Kurt Bellmann (29. leden 1901, Kiel – 15. říjen 1980, Lübeck) byl německý právník, který se proslavil jako „krvavý soudce z Prahy“ („Blutrichter von Prag“) díky své účasti na nejméně 110 rozsudcích smrti u zvláštního soudu v Praze. Za své činy nikdy nebyl odsouzen a po válce se znova věnoval právní kariéře.
Životopis vlevo|náhled|Zemský soud v Kielu, kde Bellman dlouhodobě působil
Do druhé světové války Kurt Bellmann se narodil 29. ledna 1901 v Kielu. Vystudoval právo na univerzitě v Kielu a v roce 1924 získal titul Dr. jur. na základě své disertační práce Die Effektenprämiengeschäfte unter dem Gesichtspunkt ihrer Unwirksamkeit: Ein Beitrag zur Lehre von den Termingeschäften (Obchodování s prémiemi za cenné papíry z hlediska jejich neúčinnosti: příspěvek k teorii termínových obchodů). Svou právnickou kariéru zahájil jako pomocný soudce u okresního, zemského a vrchního soudu v Kielu, kde působil do 1. října 1938. Bezprostředně poté byl převelen k zemskému soudu v Hannoveru, kde působil jako ředitel zemského soudu a předseda trestní komory. Dne 1. května 1933 vstoupil do NSDAP (členské číslo 2.734.168). V Kielu a Hannoveru byl Bellmann jmenován blokovým vedoucím NSDAP. U zvláštního soudu v Hannoveru byl Bellmann formálně od dubna 1940 do 31. prosince 1943 předsedou oddělení.
Působení v Protektorátu Od 1. prosince 1941 do dubna 1945 působil u zvláštního soudu při Německém zemském soudu v Praze. V roce 1944 byl předsedou senátu zvláštního soudu (tzv. Sondergerichtu) v Praze, který projednával pouze politické trestné činy, a proto byl také nazýván senátem pro nepřátele říše. Bellmann se vyznačoval přísným vedením jednání. Ženám, které během jednání plakaly, nechal zacpat ústa. Také stanovil pravidla pro vydávání chlebu zadrženým, která byla tak přísná, že obžalovaní během jednání omdlévali z vyčerpání. Teprve mnoho let po roce 1945 se díky nalezeným dokumentům zjistilo, že se podílel na více než 110 rozsudcích smrti.
Mezi jeho rozsudky smrti patří například 10 rozsudků smrti ve Vysokém nad Jizerou, 12 rozsudků smrti v Hořovicích nebo 9 rozsudků smrti na veřejném přelíčení nad obyvateli Kochánek. Mezi jeho oběti patřil i kněz Karel Kratina, odsouzený za protiněmecké výroky a vtipy.
Za své právní činnosti byl Bellmann 6. března 1942 vyznamenán Válečným záslužným křížem 2. třídy. V roce 1944 byl navržen na udělení Válečného záslužného kříže 1. třídy. V Plzni byl Bellmann členem správní rady Škoda-Werken, což mu však nezabránilo odsoudit k smrti i tamní zaměstnance jako „nepřátele říše“. Soud pod předsednictvím Bellmanna v zásadě ukládal trest smrti, pokud obvinění skrývali před pronásledováním gestapa osobu židovského vyznání. Stejně tak byli k trestu smrti odsouzeni členové rodiny, pokud poskytli úkryt před gestapem vlastním rodinným příslušníkům.V Protektorátu Čechy a Morava přitom neexistovaly žádné zákonné tresty za poskytnutí úkrytu Židům. náhled|Pankrácká věznice, kde byl Bellman krátce po válce uvězněn
Poválečné působení Dne 25. července 1946 byl předán orgánům v Plzni a poté byl převezen do věznice Pankrác. Při soudním řízení o jeho činnosti před zvláštním soudem v Praze mu bylo na základě nalezených spisů prokázáno, že se podílel na čtyřech rozsudcích smrti. Byl odsouzen k doživotnímu vězení, které si odpykával ve věznici v Plzni. V roce 1955 byl jako neamnestovaný válečný zločinec (registrován v Československu pod číslem A-38/62) převezen do Spolkové republiky Německo.
Již 19. března 1956 se Bellmann mohl znovu ujmout své bývalé funkce ředitele krajského soudu v Hannoveru. Dosáhl toho díky přímluvě ministra spravedlnosti Dolního Saska Arvida von Nottbecka (FDP). V roce 1960 došlo kvůli obviněním proti Bellmannovi v různých spisech NDR a Československa k předběžnému vyšetřování u státního zastupitelství krajského soudu v Hannoveru. V rozhodnutí o zastavení řízení, které mělo 165 stran, bylo uvedeno následující hodnocení:
K obviněním týkajícím se rozsudků vynesených zvláštním soudem v Praze, který v komorách, jimž předsedal Bellmann, vynesl více než 111 rozsudků smrti, se vyjádřil vrchní státní zástupce krajského soudu v Hannoveru v usnesení o zastavení řízení (č. j.: 2 Js 209/60) ze dne 5. května 1961:
V dopise ministra spravedlnosti Dolního Saska federálnímu ministrovi spravedlnosti ze dne 2. července 1962 bylo uvedeno, že 21 soudců a státních zástupců opustilo soudní službu. Mezi těmito osobami byl i ředitel zemského soudu Bellmann. Zemřel 15. října 1980 v Lübecku ve věku 79 let.
Odkazy
Reference
Kategorie:Narození 29. ledna Kategorie:Narození v roce 1901 Kategorie:Narození v Kielu Kategorie:Úmrtí v Lübecku Kategorie:Členové NSDAP Kategorie:Němečtí právníci Kategorie:Němečtí soudci Kategorie:Muži