náhled|Černé košile s Benitem Mussolinim během pochodu na Řím 28. října 1922 Stranická milice nebo ozbrojené křídlo je organizovaná ozbrojená síla, která operuje pod kontrolou politické strany nebo politického hnutí a slouží jako její polovojenská odnož. Tyto organizace historicky hrály významnou roli v politických hnutích, revolučních aktivitách, státních převratech a občanských konfliktech v různých regionech a dobách. Stranické milice se od konvenčních vojenských sil liší tím, že svou autoritu a organizační strukturu odvozují od politických stran, a ne od státních institucí, ačkoli některé byly později začleněny do oficiálního bezpečnostního aparátu státu.
Charakteristiky Stranické milice mají dvojaký politicko-vojenský charakter a kombinují ideologický závazek s vojenskou organizací. Milice obvykle mají tyto rysy:
přímá podřízenost vedení strany nebo jejím přidruženým strukturám; nábor založený na politické loajalitě nebo ideologickém smýšlení; výcvikové programy kombinující vojenskou taktiku a politickou výchovu; používání stranických symbolů, uniforem nebo hierarchické struktury odlišné od běžných státních sil.
Vztah mezi politickou stranou a její milicí může být různý na škále od plné integrace do stranických struktur až po více méně samostatnou činnost pod patronací strany.
Stranické milice plní řadu vzájemně propojených funkcí v politické, vojenské a sociální oblasti. Politicky posilují organizační schopnosti strany: pomáhají prosazovat vnitřní disciplínu, chrání vedení a infrastrukturu strany, mobilizují příznivce během voleb nebo kampaní a symbolicky demonstrují schopnost strany jednat a uplatňovat nátlak. Na vojenské nebo bezpečnostní frontě se tyto skupiny mohou zapojit do ozbrojeného odporu nebo konfliktu s konkurenčními silami nebo státem, prosazovat kontrolu nad územím v oblastech stranického vlivu a bojovat v kontextu občanské války nebo povstání. Kromě těchto přímých politických a vojenských rolí stranické milice často přebírají sociální a správní funkce v oblastech, které ovládají: mohou poskytovat veřejné služby, řídit místní soudnictví nebo systémy řešení sporů spojené se stranou, regulovat nebo získávat ekonomické zdroje a prosazovat ideologické nebo sociální požadavky. Obecně platí, že stranické milice často stírají hranice mezi politickým hnutím, vojenskou organizací a místní správou.
Dějiny náhled|Přehlídka Lidových milicí na Staroměstském náměstí v Praze během československého státního převratu v roce 1948 Koncept stranických milicí získal na významu v meziválečném období v Evropě, kde politická polarizace a slabé státní instituce vytvořily podmínky příznivé pro paramilitární organizace. Německá revoluce v letech 1918–1919 umožnila vznik různých ozbrojených skupin napojených na strany; zejména to byly Freikorps spojený s pravicovými stranami a Roter Frontkämpferbund napojený na Komunistickou stranu Německa.
V Itálii se objevily Černé košile (Squadrismo) jako polovojenské křídlo Národní fašistické strany Benita Mussoliniho a sehrály klíčovou roli v jejím nástupu k moci během pochodu na Řím v roce 1922. V Německu pod nacistickou stranou existovaly dokonce dvě různé milice, Sturmabteilung (SA, od roku 1921) a elitní Schutzstaffel (SS, od roku 1925).
Během druhé světové války a po ní se řada ozbrojených hnutí odporu vyvinula v politické strany a udržovala si dvojí politicko-vojenskou strukturu. Byla to například Lidová osvobozenecká armáda Komunistické strany Číny, která vznikla jako vojenská složka strany, než se stala čínskou národní armádou, a Hagana v mandátní Palestině, spojená se sionistickým hnutím pracujících. Naopak zavedená strana za určitých okolností zakládala své vojenské křídlo, jako například Lidové milice použité Československou komunistickou stranou při státním převratu v roce 1948.
Období studené války přineslo šíření stranických milicí v rozvojových zemích, často v kontextu národně osvobozeneckých hnutí a občanských konfliktů. Mezi příklady patří libanonská strana Kataeb, která v období občanské války založila milici známou jako Regulační síly Kataebu; Umkhonto we Sizwe Afrického národního kongresu v Jižní Africe; ZANLA a ZIPRA, vojenská křídla ZANU a ZAPU v Zimbabwe; a Vietkong v Jižním Vietnamu, působící jako vojenské křídlo Národní fronty osvobození.
V Latinské Americe si několik politických hnutí udržovalo ozbrojená křídla v dobách občanských konfliktů, například Sandinistická fronta národního osvobození v Nikaragui a Fronta národního osvobození Farabunda Martího v Salvadoru. Různé stranické milice představují hrozbu v mnoha regionech Afriky.
Odkazy
Reference
Související články
Násilný nestátní aktér
Kategorie:Občanské války Kategorie:Polovojenské organizace