Kropicí tramvaj je speciální tramvaj používaná pro čištění a kropení ulic.
Česko První motorové kropicí tramvaje v Praze byly do provozu uvedeny v letech 1921–1922. Jednalo se o speciální tramvaje určené pro čištění ulic a tramvajových tratí. K tomu využívaly stříkající vodu a byly užitečné pro snížení prachu a čištění kolejí v nezpevněných ulicích. Motorové tramvajové kropicí vozy různých typů byly nasazeny dopravě v Praze, Brně, Olomouci (1931–1940 a 1957–1966) a v Ústí nad Labem. Vlečné kropicí vozy byly používány v Praze a Teplicích. Voda do těchto vozů se odebírala z řeky (z Vltavy v Praze) nebo z hydrantů (v Brně).
Po roce 1960 byly tyto tramvaje nahrazeny automobily a praxe kropení tramvajemi skončila. V Brně byla kropicí tramvaj postavena opět v roce 1987, ale v provozu vydržela pouze několik let.
Brno náhled|Nerenovovaná kropicí tramvaj č. 3 v Brně (2019)
Město Brno pořídilo ve 20. letech 20. století tři motorové kropicí tramvaje č. 1–3 podobné konstrukce. Dvounápravové volnoosé vozy měly střední stanoviště řidiče (dřevěná kabina) a dvě nýtované nádrže na vodu (o celkovém objemu 10–11 m³) se zkosenou horní částí, které byly vzájemně propojené. Tramvaje č. 1 a 3 (téměř shodné) měly trysky po stranách čel vozu, zatímco tramvaj č. 2 (o něco menší) ve středu pod kabinou. Všechny vozy vyrobila Královopolská strojírna, kropicí zařízení dodala královopolská společnost Hrček & Neugebauer vyrábějící hasičskou techniku, elektrická výzbroj byla od firmy AEG Union. Vůz č. 1 byl vyroben v roce 1923, vůz č. 2 roku 1926, vůz č. 3 v roce 1928. Provozoval je Stavební úřad města Brna, odbor čištění města. Vodu nabíraly z řeky Svitavy v Maloměřicích nebo z hydrantu na Konečného náměstí. Využívány byly do druhé poloviny 60. let, v zimním období jako sněhové pluhy. V roce 1974 získalo zchátralý vůz č. 3 Technické muzeum v Brně, které ho zařadilo do své sbírky vozidel MHD.
V roce 1987 byl na kropicí tramvaj přestavěn vůz Tatra T2R č. 1433 (rok výroby 1958), který obdržel nové číslo 4113. Od roku 1995 však byl využíván pouze zřídka a v roce 2002 byl definitivně odstaven.Nesiba, s. 72.
Ostrava Motorový kropicí vůz obdobné konstrukce, jako byly ty brněnské, si pořídilo město Moravská Ostrava. Vůz bez čísla byl vyroben v roce 1929 s využitím spodku tramvaje z roku 1901 (výrobek vagónky v Sanoku). Kropicí zařízení dodala brněnská firma Hrček & Neugebauer, elektrickou výzbroj tvořily dva elektromotory GE 58 o výkonu 38 k od firmy AEG Union. Dvounápravová tramvaj měla dvě vzájemně propojené nádrže s horní zkosenou hranou (o celkovém objemu 10 m³) a mezi nimi kabinu řidiče. Kropicí zařízení se nacházelo pod kabinou. Úřední zkouška proběhla 20. srpna 1930. V letech 1934–1935 byl vůz zrekonstruován – obdržel pantograf (namísto lyry) a nově vyrobený spodek. Na novém podvozku byly nádrže blíže u sebe, kabina byla užší. Asi v 50. letech byly osazeny výkonnější elektrické motory BBC 45 o výkonu 50 k. Kvůli špatnému stavu elektrické výzbroje byly pravděpodobně na začátku šedesátých let 20. století odstraněn sběrač a několik let byl vůz využíván jako vlečný k postřiku přípravky pro hubení plevele. Vyřazen z provozu byl v roce 1966, k jeho sešrotování došlo na začátku sedmdesátých let 20. století.
Praha náhled|Kropicí tramvaj č. 2503 v Praze V roce 1905 vyrobily Elektrické podniky královského hlavního města Prahy ve svých dílnách vlečný kropicí vůz. Dvounápravový vůz disponoval nádrží tvaru kvádru o objemu 9 m³, kropicí zařízení bylo tvořeno čtyřmi propojenými dírkovanými nádobami pod vozem. Roku 1926 získal číslo 2501 a v roce 1930 byl vyřazen.
V letech 1921–1933 pořídila Praha devět motorových kropicích vozů, které provozoval Stavební úřad hlavního města Prahy, odbor čištění.Linert, s. 183. Dvounápravové tramvaje měly otevřené plošiny se stanovišti řidiče, mezi kterými se nacházela nádrž na vodu. V případě vozů č. 2502–2506 byla válcová o objemu 8 m³, u vozů č. 2507–2510 kvádrová o objemu 7 m³. Tramvaje byly osazeny trakčními elektromotory Křižík a kropicím zařízením smíchovské firmy R. A. Smekal. Rozstřikovače se nacházely jak na čelech vozů, tak na jejich bocích. První tři kropicí vozy č. 2502–2504 vznikly v dílnách Elektrických podniků v letech 1921–1922 přestavbou motorových osobních vozů č. 13–15 (rok výroby 1897), ze kterých byl využit spodek. Následně Elektrické podniky zhotovily v letech 1925–1927 zcela nové kropiče č. 2505–2506 shodného provedení (s kropicím zařízením od ČKD). V roce 1933 vyrobily Elektrické podniky vozy č. 2507–2510 s využitím spodků motorových osobních tramvají č. 163, 124, 140 a 150 (rok výroby 1899–1901). Kropicí tramvaje byly v zimním období využívány jako sněhové pluhy. Asi v roce 1953 získaly kropicí vozy č. 2507 a 2508 uzavřené kabiny na obou plošinách. Téměř všechny kropiče byly vyřazeny v 50. letech 20. století, poslední dva s uzavřenými kabinami v roce 1961. Vůz č. 2503 byl roku 1957 předán do Olomouce, kde sloužil s číslem 78 do roku 1966. Vůz č. 2504 byl po vyřazení využíván v Košicích.Linert, s. 205–207.
V pražském Muzeu městské hromadné dopravy byla od roku 1993 umístěna nýtovaná válcová nádrž s číslem 2504. Ta však nepocházela z kropicí tramvaje tohoto čísla, ale jednalo se o zásobník vody, patrně z 20. let 20. století, který byl zkrácen a upraven do podoby nádrže z kropiče. Ve sbírce Muzea MHD se však nacházel také malý přenosný hydrant původně pocházející z vozu č. 2505. Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) se rozhodl nechat vyrobit funkční repliku vozu č. 2505 s využitím existující válcové nádrže č. „2504“ a pojezdu z vraku motorového osobního vozu č. 2196 (rok výroby 1929), který přibližně odpovídá podvozkům vozů č. 2505 a 2506, byť bude muset dojít k jeho úpravě. V roce 2025 proto vypsal výběrové řízení na zhotovení repliky, která má mít funkční gravitační i tlakové kropení.
V roce 2016 nechal DPP upravit tzv. mazací tramvaj č. 5572, kterou osadil plastovou nádrží na vodu o objemu 5 m³. Vůz je využíván k zavlažování zatravněných tramvajových úseků.
Ústí nad Labem V roce 1924 probíhala hospodářská výstava v Ústí nad Labem. Pro zabezpečení čistoty města během této výstavy byl zakoupen kropicí tramvajový vůz od německé firmy Schörling. Dvounápravový volnoosý motorový vůz č. 58 měl na každé straně polouzavřenou kabinu pro řidiče a mezi oběma kabinami se nacházela válcová ocelová nádrž o objemu 8 m³. Elektrická výzbroj pocházela od společnosti AEG, asi v roce 1930 byla nahrazena za výzbroj BBC. Od roku 1954 byla tramvaj označena číslem 144, vyřazena byla roku 1962.
Kropící tramvaje ve světě náhled|Kropící tramvaj v Rize V Bratislavě byl využíván vlečný kropicí vůz.
V Kolíně nad Rýnem jezdil tramvajový kropicí vůz s elektrickým rotačním čerpadlem o výkonu 4 k. Zásoba vody 10 m³ stačila na kropení v délce pěti kilometrů při rychlosti 12 km/h. Přestavbou vlečného vozu Tatra B4D vznikl tramvajový kropicí vůz, který byl v německé Geře veřejnosti představen v roce 2006. V hlavním městě Lotyšska, Rize, jezdila kropicí tramvaj, která vznikla úpravou vyřazeného vozu Tatra T3.
V Austrálii v Novém Jižním Walesu provozovala v letech 1903–1913 společnost New South Wales Goverment Railways kropicí tramvaje vyrobené firmou Clyde Enginering Co. v Sydney. Nádrž měla objem 9092 litrů a mimo kropení k omezení prašnosti také sloužila k proplachu odtokových žlabů. Společnost Auckland Electric Tramways vyrobila tři kropicí vozy v letech 1907–1911. Objem nádrže byl 12 700 litrů a kropicí tramvaj byla využívána k potlačení prašnosti v Aucklandu na Novém Zélandu.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Nákladní tramvaj
Externí odkazy
Kategorie:Tramvaje