Ketagalané () je označení pro původní obyvatelstvo ostrova Tchaj-wan. Obývalo prostor přibližně současné Tchajpejské pánve až po město Ťi-lung a mluvilo vlastním jazykem, který zcela vymizel.
Historie
V evropské literatuře je toto etnikum zmíněno poprvé v Manilském rukopisu z roku 1590. Podle něj existovala na severním Tchaj-wanu dvě domorodá království: Čejlam a Tamčuj. Popisoval způsob obživy a živobytí obou celků, jejich boje apod. Předpokládá se, že termín „království“ (v původní španělštině reyno) označoval kmenové konfederace . Přesná politická struktura Ketagalanů z té doby však není známá.
Vzhledem ke své exponované poloze na severním pobřeží Tchaj-wanu se Ketagalané dostali do kontaktu se španělskými a nizozemskými cestovateli. V polovině 17. století zde Španělé s Ketagalany obchodovali. Nizozemci, kteří zde nějakou dobu uplatňovali svůj vliv po Španělcích, spočítali počet obyvatel tohoto etnika na pět tisíc lidí.
S příchodem velkého počtu Číňanů (chanů) na ostrov od 18. století docházelo k vysidlování a asimilaci původního obyvatelstva. Došlo k řadě povstání proti čínské císařské vládě, které různé kmeny Ketagalanů vedly. Chanové je označovali slovem beitou.
Vzhledem k tomu, že se Tchaj-pej jako přirozené centrum ostrova rozšiřovala právě v oblasti, kde toto etnikum žilo, probíhal tento proces velmi rychle. Na konci 19. století a počátku 20. století japonští etnologové (např. Kanori Inó) obyvatelstvo zdokumentovali a v roce 1915 zaznamenali, že žilo jen 223 potomků Ketagalanů. Ačkoliv si povšimli, že Ketagalané byli odlišní od Chanů, již se většinově asimilovali z kulturního hlediska.
Připomínka
Dne 21. března 1996 byla ulice před prezidentským palácem v Tchaj-peji, dosud nazývaný Ať žije Čankajšek () přejmenována na počest tohoto etnika. Místní část Pej-Tou v témže městě hostí Ketagalanské kulturní centrum, které se odkazu kultury a zvyklostí tohoto etnika věnuje. Některé místní názvy na Tchaj-wanu vychází z názvů ketagalanského jazyka.
Legenda
Podle legend tito obyvatelé původně žili na ostrově Sanasaj, nicméně jednoho dne se zde vynořilo monstrum, které mělo terorizovat každou noc vesničany. Ti se jej pokoušeli chytit za pomoci pastí, což se jim povedlo a obluda se stáhla zpět do hor. Tam zůstala nějaký čas, do doby, než pocítila hlad a vydala se do vesnice opět. Poté měla zabít dítě a vesničané se obávali spát, neboť útočila v noci. Po intenzivní debatě se ale vesničané nemohli shodnout, jak s monstrem naložit. Proto se rozhodli nakonec opustit ostrov a po vytrvalé cestě po moři přistáli na území dnešního Tchaj-wanu, na jeho severním okraji při řece Šuang-si. Po nějaké době se obyvatelstvo nové osady rozrostlo do té míry, že někteří byli nuceni odejít do hor (tažením nejkratší slánky).
Reference
Kategorie:Tchaj-wan