Soustředovací klášter (též soustřeďovací tábor nebo koncentrační klášter) byl typ internačního zařízení, které komunistický režim v Československu zřizoval v 50. letech 20. století za účelem izolace, nucené práce a politické indoktrinace členů katolických řeholních řádů. Tyto kláštery představovaly klíčovou součást státní strategie k likvidaci autonomního řeholního života a podřízení církve totalitní moci, přičemž jejich existence odrážela širší pronásledování náboženských komunit v poválečném období.
Koncept soustřeďovacích klášterů úzce souvisí s Akcí K, krycím názvem pro koordinovanou operaci komunistické státní bezpečnosti a milice, která byla zahájena v noci ze 13. na 14. dubna 1950. Cílem bylo násilně soustředit řeholníky, internovat je a donutit k opuštění řeholního života nebo k přijetí marxisticko-leninské ideologie prostřednictvím politických školení.
Umístění Soustřeďovací kláštery často umístěny v odlehlých nebo již existujících klášterních komplexech, což umožňovalo režimu skrýt své aktivity před veřejností a mezinárodním dohledem. Mezi příklady patří klášter Hora Matky Boží u Králík (Dolní Hedeč), který byl díky své odlehlé poloze v kopcích vybrán jako ideální místo pro internaci. Tento areál byl přeměněn na soustřeďovací tábor v dubnu 1950 a fungoval až do roku 1965. Dalším významným místem byla Bílá Voda, kde se nacházel největší soustřeďovací klášter pro sestry z různých kongregací během totality; v místním hřbitově je pohřbeno přes 700 sester z různých řádů.
Reference
Kategorie:Dějiny Československa (1948–1960) Kategorie:Pronásledování katolické církve v Československu Kategorie:Operace Státní bezpečnosti