Rozprava proti metodě (anglicky Against Method: Outline of an Anarchistic Theory of Knowledge) je kniha rakouského filozofa vědy Paula K. Feyerabenda z roku 1975. Do češtiny byla poprvé přeložena v mírně rozšířeném vydání Jiřím Fialou v roce 2001.FEYERABEND, Paul K. Rozprava proti metodě. Překlad Jiří Fiala. Praha: Aurora, 2001. ISBN 80-7299-047-0.

Kniha je souborem již dříve publikovaných myšlenek autora a je považována za jeho nejznámější dílo.PRESTON, John. Paul Feyerabend. In: The Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. 2025 [cit. 2025-11-22]. Dostupné z: https://plato.stanford.edu/entries/feyerabend/#AgaiMeth1970 Feyerabend v něm na základě historických analýz odmítá existenci univerzální vědecké metody a namísto ní navrhuje takzvaný „epistemologický anarchismus“ (či metodologický anarchismus), jehož ústředním principem je teze „vše je dovoleno“ (anglicky anything goes). Autor tvrdí, že vědecký pokrok může nastat pouze tehdy, je-li v rozporu s ustálenými empirickými pravidly. Tyto teze autor v knize detailně demonstruje na případu Koperníkovy revoluce.

Publikace a vydání Kniha byla poprvé vydána v angličtině pod názvem Against Method: Outline of an Anarchistic Theory of Knowledge v roce 1975, ale již v roce 1970 vydal Feyerabend dlouhý článek Against Method, ve kterém kritizoval metodologii vědy.

Původním záměrem bylo rozpracovat tyto teze do knižní podoby formou debaty s Feyerabendovým přítelem a kolegou Imre Lakatosem. Kniha se měla jmenovat For and Against Method (Pro a proti metodě), přičemž Lakatos měl hájit racionalistický postoj k vědě, zatímco Feyerabend jej měl kritizovat. Tomu však bylo zabráněno Lakatosovou náhlou smrtí v roce 1974, a tak svou část díla vydal Paul Feyerabend samostatně.

Krátce na to vydal druhou knihu Science in a Free Society (Věda ve svobodné společnosti, 1978), která obsahovala doplňkový materiál a reakci na četnou kritiku. Tato kniha v češtině samostatně nevyšla, ale značná část je obsažena v pozdějším vydání Against Method, a to i v českém vydání z roku 2001.

Hlavní myšlenky Kniha představuje radikální kritiku dosavadního pojetí vědecké metody. Feyerabend kritizuje především nezávislost experimentů na teorii a tvrdí, že výsledky pozorování jsou vždy ovlivněny tím, jaká teorie je v dané době převládající.FAJKUS, Břetislav. Filosofie a metodologie vědy: Vývoj, současnost a perspektivy. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1304-0.

Kontraindukce Proti tradiční induktivní metodě a požadavku na konzistenci vědění staví Feyerabend postup, který nazývá kontraindukce. Ten spočívá v zavádění a rozpracovávání hypotéz, které jsou v rozporu s dobře zavedenými teoriemi i pozorovatelnými fakty.Velký sociologický slovník. Heslo Anarchismus metodologický. Dostupné online: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Anarchismus_metodologick%C3%BD Tento postup shrnuje do dvou „protipravidel“ (counter-rules):

Rozpor s uznávanými teoriemi (Podmínka konzistence) Prvním krokem kontraindukce je odmítnutí tzv. podmínky konzistence. Tradiční metodologie vyžaduje, aby nové hypotézy byly logicky slučitelné s již uznanými a potvrzenými teoriemi. Feyerabend argumentuje, že tento požadavek je iracionální, protože konzervuje status quo. Zvýhodňuje starší teorii nikoliv proto, že je pravdivější, ale pouze proto, že tu byla dříve. Abychom získali novou perspektivu, musíme podle Feyerabenda aktivně vytvářet teorie, které s těmi současnými kolidují.FEYERABEND, Paul K. Rozprava proti metodě. Kapitola 3. Rozpor s pozorováním (Kritika faktů) Druhé protipravidlo jde ještě dále a nabádá vědce k vytváření hypotéz, které jsou v rozporu s empirií, tedy s pozorováním a experimentálními výsledky.FEYERABEND, Paul K. Rozprava proti metodě. Kapitola 2. Důvodem je Feyerabendovo přesvědčení, že čistá, objektivní fakta neexistují. Každé pozorovací tvrzení (např. „tento stůl je hnědý“) je již "naplněný teorií" (theory-laden) a obsahuje skryté předpoklady o fungování našich smyslů nebo fyzikálních podmínkách pozorování. Tyto předpoklady (tzv. přirozené interpretace) formují náš pohled na svět, aniž bychom si to uvědomovali. FEYERABEND, Paul K. Rozprava proti metodě. Kapitola 6.

Feyerabend k tomu dodává:„Předsudky se odhalují kontrastem, nikoliv analýzou.“Protože „fakta“ mohou být kontaminována zastaralou ideologií nebo chybnou teorií vidění, musíme proti nim postavit alternativní systém, který nám umožní tyto skryté předpoklady rozpoznat.

Kritika a vliv Kniha Rozprava proti metodě vyvolala okamžitě po svém vydání silnou kritickou reakci. Reakce byly často velmi emotivní a odmítavé, někteří autora považovali za „iracionalistu“. Feyerabend byl dokonce v prestižním časopise Nature v roce 1987 označen fyziky T. Theocharisem a M. Psimopoulosem za „nejhoršího nepřítele vědy“.THEOCHARIS, T.; PSIMOPOULOS, M. Where science has gone wrong. Nature. 1987, roč. 329, s. 595–598. Autor byl těmito útoky zaskočen a reagoval na ně v pozdější knize Science in a Free Society (1978), kde kritiky obvinil z nepochopení jeho ironie a argumentace.

I přes kontroverzní přijetí mělo dílo zásadní vliv na několik oblastí myšlení. Feyerabendova kritika redukcionismu inspirovala filozofy vědy jako jsou Bas van Fraassen nebo John Dupré. Jeho rané koncepce vědeckého realismu a materialismu měly vliv také na Paula a Patricii Churchlandovy. Širší veřejnosti byly Feyerabendovy myšlenky zpopularizovány především díky vlivné učebnici Alana Chalmerse Co je to věda? (What Is This Thing Called Science?, 1976), která se stala standardním úvodem do oboru. V sociologii kniha přímo inspirovala vznik děl jako Abandoning Method (1973) od Dereka L. Phillipse a přispěla k rozvoji sociálního konstruktivismu. Feyerabendovo pojetí dějin vědy jako sledu nahodilostí, nikoliv racionálně řízeného procesu, se stalo v sociologii vědění běžně přijímaným názorem.

Odkazy

Reference

Kategorie:Knihy z roku 1975 Kategorie:Filozofie vědy Kategorie:Epistemologie