Yèvre-le-Châtel je francouzská vesnice ležící v departementu Loiret v regionu Centre-Val de Loire. Od roku 1973 je připojena k obci Yèvre-la-Ville. Yèvre-le-Châtel je členem sdružení Les Plus Beaux Villages de France.
Dějiny Yèvre-le-Châtel byl důležitou pevností v diecézi Orléans, na hranici diecéze Sens, na cestě z Agedinca (Sens) do Vindinia (Le Mans).
Ve starověku se vesnice nacházela na hranici území galských kmenů Carnutů a Senonů. Lokalita tehdy ležela na římské silnici spojující město Sens s Le Mans. Po christianizaci galsko-římské Galie se řeka Rimarde stala hranicí mezi biskupstvími Sens (farnost Saint-Martin de Souville a leprosárium Saint-Lazare) a Orléans (farnosti Saint-Gault a Saint-Lubin). Toto rozdělení zůstalo až do 19. století.
Od 10. století byl Yèvre majetek opatství Fleury. Mniši z Fleury si několikrát stěžovali franskému králi Hugovi Kapetovi na násilnosti ze strany barona Arnoula z Yèvre. Jeho žena Lucinde zde poté založila opatství zasvěcené svatému Gaultovi, jednomu ze svatých Bretaně, jehož ostatky do regionu přinesli mniši prchající před normanskou invazí.
Po smrti barona Arnoula král několikrát zasáhl, aby potlačil jeho nástupce a zbořil jejich hrady, které byly pravděpodobně pouze dřevěnými pevnostmi.
Ke připojení hradu k francouzské koruně došlo kolem roku 1112, kdy Ludvík VI. donutil vikomta Fulka, aby mu postoupil Yèvre-le-Châtel, který proměnil v pevnost.
Kolem roku 1200 byl hrad na příkaz Filipa II. Augusta přestavěn podle nejnovějších poznatků vojenské architektury přinesených z křížových výprav, zejména využitím odlehčených oblouků, které zvýšily odolnost proti podkopání. Pevnost vznikla na strategické pozici mezi Orleánským vévodstvím a Île-de-France, na cestě mezi Paříží a Orléans, v rámci snahy Filipa Augusta o sjednocení království.
Během stoleté války zůstal Yèvre spolu s Montargisem jedinou pevností severně od Loiry, která nepadla do rukou Angličanů ani Burgunďanů. Kapitán posádky Nicolas de Giresme se dokonce aktivně podílel po boku Jany z Arku při osvobozování Orléans.
Na konci 15. století, vzhledem k rozšíření královského panství a pokroku v dělostřelectvu, který učinil jeho obranu zastaralou, ztratil Yèvre-le-Châtel svůj význam a roli pevnosti. Soupis z roku 1610 již dokládá, že hrad byl v troskách.
V roce 1637 byla správa převedena do Pithiviers, ale královský soud sídlil v Yèvre až do Francouzské revoluce.
Během revoluce byla obec dočasně pojmenována Yèvre-le-Patriote.
V letech 1790-1801 byla obec připojena ke kantonu Boynes v okrese Pithiviers. Od roku 1801 byla obec vrácena kantonu Pithiviers.
V letech 1926–1942 byly Yèvre-la-Ville a Yèvre-le-Châtel, stejně jako všechny obce v kantonu Pithiviers, které byly od roku 1800 součástí arrondissementu Pithiviers, byly po jeho zrušení připojeny k arrondissementu Orléans. Reforma z roku 1942 obnovila tento obvod v rámci hranic z roku 1926.
Obec Yèvre-le-Châtel je výsledkem přeskupení dvou farností v 19. století – Saint-Martin de Souville a Saint-Gault de Yèvre-le-Châtel.
V současné době patří obec do kantonu Malesherbes.
Pamětihodnosti Yèvre-le-Châtel je od roku 2002 zařazena mezi nejkrásnější vesnice Francie a získala také označení Jardin remarquable.
V roce 2020 byla vytvořena růžová zahrada věnovaná tvorbě Marcela Robichona, slavného šlechtitele růží. Kostel Saint-Gault založený v 11. století bretaňskými mnichy prchajícími před normanskou invazí, ve 13. století doplněn gotickou boční lodí přístupnou přes portikus. Kostel Saint-Lubin začal být stavěn 13. století na hřbitově jako druhý kostel ve vesnici. Práce byly přerušeny za stoleté války, ale po jejím skončení kostel nebyl nikdy dokončen. Hradní zřícenina
Galerie
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Nejkrásnější vesnice Francie Kategorie:Bývalé obce ve Francii