Kroucení křídel byl raný systém pro řízení letadla s pevnými nosným plochami nebo draku v náklonu. Tuto techniku, kterou používali a patentovali bratři Wrightové, tvořil systém kladek a lan, které kroutily odtokové hrany křídel v opačných směrech. V mnoha ohledech je tento přístup podobný způsobu, jakým se upravuje let papírového letadla ohnutím zadní části jeho křídel. Při řízení se mění úhel náběhu křídel pomocí jejich zkroucení, a tím se ovlivňuje jejich vztlak.
Popis V roce 1900 Wilbur Wright napsal: „…má pozorování letu ptáků mě přesvědčují, že ptáci používají mnohem aktivnější a energičtější metody k navrácení rovnováhy než pouhé posouvání těžiště… svou boční rovnováhu získávají zpět… zkroucením konců křídel. Pokud je zadní hrana pravé koncové části křídla zkroucena vzhůru a levé dolů, stane se pták živým větrným mlýnem a okamžitě začne zatáčet, přičemž přímka od hlavy k ocasu tvoří osu.“ Poté, co Wilbur metodu předvedl, Orville poznamenal: „Z toho bylo zřejmé, že křídla dvouplošného stroje Octava Chanuta, s odstraněným příčným vyztužením, by mohla být obdobně kroutitelná, takže za letu by bylo možné křídla na pravé a levé straně kroutit tak, aby byla jejich plocha vůči vzduchu nastavena v různých úhlech náběhu, a tím se vytvořil nerovnoměrný vztlak na obou stranách.“
Ptáci viditelně používají zkroucení křídel k řízení letu. To výrazně ovlivnilo rané konstruktéry letadel. Bratři Wrightové byli první skupinou, která použila kroutitelná křídla. Jejich první letoun napodoboval letové vzorce a tvar křídel ptáků.
V praxi však většina konstrukcí založených na zkroucení křídel vyžadovala ohýbání nosných konstrukčních prvků, což vedlo k obtížnému řízení a riziku strukturního selhání. Křidélka začala nahrazovat kroutitelná křídla jako nejběžnější prostředek řízení v náklonu již kolem roku 1911, zejména u dvouplošníků. Křídla tehdejších jednoplošníků byla mnohem pružnější a lépe vhodná ke zkroucení – ale i u jednoplošníků se kolem roku 1915 stala normou křidélka.
Řízení náklonu bylo u raných letadel přinejlepším problematické. Nadměrně pružné, neúmyslně se kroutící křídlo mohlo způsobovat nechtěné naklánění (rolling), a co hůře, mohlo proměnit pokusy o korekci — ať už pomocí zkroucení křídel nebo křidélek — ve zpětný efekt podobný „servo (Flettnerově) klapce“, tedy protičinný moment. Jakmile to bylo plně pochopeno, začala být křídla konstruována stále tužší, což úplně znemožnilo zkroucení křídel — a letadla se stala mnohem lépe ovladatelná v řízení v náklonu.
Odkazy Reference
Související články Samokřídlo Rozpětí křídel Stupnění křídel Stabilita letadla
Kategorie:Konstrukce letadel