Lutra nippon je vyhynulá vydra sporného druhového statusu. Vyskytovala se na Japonském souostroví, poslední pozorování pochází z roku 1979 z ostrova Šikoku. Za vyhynulou je oficiálně pokládána od roku 2012. Popis Vydra Lutra nippon se vzhledem podobala vydře říční. Délka hlavy a těla činila přibližně 90 cm, tzn. odpovídala velikosti větších jedinců asijského poddruhu vydry říční, případně ji o něco překračovala. Ocas byl však v poměru k tělu výrazně delší než u vydry říční, jeho délka činila asi 60 až 70 % délky těla, zatímco u vydry říční pouze 53 až 60 %. Další rozdíly se objevovaly ve tvaru čenichu. Tělo porůstaly krátké chlupy, zbarvení se pohybovalo od tmavě hnědé po šedavě hnědou se světle hnědými znaky, na břiše bylo světlé. Hrdlo a přední část šíje byly béžové, horní pysky téměř bílé.
Popis druhu se zakládal především na lebečních charakteristikách. Lebka měla robustní stavbu a relativně velkou obličejovou část. Od lebky vydry říční se lišila polohou některých otvorů, jako je foramen ovale, a také proporcemi svých jednotlivých částí.
Ekologie
Vydra Lutra nippon se historicky hojně vyskytovala na Japonském souostroví, ale během období Meidži začaly její populace upadat. V letech 1955 až 1959 postupně zmizela z ostrovů Honšú, Kjúšú a Hokkaidó, poslední potvrzené pozorování pochází z roku 1979 z ostrova Šikoku, kdy byl nalezen mrtvý jedinec. Následné snahy o znovuobjevení vydry z 90. let 20. století skončily neúspěšně. Za hlavní příčinu vyhynutí je pokládán komerční lov pro kožešinu. V roce 2012 japonské ministerstvo životního prostředí oficiálně prohlásilo vydru za vyhynulou.
O chování těchto vyder nejsou k dispozici takřka žádné informace, pravděpodobně se v tomto ohledu příliš neodlišovaly od vydry říční. Systematika Status vydry Lutra nippon jako samostatného druhu je sporný. Od vydry říční (L. lutra) ji v roce 1989 jako samostatný druh povýšili japonští zoologové Imaizumi a Jošijuki (1989). Zatímco například třetí vydání Mammal Species of the World se tohoto závěru drží, IUCN se k roku 2025 stále drží původní klasifikace.
Status samostatného druhu podporují fylogenetické studie z let 1996 a 2019 (mj. srovnání mitochondriálního genu pro cytochrom b, kdy zjištěné rozdíly 3,6 % byly větší než u druhého zkoumaného páru druhů, lasic Mustela sibirica a Mustela itatsi, a vyšší než normativní hranice pro lasicovité 3,5 %). Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Lasicovití Kategorie:Vyhynulí savci podle IUCN