Kobra monoklová (Naja kaouthia) je jedovatý druh kobry vyskytující se v jižní a jihovýchodní Asii. Charakteristickým znakem je kruhová kresba na krčním límci připomínající monokl. U některých jedinců se ovšem tato kresba může vzhledově značně lišit nebo zcela chybět.
Kobra monoklová obývá mnoho biotopů, od lesů přes zemědělskou půdu až k oblastem blízko lidských obydlí. V oblastech výskytu je zodpovědná za značnou část hadích uštknutí člověka a díky silnému neurotoxickému jedu a častému výskytu poblíž lidských obydlí i smrtelných případů.
Taxonomie náhled|Typická kresba kobry monoklové Bionomické jméno Naja kaouthia určil francouzský herpetolog René Lesson v roce 1831. Kobru monoklovou popsal jako nádherný druh hada, lišící se od kobry indické, který má 188 břišních a 53 párů ocasních šupin.
Popis Kobra monoklová má jasnou kresbu ve tvaru O na kápi, na rozdíl od kobry indické, známé charakteristickou kresbou připomínající brýle. Hřbet může být zbarven žluté, hnědé, šedě nebo načernale. Skvrna na kápi ve tvaru O, pokud je přítomna, mívá žlutou či oranžovou barvu. Na obou stranách kápě se nachází výrazná černá tečka a na břišní straně jedna nebo dvě vodorovné linky. Zbytek břicha je obvykle zbarven stejně jako hřbet, jen ve světlejším odstínu. S přibývajícím věkem u hada dochází k vyblednutí a většina dospělců má nahnědlou či olivovou barvu. Dorůstá délky 1,35 až 1,5 m, větší jedinci dosahující maximální délky až 2,3 m jsou vzácní.
V přední části tlamy má kobra dva dozadu zahnuté jedové zuby, pevně spojené s kostí a částečně přizpůsobené k plivání jedu. Nejdelší zaznamenané zuby dosahovaly délky 6,78 mm.
Výskyt a biotop Areál výskytu kobry monoklové sahá od Indie přes Čínu, Vietnam a Kambodžu. Dále obývá Malajský poloostrov a přirozeně se vyskytuje v Západním Bengálsku, Bangladéši, Bhútánu, Myanmar, Laosu, Nepálu a Thajsku. Dokáže se přizpůsobit řadě prostředí, přirozených i člověkem vytvořených. Preferuje zavodněná místa, jako rýžová pole, bažiny a mangrovy, žije ale i na travnatých či křovinatých pláních, v lesích a na zemědělské půdě až do nadmořské výšky 1 000 m n. m. Obývá rovněž lidská obydlí včetně velkých měst.
Chování a ekologie Kobra monoklová je suchozemský had, nejaktivnější za soumraku. Často se skrývá v dutinách stromů a dalších místech častého výskytu hlodavců. V oblastech, kde se pěstuje rýže, se schovává v příkopech mezi poli v norách hlodavců. Mláďata se živí zejména obojživelníky, dospělí loví malé savce, ryby a jiné hady. Při vyrušení se kobra typicky snaží utéct, v ohrožení zaujímá obranný postoj se vztyčenou přední částí těla a roztaženou kápí. Obvykle hlasitě syčí a brání se výpady s cílem útočníka uštknout.
Některé populace kobry monoklové jsou schopné plivat jed.
Rozmnožování vlevo|náhled|Hlava kobry monoklové Kobra monoklová patří mezi vejcorodé hady. Samička klade 16 až 33 vajec v jedné snůšce od ledna do března. U vajec obvykle setrvává po dobu 55 až 73 dnů, kdy dochází k vylíhnutí.
Status ohrožení Kobra monoklová má dle Červeného seznamu IUCN status málo dotčeného taxonu díky svému rozsáhlému a hojnému výskytu a toleranci na řadu prostředí včetně těch upravených lidskou činností. Ačkoliv je kobra monoklová lovena pro obchodování se zvířaty, tento odlov probíhá v minimálním měřítku a pravděpodobně nezpůsobuje pokles populace.
Jed Jed kobry monoklové z různých oblastí vykazoval výrazně odlišné smrtelné dávky pro intravenózní a subkutánní podání u myši: 0,18–0,22 μg/g pro Thajsko, 0,90–1,00 μg/g pro Vietnam a 0,90–1,11 μg/g pro Malajsii. Závažnost uštknutí kobry monoklové a reakce na sérum je tedy značně proměnlivá.
Hlavní účinnou složkou kobřího jedu jsou postsynaptické neurotoxiny, které blokují nervové vzruchy pomocí vazby na nikotinové receptory. Tím vyvolávají paralýzu, jež může způsobit smrt zástavou dechu.
Jed kobry monoklové je považován za slabý. Kromě neurotoxinů obsahuje i myotoxiny a kardiotoxiny. Uštknutí se projevuje zejména rozsáhlou nekrózou v místě kousnutí, systémové účinky se projevují v menším měřítku. Jako první se obvykle projevuje únava, dále neurologické a neuromuskulární příznaky. Jednu až čtyři hodiny po uštknutí se typicky projevuje pokles krevního tlaku, zrudnutí obličeje, teplá kůže a bolest v místě uštknutí. Při vážných případech může paralýza a selhání dechu až smrt nastat i 60 minut po uštknutí. Stopy po kousnutí nicméně nutně neznačí, že došlo k uštknutí – kobra nemusí jed použít vždy.
V roce 2012 došlo v ČR k případu uštknutí herpetologa a teraristy Vojtěcha Dzika, který kobru monoklovou choval. Díky včasnému ošetření a podání séra v krnovské nemocnici incident přežil bez vážnějších následků.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Kobry Kategorie:Korálovcovití