Divadlo byl odborný časopis vydávaný v letech 1949 až 1970. Začal vycházet jako tiskový orgán Divadelní a dramaturgické rady, poradního sboru Ministerstva školství věd a umění pro věci divadelní. Zpočátku byl poplatný době, ve které vycházel. Hlavní část tvořily ideologické záměry tvůrců inscenací. Obsah tvořily také kapitoly knih (například Moje výchova k herectví K. S. Stanislavského) pro vzdělávání divadelníků. Časopis se v prvních letech své existence nezabýval podobou inscenací, ani hereckými výkony. Ve druhé polovině padesátých let 20. století se stal šéfredaktorem Vojtěch Cach. Pod jeho vedením došlo k významným změnám obsahové stránky časopisu. Měsíčník se začal postupně měnit v odbornou platformu řešící teoretické divadelní problémy a otázky. Postupně zde publikovala nová generace teoretiků, kritiků a divadelních historiků. Kromě divadelní problematiky se časopis zabýval filmem, rozhlasem, televizí a výtvarným uměním. V letech 1961–1964 byl šéfredaktorem Jaroslav Vostrý a následně do roku 1970 Milan Lukeš. Pravidelně se v měsíčníku objevovaly překlady světových osobností i představitelů teorie a kritiky. Časopis spojoval české kulturní prostředí s uměním a kulturním myšlením v zahraničí. Tento postoj redakce a jejích spolupracovníků byl však evidentně v rozporu s komunistickou kulturní politikou státu, proto bylo červnové vydání časopisu v toce 1969 zabaveno. V březnu roku 1970 vyšlo poslední číslo a vydávání časopisu bylo úředně zastaveno.

Časopis Svět a divadlo, vydávaný od roku 1990, se částečně hlásil ke koncepci a některým rysům zaniklého měsíčníku Divadlo.

Historie

Vliv doby (1949–1959) Po únoru 1948 se komunistická strana Československa snažila šířit svoji filozofii a systém hodnot také uměním. Divadlo mělo podle vzoru období národního obrození reformovat národní kulturu a divadelní tvorba měla sloužit záměrům komunistické strany. Na počátku roku 1948 byl schválen Divadelní zákon, definující postavení divadla a garantující vliv státu. Byly založeny dva poradní orgány – Divadelní a dramaturgická rada a Divadelně propagační komise. Začala být hlídána nejen ideová náplň představení, ale i forma. Socialistický realismus se stal jediným principem, který „pravdivě zobrazoval život“.

Časopis Divadlo začal vycházet v září roku 1949 jako tiskový orgán Divadelní a dramaturgické rady, poradního sboru Ministerstva školství věd a umění pro věci divadelní. Šéfredaktorem se stal Miroslav Kouřil, v té době předseda Divadelní a dramaturgické rady. První text vydaný v časopise byl článek šéfredaktora Divadlo se učí od lidu pojednávající o nových úlohách divadla, jehož hlavním hrdinou se stal lid.

Časopis zpočátku neměl pravidelné rubriky. Obsah tvořila „reflexe“ inscenací poplatná době, články zabývající se kulturou Sovětského svazu od českých i zahraničních redaktorů, portréty divadelních osobností, atd. Záhy byla některá čísla zaměřena na činohru nebo naopak obsahovala články o opeře a baletu. Opakovaně byly otiskovány názory dělníků i herců na kulturní dění. Každé číslo obsahovalo projevy politiků nebo vládní nařízení, které se týkalo divadla. Od počátku roku 1950 se objevily oslavné články důležitých výročí jako byl např. Vítězný únor nebo narozeniny politiků. Také se tiskla tematická čísla, zabývající se divadelními festivaly (Divadelní žatva, Jiráskův Hronov). Texty podrobně popisovaly ideologický rozměr soutěžních příspěvků. Soutěže byly popisovány z pohledu herců nebo poroty a zamýšlely se nad jejich společenským významem.

V roce 1951 stále tvořily hlavní část časopisu při hodnocení inscenací ideologické záměry tvůrců, ale občas se začaly objevovat poznámky o výtvarné složce dané inscenace. Také během roku 1952 nedošlo v časopise k zásadním změnám. Začaly vycházet na pokračování kapitoly knih, které sloužily ke vzdělávání divadelníků, například Moje výchova k herectví K. S. Stanislavského. Časopis se v prvních letech své existence nezabýval podobou inscenací, ani hereckými výkony. Nepřinášel názory k zamyšlení.

V tomto období se na místě šéfredaktora vystřídali Miroslav Kouřil (1949–1951), Jindřich Honzl (1951) a Jaroslav Opavský (1951–1953). Do měsíčníku pravidelně přispívali Miroslav Barvík, Vojtěch Cach, František Černý, Jiří Hájek, Peter Karvaš, Jan Kopecký, Sergej Machonin, Miloslav Stehlík a další.

Rok 1953 přinesl formální změnu obsahu. Byla zavedena rubrika „Divadelní táčky“, kterou tvořily portréty a vzpomínky na autory divadelních her a herce. V rubrice „Divadlo v zahraničí“ se objevovaly divadelní zprávy ze států tzv. východního bloku a obsah rubriky „Za příklady sovětského divadla“ byl zřejmý již podle názvu. Od prosince roku 1952 začal vycházet v rámci časopisu satirická rubrika „Divadelní Dikobraz“ s karikaturami a satirickými verši o divadle.

Od roku 1955 se s částečným ústupem poúnorových dogmat začala náplň časopisu postupně měnit. Ideologických článků začalo ubývat a začaly se objevovat kritické články a odborné texty. Například v textu O práci Vesnického divadla A. M. Brousil kritizoval dramatické texty (konkrétně drama Barevná hráz A. Jaroslava Urbana nebo Pevnost na severu Vojtěcha Cacha). Brousil patřil mezi první veřejné kritiky Stanislavského metody. Pod dalšími odbornými texty byli podepsáni například Jan Cigánek, Antonín Dvořák, Sergej Machonin, Karel Martínek, Jaroslav Pecháček, Jaroslav Pokorný, Adolf Scherl, Aloys Skoumal, nebo Vladimír Šrámek.

V roce 1956 rubrika „Představení, hry a role“ upevnila vývoj a hodnotu časopisu. Z recenzí téměř zmizela ideologie a obsahovaly konkrétní informace o podobě inscenace, režii a hereckých výkonech. Tento ročník přinášel i recenze zahraničních her a každé číslo obsahovalo jednu současnou divadelní hru. Šéfredaktorem se stal Vojtěch Cach (1956–1961), který se také zasloužil o změny obsahové stránky časopisu.

Rok 1956 byl pomyslným mezníkem v kulturní a sociální sféře v Československu. Tento stav dalšího uvolnění se projevil v časopise v roce 1957. Hlavní náplní čísel byly již recenze inscenací. Pravidelně se objevovaly texty o inscenacích ze zemí západního bloku, které však již byly představeny v zemích bloku východního. Do redakce přišli nové osobnosti, které měnili podobu časopisu, jako byl Jan Grossman, Jaroslav Vostrý, Jan Císař nebo Milan Lukeš.

Rok 1958 potvrdil odbornost časopisu. Obsahově i formálně byly recenze profesionální. Doplňovaly je odborné statě. Často byly publikovány „texty o divadle“ Bertolta Brechta. Adolf Scherl zveřejnil například text rehabilitující avantgardu – Několik tezí o české divadelní avantgardě a realismu. Objevil se také první článek pojednávající o muzikálu. Výraznou změnou prošel časopis v roce 1959. Recenze začaly nahrazovat estetické texty, jako byl například překlad Jana Patočky Hegelovy filosofie. Pozornost byla věnována také dějinám českého divadla a jeho představitelům. V této době do rubriky Portréty, profily a výročí přispívali také Adolf Branald, František Götz nebo Josef Träger.

Šedesátá léta 20. století Od roku 1960 vydával časopis spolu s Ministerstvem kultury (od roku 1954) Svaz československých divadelních umělců. V časopise se začala prosazovat nová generace teoretiků a divadelních historiků (Jindřich Černý, Jan Grossman, Zdeněk Heřman, Vladimír Justl nebo Leoš Suchařípa). Mezi lety 1961–1964 byl šéfredaktorem Jaroslav Vostrý a mezi lety 1965–1970 Milan Lukeš. O hudebním divadle začali psát Vladimír Lébl, Josef Kotek a Ivan Poledňák. Václav Havel se zabýval tvorbou malých scén. Časopis se věnoval vývoji světového divadla (František Fröhlich a Eva Uhlířová). Vycházely shakespearovské studie Aloise Bejblíka.

Novou grafickou podobu časopisu vytvořil Libor Fára. V letech 1963–1964 se měsíčník zabýval nejen problematikou filmu, televize a rozhlasu, ale i výtvarného umění. Časopis byl charakteristický snahou ukázat problém v různých souvislostech. Často byla vydávána monotematická čísla, například téma divadla malých forem byla obsahem čísla 7/1963, absurdno a absurdní drama (číslo 10/1963), odkaz české divadelní avantgardy (číslo 1/1966), satira (2/1966) apod. Monotematicky vyšla i čísla o osobnostech jako byli Paul Claudel, Friedrich Dürrenmatt, Franz Kafka, William Shakespeare a další. S časopisem spolupracovali v tomto období Ivan Dubský, Jan Patočka, Oleg Suse, Jaroslav Boček, překladatel Ljubomír Oliva, Antonín Brousek, Vratislava Effenberger, Růžena Grebeníčková, Jan Lopatka, Radko Pytlík nebo Zdeněk Urbánek. Mezi nové přispěvatele patřili Jitka Bodláková, Jan Císař, Jaroslav Dewetter, Jaroslav Gillar, Zdeněk Hořínek nebo Milan Uhde.

Pravidelně se v měsíčníku objevovaly překlady světových osobností i představitelů teorie a kritiky (Theodor Wiesengrund Adorno, Peter Brook, Vsevolod Mejerchold, Jean-Paul Sartre, Arnold Schoenberg, Emil Staiger, Andrej Tarkovskij, Krzysztof Teodor Toeplitz, Dziga Vertov atd.).

Příležitostně vycházely texty věnující se soudobému literárnímu životu. Pravidelné ankety hodnotily uplynulou divadelní sezónu. V pravidelné příloze byly představovány dramatické novinky převážně domácích autorů (Ludvík Aškenazy, Vratislav Blažek, Oldřich Daněk, Václav Havel, Miroslav Horníček, Peter Karvaš, Ivan Klíma, Pavel Kohout, Ludvík Kundera, Milan Kundera, František Pavlíček, Jiří Robert Pick, Ladislav Smoček, Jiří Suchý, Jiří Šotola, Josef Topol, Milan Uhde, Alena Vostrá, Ivan Vyskočil atd.). Pravidelně byly prezentovány také překlady a dramatizace například Isaaka Babela, Samuela Becketta, Güntera Grasse, Eugèna Ionescu, Miroslava Krleže, Sławomira Mrożka nebo Toma Stopparda.

Závěr V šedesátých letech 20. století se stal časopis odborným divadelnickým periodikem. Svým postojem spojoval české kulturní prostředí s uměním a kulturním myšlením v zahraničí. Postoj redakce a jejích spolupracovníků byl však evidentně kritický k současné kulturní politice státu a byl důvodem, že v roce 1969, na základě rozhodnutí Úřadu pro tisk a informace, bylo zabaveno červnové vydání časopisu. Většina obsahu zabaveného čísla byla vydána v říjnovém čísle. V březnu roku 1970 vyšlo poslední číslo a vydávání časopisu bylo úředně zastaveno.

Odkazy Reference

Literatura PŘIKRYLOVÁ, Miroslava a KNOPP, František. Bibliografie časopisu Divadlo 1949–1970. Praha: Divadelní ústav, 1998. .

Externí odkazy Divadlo ve slovníku české literatury po roce 1945 Archiv časopisu

Kategorie:Československé časopisy Kategorie:Divadelní časopisy Kategorie:Časopisy v češtině Kategorie:Zaniklé časopisy