náhled|Stávkující v Barceloně sledují průjezd vlaku během stávky La Canadiense (14. března 1920) Bolševické trienium (tj. tříleté období, či zastarale tříletí) je označení používané španělskou historiografií k popisu etapy tří let (1918–1920) španělských dějin ovlivněných ruskou revolucí z roku 1917. Toto období bylo charakteristické intenzivním sociálním konfliktem v době poválečné krize španělské monarchie Alfonse XIII. Termín byl poprvé použit historikem Juanem Díazem del Moralem v roce 1929.

Pozadí V roce 1917 vypukla ve Španělsku krize. Kvůli první světové válce, i přes neutralitu, se zhoršily sociální podmínky obyvatelstva, zvýšila se nezaměstnanost a inflace. Na venkově se zhoršovalo postavení námezdní síly, která pracovala ze dne na den v systému obdobnému zakázkové ekonomice. V průmyslových městech se špatné podmínky projevily dělnickými bouřemi. K tomu je pro kontext nutné uvést, že Španělsko mělo v této době méně rozvinutý systém sociální podpory než například Německo. Vláda, jejímž předsedou byl šlechtic Álvaro de Figueroa, první hrabě Romanones, zareagovala na bouře zavedením osmihodinové pracovní doby (září 1919) a vytvořením systému penzí.

Průběh náhled|Pohled na železnici Riotinto během stávky v roce 1920, kdy byly hornické vlaky zablokovány Krize roku 1917 znamenala impulz pro španělské dělnické a anarchosyndikalistické hnutí. Hlavní anarchistické odbory Confederación Nacional del Trabajo (CNT), které vznikly v roce 1910 s 26 tisíci členy, do roku 1919 nabraly členskou základnu ve výši 700 tisíc členů. Marxistické odbory Unión General de Trabajadores (UGT) navýšily svou členskou základnu v těchto letech na 200 tisíc osob.

Výbušnými se ukázaly zprávy o ruské revoluci 1917 a následně o bolševické říjnové revoluci. Zatímco delegáti CNT se účastnili zasedání Kominterny v roce 1919, UGT mělo blízko ke Španělské socialistické dělnické straně, která nedoporučovala spolupráci s bolševiky a poté byla členem Mezinárodního pracovního společenství socialistických stran.

Anarchistické hnutí spolu s odbory CNT mělo silnou podporu na jihu Španělska, zejména v Andalusii. Právě na jihu propukly první bouře, a to v regionech Andalusie, La Mancha a Extremadura. Rolníci masově vstupovali do odborů CNT a žádali, aby odbory za ně mohly vyjadnávat výši mezd a zrušení pevné ceny práce za kus výrobku bez ohledu na časovou zátěž. Mezi podzimem 1918 a létem 1919 zde dosáhla mobilizace rolníků největší intenzity – konaly se pravidelné stávky a dvě generální stávky, jedna v Provincii Córdoba a druhá v Andalusii. Docházelo také k záboru půdy rolníky a k protestnímu pálení úrody. Vlastníci půdy se ze strachu z rolnických bouří z venkova stáhli do měst. Vláda reagovala navýšením mezd rolníků, a to o 150 % nominální hodnoty mezi lety 1917 a 1921. V květnu 1919 však byla také povolána armáda, aby bouře potlačila. Došlo k zatýkání vůdců hnutí a jednotlivé organizace byly zakázány.

V roce 1920 vypukly protesty v Provincii Huelva, a to hlavně v dolech a lomech Riotinto-Nerva. Krátce poté se stávky rozšířily i do dalších oblastní provincie.https://www.redalyc.org/pdf/755/75506709.pdf Současně probíhaly stávky horníků v uhelné pánvi Peñarroya-Belmez-Espiel.

náhled|Armádní dělostřelectvo v Barceloně během dělnických bouří (1917) Výjimkou severní části Španělska bylo Katalánsko, kde se také dařilo mobilizovat anarchistické hnutí. Barcelona zažila vlnu násilí mezi ozbrojenými skupinami dělníků a ozbrojenými skupinami najatými majiteli továren (tzv. pistolerismo). Tehdejší guvernér Severiano Martínez Anido se navíc protesty rozhodl tvrdě potlačit.

Politická, ekonomická a sociální nestabilita, které byly rozbuškou pro krizi roku 1917 a následující období, do kterého spadají i dělnické stávky trienia, v kombinaci s rychle upadajícím vlivem španělského koloniálního impéria, což se v roce 1921 například projevilo porážkou v bitvě s berberskými Rífy v Maroku (viz rífská válka a Rífská republika), vyústily ve vojenský státní převrat, který v září 1923 provedl generál Miguel Primo de Rivera. Ten následně zavedl konzervativní diktaturu jedné strany, přičemž stavěl na vlastenectví a spolupráci s katolickou církví. Současně však rozvinul pracovní právo.

Odkazy

Reference

Kategorie:Dějiny Španělska 20. století Kategorie:Konflikty po první světové válce Kategorie:Stávky Kategorie:Protesty ve Španělsku Kategorie:Dělnické hnutí