náhled|vpravo|Jeho syn Vladimír Bystrov zamlada náhled|Jeho vnuk Michal Bystrov Nikolaj (Mikuláš) Vladimirovič Bystrov (; 26. října 1899 Petrohrad – 5. prosince 1967 Praha) byl právník, publicista, redaktor a veřejně činná osoba. Jako občan ruské národnosti žil od roku 1921 v Československu, kde v roce 1936 získal československé státní občanství. Deset let (1929–1939) pracoval jako úředník Ministerstva zahraničních věcí ČSR. V květnu 1945 byl nezákonně odvlečen členy sovětské vojenské kontrarozvědky Směrš do SSSR, souzen a deset let vězněn v gulazích. Po návratu do Československa v roce 1955 pracoval jako překladatel ve svobodném povolání.
Život Studia Nikolaj Bystrov se narodil 26. října 1899 v Petrohradě. Středoškolské studium absolvoval na Petrohradském prvním gymnáziu. Vysokoškolské studium zahájil na Právnické fakultě moskevské univerzity.
V Ruském impériu V závěrečné fázi první světové války vypukla v Ruském impériu Únorová revoluce (ve dnech 8. – 12. března 1917; podle juliánského kalendáře 23. – 27. února 1917) a na ní potom navázala její druhá fáze – Velká říjnová socialistická revoluce (zkráceně VŘSR či Velký říjen; 7. – 8. listopadu 1917). Ta na jaře roku 1918 přerostla v Ruskou občanskou válku (v letech 1917 až 1920) – ozbrojený konflikt mezi bolševiky a jejich opozicí. Během ruské občanské války vstoupil Bystrov do Dobrovolnické armády. V konfliktu se přiklonil na stranu belogvardějců, kteří usilovali o svržení komunistické moci v Rusku. Boje občanské války začaly na přelomu let 1917/1918 a skončily vítězstvím bolševiků (Rudé armády) v roce 1920. S ustupujícími vojáky Dobrovolnické armády byl Bystrov v listopadu 1920 evakuován z poloostrova Krym do Konstantinopole (česky též Cařihrad, v roce 1930 oficiálně přejmenován na Istanbul). V Turecku si na obživu vydělával jako nádeník.
V Československu Se skupinou studentů přijel v listopadu 1921 do Československa. Zde jako emigrant z poříjnového Ruska začal studovat (respektive navázal na svá předchozí studia v Rusku) na Ruské právnické fakultě v Praze a tato vysokoškolská studia dokončil v roce 1928. Do služeb Ministerstva zahraničních věcí ČSR (MZV) byl přijat 13. března 1929 a pracoval zde jako pomocná kancelářská síla (smluvní úředník knihovny MZV). Na MZV pracoval deset let (1929–1939) a v prosinci roku 1939 byl převeden do Slovanské knihovny v Praze, kde fakticky začal pracovat od ledna 1940. Ve Slovanské knihovně pracoval téměř po celou dobu druhé světové války tj. až do začátku května 1945.
Přibližně do konce 20. let 20. století působil jako redaktor různých ruských emigrantských periodik. Nikolaj Bystrov vykonával funkci redaktora časopisu Věstnik Kresťjanskoj Rossii, pracoval v Institutu pro poznání Ruska. Kromě toho spolupracoval i s dalšími redakcemi novin (Vtoroje pokolenije, Za čertoj) a s redakcí časopisu Studenčeskije gody. Bystrov byl členem Rolnické strany práce, zakladatelem politického sdružení Druhé pokolení (1931) a členem výboru Jednoty ruských emigrantských studentských organizací. Také se angažoval v emigrantském spolku Rolnické Rusko. A byl to právě Nikolaj Bystrov, kdo velice soustavně a neohroženě už od první republiky popisoval v Československu situaci v Rusku, a jak by se to mělo změnit, a jak by se měla změnit vláda v Rusku.
Dne 14. října 1936 získal (jako občan ruské národnosti) československé státní občanství, oženil se s rodilou Češkou Anežkou Tomkovou (1904–1980) a založil s ní rodinu. V roce 1935 se manželům Bystrovovým narodil v Praze syn Vladimír.
Protektorát Čechy a Morava Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem (léto 1941) byl Bystrov zatčen gestapem a držen po dobu dvou měsíců ve vazbě v Praze na Pankráci. Důvodem jeho zatčení byl fakt, že byl „poloviční Rus“ a k tomu ještě navíc „bílý“ (bělogvardějský) emigrant. I když jej nakonec propustili, musel se každý týden hlásit na gestapu a nesměl opustit Protektorát Čechy a Morava.
Po druhé světové válce Bystrov věděl, že postupující Rudá armáda a s ní se přibližující sovětští úředníci pro něj znamenají nebezpečí. Proto pomýšlel na útěk do americké zóny. Jeho manželka Anežka Bystrovová nemohla pochopit jeho obavy (zprvu byla proti plánu útěku) a když ji konečně (deset dní po skončení druhé světové války) dne 19. května 1945 na poslední chvíli Nikolaj přesvědčil k odchodu, byla již demarkační čára mezi Spojenci a Rudou armádou v Holoubkově u Plzně zavřena. Neúspěšný pokus z 19. května 1945 skončil návratem Bystrova do Prahy, kam dorazil 20. května 1945 ráno. V poledne téhož dne (20. května 1945) si pro něj přišli příslušníci zvláštních jednotek sovětské armády – členové sovětské vojenské kontrarozvědky Směrš. Z domu jej odvedli pod záminkou, aby jim pomohl při tlumočení, ale ve skutečnosti se jednalo o zatčení a to navzdory faktu, že zatčený byl československým občanem. Bystrov byl deportován (odvlečen do Moskvy) do Sovětského svazu.
Manželka Anežka a syn Vladimír se museli ekonomicky o sebe postarat bez nepřítomného otce. Sháněli peníze kde se dalo (sezónní brigády, výuka základům ruštiny); Vladimír pomáhal v chemické laboratoři, vedl kino apod.
V poválečném SSSR V SSSR byl Bystrov několik měsíců vyšetřován a nakonec jej soudili za účast v občanské válce na straně Dobrovolnické armády, za odchod do ciziny a za činnost v protisovětských exulantských organizacích. Prokurátor navrhoval původně pro Bystrova trest smrti, ale konečný verdikt vojenského tribunálu padl 19. listopadu 1945, kdy byl odsouzen k odnětí svobody a k nucenému pobytu po dobu deseti let v pracovně–nápravných táborech (gulazích).
Nikolaj Bystrov byl transportován do jednoho z Unžského nápravněpracovního tábora, který se nacházel v Gorkovské oblasti v povodí řeky Unži). Tady až do roku 1948 pracoval manuálně. Později (od května 1948) byl přemístěn do největšího táborového komplexu v SSSR – do speciálního tábora pro politické vězně – do Ozerlagu u města Tajšen v Irkutské oblasti. V Ozerlagu Bystrov prodělal vážnou infekční žloutenku. V důsledku onemocnění byl z těžké manuální práce převeden na lehčí práci u zdravotní služby. Nakonec vykonával práci kurýra.
Po vypršení trestu (v květnu 1955) byl po deseti letech (1945–1955) věznění v SSSR přesunut na pár týdnů do táborového komplexu Dubrovlag. Tady proběhla rekonvalescence před odjezdem vlakem ze Sovětského svazu. V srpnu 1955 se Bystrov vrátil do Prahy, kde se po deseti letech znovu sešel se svou českou rodinou.
V Československu po roce 1955 Po návratu do Československa Nikolaj Bystrov pracoval jako překladatel z několika jazyků ve svobodném povolání. Vinou podlomeného zdraví zemřel 2. prosince 1967 v Praze. Je pohřben na pražských Olšanských hřbitovech.
Dílo Rachůnková, Zdeňka; Řeháková, Michaela a Vacek, Jiří. Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918-1945: bibliografie s biografickými údaji o autorech = Trudy russkoj, ukrainskoj i belorusskoj emigracii, izdannyje v Čechoslovakii v 1918-1945: bibliografija s biografičeskimi dannymi ob avtorach.; 1. vydání Praha: Národní knihovna ČR – Slovanská knihovna; 1996; 3 svazky Bibliografie Slovanské knihovny. . (Díl 1, svazek 1).
Vladimír Bystrov Jeho syn Vladimír Bystrov (* 7. srpna 1935 Praha – 1. června 2010 Praha) se později stal novinářem a zasadil se o připomínání osudů Čechoslováků odvlečených do sovětských gulagů. Vladimír se prosadil jako filmový kritik a v uvolněných poměrech 60. let 20. století se stal tiskovým mluvčím Filmového studia Barrandov. Také organizoval aktivity československé nové vlny. Dokumentoval okupaci Československa v srpnu 1968. Během normalizace musel Barrandov opustit. Ze zaměstnání odešel s posudkem, který se mu následně podařilo právně anulovat. V dalších letech se živil občasným publikováním v médiích, překládáním a tlumočením.
Po sametové revoluci spoluzakládal Syndikát novinářů, nový deník Noviny, týdeník PRO, stál u začátku časopisu Reflex, psal vlastní knihy a překládal cizí publikace, založil vlastní nakladatelství Bystrov a nevyhýbal se ani přednáškové činnosti. Od druhé poloviny 90. let 20. století až do své smrti v roce 2010 také přispíval svými komentáři do Lidových novin. Osudy odvlečených občanů do sovětských gulagů zbavil tabuizace především prostřednictvím Výboru Oni byli první (jedná se o archivní fond uložený v Národním archivu ČR).
Životní příběh svého otce JUDr. Nikolaje Bystrova zveřejnil jeho syn Vladimír Bystrov poprvé až po sametové revoluci (až po 17. listopadu 1989). Kromě toho je Vladimír Bystrov autorem knihy s názvem Průvodce říší zla (vydalo nakladatelství Academia v roce 2006), což je obsáhlá encyklopedie sovětských věznic a táborů.
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura DVOŘÁK, Jan – FORMÁNEK, Jaroslav – HRADILEK, Adam: Vždyť jste československý občan! Příběh Nikolaje Bystrova, zavlečeného z Prahy do sibiřských lágrů''' In: Čechoslováci v Gulagu III., Česká televize / ÚSTR, Praha 2019, strany 187 až 203. Bystrov, Vladimír a Bystrov, Michal (* 1979), ed. Neučesané vzpomínky Vladimíra Bystrova. Praha: Galén, 2017; 954 stran. BYSTROV, Vladimír a Česko. Únosy československých občanů do Sovětského svazu v letech 1945-1955. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha: Themis, 2003, strana 100 až 104 (včetně); . Dostupné také v Národní digitální knihovně: strana 100 Незабытые могилы. Российское зарубежье: некрологи 1917 – 1997''. В 6 т. Сост. В. Н. Чуваков; под ред. Е. В. Макаревич. Т. 1. Российская государственная библиотека, Москва 1999 (Nezapomenuté hroby. Rusové v zahraničí: Nekrology 1917–1997. V 6 svazcích. Sestavil V. N. Čuvakov; editoval E. V. Makarevich. Sv. 1. Ruská státní knihovna, Moskva 1999.) Новое русское слово, Нью-Йорк, (Nové ruské slovo, New York) 1967, 27. prosince 1967 (nekrolog). Русская мысль, Париж, (Ruské myšlení, Paříž) 3991 (1993), 6 – 11 июля. (nekrolog)
Související články Vladimír Bystrov Michal Bystrov Vladivoj Tomek
Externí odkazy
Kategorie:Narození 13. října Kategorie:Narození v roce 1899 Kategorie:Narození v Rusku Kategorie:Absolventi právnických fakult Kategorie:Publicisté Kategorie:Vězni gulagů Kategorie:Úmrtí 2. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1967 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Olšanech