tisky náhled|327x327pixelů|Šteyerův kancionál český Součástí fondu hudebního oddělení jsou i historicky cenné a výjimečně dochované tisky, které představují významné kulturní dědictví:

Šteyerův kancionál český – nejrozšířenější český barokní katolický zpěvník, obsahující přes 850 písňových textů určených ke společnému zpěvu na sdílené nápěvy. Český kancionál Králowská koruna zlatá – obsahuje pozdní přetisk zhudebnění Pašijí Pána Ježíše Krista. První vydání partitury opery Armide Jeana-Baptiste Lullyho – významné dílo francouzského baroka. Klavírní výtahy skladeb Jiřího Antonína Bendy – konkrétně Romeo und Julie (singspiel) a Pygmalion (melodram), ukázky významné tvorby českého skladatele 18. století. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theile auch für Mähren und Schlesien – trojdílný biografický slovník umělců působících v Čechách, částečně i na Moravě a ve Slezsku. Toto lexikografické dílo patří mezi klíčové prameny ke kulturním dějinám střední Evropy před rokem 1800. Dictionnaire de musique a Traités sur musique z konce 18. století – dva svazky posmrtného souborného vydání díla francouzského filozofa, spisovatele a hudebního skladatele Jeana-Jacquese Rousseaua.

Odkazy Reference

Literatura

Hudební oddělení – Městská knihovna v Praze. www.mlp.cz [online]. [cit. 2025-05-06]. Dostupné online. PLZEŇSKÝ, Josef. Knihovna Bedřicha Smetany, hudební oddělení Ústřední knihovny hl. m. Prahy. Věstník hlavního města Prahy. 1933-05-02, roč. XL, čís. 18, s. 385-387. Dostupné online. IAML. www.iaml.cz [online]. [cit. 2025-05-06]. Dostupné online. Historie hudebního oddělení – Městská knihovna v Praze. www.mlp.cz [online]. [cit. 2025-05-09]. Dostupné online. THON, Jan. O městské knihovně, knihách a také lidech: vzpomínky a jubilejní úvahy o městské knihovně pražské v letech 1918–1938. [online]. Praha: Městská knihovna v Praze, 2019 [cit. 2025-05-09]. Dostupné online. ČERNUŠÁK, Gracian; ŠTĚDROŇ, Bohumír; NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí: svazek prvý A-L. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963. 853 s. S. 680. SLABIHOUDEK, Jiří. Slavné i neslavné roky knihovnické: 130 let hudebního oddělení Městské knihovny v Praze. Harmonie. 2023-10-02, s. 53-55. DOSTÁL, Jiří. Poslání a cíle pražské nototheky. Rytmus: měsíčník pro soudobou hudbu. 8. 8. 1946, roč. 10, čís. 9-10, s. 17-19. 130 let hudebního oddělení | MKP. mlp.my.canva.site [online]. [cit. 2025-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-09-09.

Kategorie:Městská knihovna v Praze