Pauline von Mallinckrodt, SCC (3. června 1817, Minden – 30. dubna 1881, Paderborn) byla německá římskokatolická řeholnice, zakladatelka a členka kongregace Sester křesťanské lásky. Katolická církev ji uctívá jako blahoslavenou.

náhled|268x268pixelů|Kaple s její hrobkou na hřbitově Sester křesťanské lásky v Paderbornu

Život Narodila se dne 3. června 1817 v Mindenu do rodiny německé šlechty jako nejstarší dítě Detmara von Mallinckrodta (1769–1842), politika a evangelíka, a jeho manželky, vysoce vzdělané a zbožné Marianny Berhardiny Kathariny von Hartmann (1787–1834), která byla katolického vyznání. Její otec byl viceguvernérem v Mindenu (1818–1823) a také v Cáchách (1823–1829).

Jejím mladším bratrem byl poslanec Hermann Josef Christian von Mallinckrodt (1821–1874) a Georg Detmar Ignaz Franz Daniel Wilhelm von Mallinckrodt (asi 1819–1881). Její sestrou byla Bertha von Mallinckrodt. Pokřtěna byla jako Maria Bernardine Sophia Pauline.

Roku 1826 byl její otec přeložen do Cách, kde navštěvovala školu sv. Leonarda. Mezi její spolužačky patřily bl. Clara Fey nebo bl. Franziska Schervier, mezi učiteli byla i známá básnířka Luise Hensel. Na podzim roku 1832 pokračovala ve studiích na francouzské škole v Lutychu. Po cestě po Švýcarsku v roce 1833 se s rodiči vrátila do Cách, kde si rodiče přáli, aby se zapojila do společenského života aristokracie, a přestože jí společenské akce nebyly příjemné, tak učinila. Když její matka vážně onemocněla, doprovodila ji do lázní Bad Schwalbach.

Po matčině smrti na tyfus v roce 1834, kdy bylo Pauline sedmnáct let, převzala vedení otcovy domácnosti a péči o tři mladší sourozence. V srpnu roku 1835 přijala svátost biřmování. Roku 1840 se její otec odebral do výslužby na své panství Boeddekken u Paderbornu, kde začala zvažovat vstup do kongregace Milosrdných sester svatého Vincence de Paul. Již dříve, v roce 1835, jí otec umožnil cestu do Paříže a roku 1836 doprovázela svého strýce Bernarda von Hartmanna a jeho manželku na cestě přes Belgii, kde navštívila mimo jiné Lovaň, Brusel a Waterloo.

Místní chudí ji často žádali o pomoc při ošetřování nemocných. V zimě pobývala s otcem v Paderbornu, kde existovalo ženské sdružení pečující o nemocné v jejich domovech. Pauline se brzy k této skupině připojila. V roce 1840 tato skupina otevřela jesle pro zanedbané děti, jejichž vedením byla pověřena právě Pauline. Z této činnosti vznikl ústřední ústav pro slepé děti. Po smrti svého otce v roce 1842 se tam přestěhovala. Téhož roku absolvovala poprvé ve svém životě duchovní cvičení.

V roce 1846 odjela do Paříže, aby přesvědčila sv. Madeleinu Sophii Barat, aby převzala vedení ústavu pro slepé. Protože však pruská vláda neumožnila působení Baratiny kongregace na svém území, rozhodla se Pauline založit vlastní řeholní institut. Dne 21. srpna 1849 založila novou ženskou řeholní kongregaci Sester křesťanské lásky a přijala její hábit. Byla zvolena první generální představenou své kongregace, a 4. listopadu 1850 složila své řeholní sliby.

Jí založená kongregace se rychle rozrůstala a ještě před obdobím Kulturkampfu (1871–1878), který její činnost dočasně omezil, měla již řeholních 20 domů a asi 250 sester po celém Německu. Roku 1867 vážně onemocněla. Její kongregace mezitím expandovala i do Spojených států amerických, nejprve do New Orleans. Sama Pauline přicestovala do USA 7. června 1873, aby otevřela tamní mateřinec a dohlédla na další rozvoj kongregace. Roku 1874 byla přítomna u smrti svého bratra Hermanna.

Dlouho toužila navštívit Řím, papeže a hroby apoštolů. Na cestu se vydala 27. dubna 1876 a ještě téhož měsíce se při veřejné audienci setkala s papežem bl. Piem IX., který se s ní krátce osobně pozdravil. Navštívila také hrob sv. Petra a zúčastnila se mše svaté v bazilice sv. Petra. Na zpáteční cestě se zastavila v Loretu, Bologni, Padově, Benátkách, Terstu, Vídni a Praze.

V roce 1875 přijal pruský parlament zákon umožňující vládě převzít majetek řeholních společenství. Z tohoto důvodu přesunula Pauline mateřský dům do Belgie. Téhož roku byl biskup z Paderbornu Konrad Martin kvůli tzv. Falkovým zákonům uvězněn v pevnosti Wesel. Po několika měsících se mu podařilo uprchnout a našel útočiště právě u jí založené kongregace v novém mateřinci v Mont-Saint-Guibert. Po jeho smrti v roce 1879 doprovázela Pauline jeho ostatky potají přes hranice do Paderbornu, kde byl biskup slavnostně pohřben.

Dne 1. října 1879 odcestovala do Chile, přestože byla již nemocná a cesta byla obtížná. Chile opustila 19. února 1880 a cestou navštívila další řeholní domy kongregace přes Panamu až po New York, kam dorazila 26. března 1880 (na Velký pátek) se sestrou Christostomou a 21. srpna odcestovala zpět do Německa, kam dorazila 3. září.

Dne 25. dubna 1881 se nachladila a dostala horečku, která se zhoršovala. Sestry ji chtěly uvézt na lůžko, ale ona raději odpočívala na pohovce. V noci se její zdravotní stav zhoršil. Zemřela na zápal plic 30. dubna 1881 v 9:00 ráno v Paderbornu, kde je pohřbena na v kapli na hřbitově její kongregace.

Úcta Její beatifikační proces započal dne 29. května 1958, čímž obdržela titul služebnice Boží. Dne 13. ledna 1983 ji papež sv. Jan Pavel II. podepsáním dekretu o jejích hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodnou. Dne 14. prosince 1984 byl uznán zázrak na její přímluvu, potřebný pro její blahořečení.

Blahořečena pak byla dne 14. dubna 1985 na Svatopetrském náměstí papežem sv. Janem Pavlem II.

Její památka je připomínána 30. dubna. Bývá zobrazována v řeholní oděvu. Je patronkou jí založené kongregace.

Odkazy

Reference

Související články

Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati

Kategorie:Němečtí blahoslavení Kategorie:Němečtí řeholníci Kategorie:Zakladatelé řeholních kongregací a institucí zasvěceného života Kategorie:Narození v roce 1817 Kategorie:Narození 3. června Kategorie:Narození v Mindenu Kategorie:Úmrtí v roce 1881 Kategorie:Úmrtí 30. dubna Kategorie:Úmrtí v Severním Porýní-Vestfálsku Kategorie:Pohřbení v Severním Porýní-Vestfálsku Kategorie:Zemřelí na zápal plic Kategorie:Ženy