Genealogie je ve filozofii kritická metoda analýzy dějin, morálky, hodnot a dalších společenských institucí. Staví se do opozice vůči tradičním historickým pojetím, kritizuje je a snaží se odkrýt nahodilé a mocenské historické procesy, které vedly ke vzniku těchto jevů.
náhled|Michel Foucault v roce 1970.
Představitelé Hlavními představiteli tohoto pojmu jsou Friedrich Nietzsche a Michel Foucault. Nietzsche ve svém díle Genealogie morálky termín poprvé zavádí. Nietzsche navrhoval užít historickou filozofii ke kritice moderní morálky s předpokladem, že se tato morálka vyvíjela do své současné podoby prostřednictvím mocenských vztahů. Jeho historická filozofie byla popsána jako ,,zvážení opozičních taktik’’ která přijímá místo aby vylučovala konflikt mezi historickými a filozofickými výklad. Foucault na jeho myšlenky navazuje a důkladně je rozpracovává.
Pojetí u Foucaulta
Dějiny přítomnosti Genealogie je Foucaultem provokativně popsána jako „dějiny přítomnosti“. Genealogie je kritická metoda historické analýzy, která se soustředí na přítomnost a snaží se vysvětlit, proč jsou dnešní fenomény (vzory myšlení a chápání, společenské a mocenské vztahy) takové, jaké jsou. Nesnaží se však najít objektivní původ těchto fenoménů, nýbrž sleduje, jak se vyvíjely z nahodilých bojů, konfliktů, náhod a mocenských vztahů. Je mikroskopickou metodou, která by se podle Foucaulta měla aplikovat na hlubokou analýzu jednotlivých jevů.
Kontra Historie Genealogie je vedena opozicí, nezaměřující se na tradiční historii, která oslavuje vítěze. Místo toho pohlíží na ty, kteří prohráli své historické bitvy a jsou uvězněni ve stínu vrhaném vítězi. Odmítá velkolepé pojetí dobyvatelů zveličovaných mýty a pohlíží na padlé, utlačované a marginalizované. Přitom objasňuje jak skutečnou (wirkliche) historii jejich pádu, tak i způsoby, které ji zamlžily. Genealogie jsou tedy příběhy převratů, kde se svět náhle obrací vzhůru nohama. Co se zdálo jako dobré, se najednou ve stínu genealogie odhalilo jako špatné, a to, co bylo posuzováno jako zlo, se znovu zjevuje jako dobro.
Genealogie a Archeologie Genealogie a archeologie jsou u Foucaulta dva rozdílné pojmy, které se ale oba vztahují k historickému bádání, vzájemně se doplňují a navazují na sebe.
Archeologie je spojována s Foucaultovými dřívějšími díly ze 60. let, například Dějiny šílenství (1961), Zrození kliniky (1963) nebo Archeologie vědění (1969). Zaměřuje se hlavně na podmínky, které vedou k organizování vědění. Popisuje diskurz (rozpravu, pojednání), jeho pravidla a struktury, které určovaly, co v dané době mohlo být řečeno. Tato metoda je ve svém zkoumání diskontinuit (zlomů) systémů vědění statická.
Genealogie naopak do předmětu zkoumání vnáší dynamiku a prvky moci. Odmítá objektivitu jednoho původu (Ursprung) a soustředí se na mocenské boje a nahodilosti (Entstehung), které daly vznik věcem, jež dnes považujeme za samozřejmost.
Rozpracování Foucault pojem genealogie popisuje v mnoha svých pracích, především v souboru textů Diskurs, autor, genealogie, který obsahuje esej „Nietzsche, genealogie, historie“ (1971). Dále se genealogie detailně vyskytuje ve Foucaultových přednáškách na Collège de France, které byly později publikovány – Společnost musí být bráněna (Society Must Be Defended, 1975–76), Bezpečnost, teritorium, populace (Security, Territory, Population, 1977–78) a Zrození biopolitiky (The Birth of Biopolitics, 1978–79).
Foucault svou metodu nejen teoreticky popisuje, ale také ji prakticky využívá. Během svého života vytvořil několik děl, ve kterých se mikroskopicky zaměřuje na různé fenomény a jejich historický vznik. Nejznámější z nich jsou Dohlížet a trestat: Kniha o zrodu vězení (1975, fr. Surveiller et punir), Dějiny sexuality I: Vůle k vědění (1976) a Dějiny sexuality II–III: Užívání slastí a Péče o sebe (1984).
Odkazy
Reference
Kategorie:Friedrich Nietzsche Kategorie:Genderová studia