František Kočí (17. února 1921 Šom, okres Berehovo, Podkarpatská Rus, Československo – 2008) byl český architekt a urbanista, jehož tvorba je významně spjatá s rozvojem města Brna v poválečném období a během druhé poloviny 20. století. Většina jeho prací spadá do oblasti komplexního urbanistického plánování a návrhů velkých sídlištních celků.
Život a dílo Narodil se v zakarpatské části mladého Československa v únoru 1921. V roce 1949 absolvoval Vysoké učení technické v Brně (VUT). Patřil tak ke generaci absolventů oboru architektury brněnské techniky, které těsně po válce učili tehdejší významní, zkušení a praktikující předváleční architekti vycházející z myšlenky funkcionalismu, ačkoli se již nuceně prosazoval socialistický realismus. Podle jiných zdrojů Kočí vystudoval České vysoké učení technické v Praze (ČVUT). Absolvoval studijní cesty do Itálie a Rakouska (1948), Bulharska (1954), Maďarska (1957) Sovětského svazu (1958), Východního Německa (1960–1961) či Švédska (1965).
náhled|Výstavba sídliště Staré Brno-sever podél Veletržní ulice (1960) náhled|Výhled na část sídliště Žabovřesky s výškovými domy v ulicích Luční a Vychodilova František Kočí pracoval v Brně, kde se stal významnou osobností urbanistického plánování. Jeho práce ovlivnila podobu města zejména v 50. a 60. letech 20. století. Působil mimo jiné jako ředitel Státního projekčního ústavu Brno a v letech 1957–1959 jako ředitel brněnského Stavoprojektu.
Mezi jeho díla patří: Směrné plány a generely: vypracoval dva směrné územní plány Brna (1951 s Bohumilem Turečkem a 1957), z nichž druhý mimo jiné pracoval s rozšířením centra města k odsunutému hlavnímu nádraží a umístěním nového autobusového nádraží do prostoru Nových Sadů. byl autorem prvního dopravního generelu města Brna, jako vedoucí týmu pracoval koncem 50. let na novém generelu pro areál brněnského výstaviště a na něj navazující území. V roce 1965 zpracoval spolu se Zdeňkem Denkem, Stanislavem Jasníkem a Věrou Borkovou nový generel veletržního areálu zahrnující celou pisáreckou kotlinu. Sídlištní celky: je autorem urbanistického řešení rozsáhlých brněnských sídlišť: plánované sídliště Juliánov s pětipodlažními zděnými budovami (projekt s Pavlem Krchňákem 1957–1958), nerealizováno, v 1. polovině 60. let nahrazeno panelovým sídlištěm podle Krchňákova nového projektu; sídliště Žabovřesky pro 12,5 tisíce obyvatel (projekt s Milanem Steinhauserem 1956, realizace 1966–1980), zahrnující kobercově uspořádané čtyřpodlažní bodové domy ve svažitém terénu mezi Žabovřeskou a Hradeckou ulicí, doplněné třemi skupinami výškových domů v Luční, Vychodilově a Korejské ulici;DIVINA (2011). S. 58–59.VRABELOVÁ (2016). S. 92–93. sídliště Kohoutovice pro 11,5 tisíce obyvatel (projekt 1970, realizace 1971–1981), autorsky zaštítěné zejména Kočím, Jaroslavem Černým a Jaromírem Kurfürstem, zároveň však představující studií Výzkumného ústavu výstavby a architektury (VÚVA) zkoumající nové koncepce sídlištních útvarů a jejich funkcí; zástavba obkličující původní jádro obce a stáčející se podél Libušiny třídy po hřebeni kopce představovala nesourodé dílčí skupiny, v nichž vyčnívala pětice třináctipodlažních budov s kavárnou Grand Prix na střeše jedné z nich a vodojem.DIVINA (2011). S. 63–65. sídliště Nový Lískovec. Sídliště Staré Brno-sever: navrhl přestavbu oblasti kolem Mendlova náměstí a zdejší sídliště (realizace 1962–1965), resp. zapojení několika výškových obytných domů do staré zástavby podél Veletržní ulice, vytvářející pompézní příjezdovou „alej“ ke vstupnímu prostranství brněnského výstaviště; pro značný kontrast a demolici řady starších objektů silně kritizováno.DIVINA (2011). S. 48. Jednotlivé stavby: samoobsluha na Mendelově náměstí (1964), most tramvajové dráhy ve Veletržní ulici (1965), navržený ve spolupráci se statikem Jiřím Vaňousem. Umění ve veřejném prostoru: z pozice architekta spolupracoval mimo jiné se sochařem Milošem Axmanem na vícero sochách a památnících, např. Textilačka před vstupním prostorem veletržního areálu (1964), Památník V. I. Lenina před budovou Zemského vojenského velitelství (později Vojenské akademie) na tehdejší Leninově třídě (1973), Památník obětem reakčního teroru v roce 1951 v Babicích (1975), Pomník Klementa Gottwalda v Blansku (1975), Památník odboje v Bučovicích (1978), Pomník čs. rudoarmějce Aloise Skotáka v Blansku (1981). Pracoval však také např. v Košicích v době výstavby tamního Hutního kombinátu (HUKO) a souvisejícího rozvoje města i regionu. Navazoval tam časově, nikoli však ideově, na první poválečný regulační plán zamýšlených Velkých Košic zpracovaný Bohuslavem Fuchsem, přičemž v rámci košického Stavoprojektu, posíleného s ohledem na rozsah zamýšlených projektů mnoha autory z českých zemí, zpracoval vlastní směrný plán spolu s čerstvým absolventem Jiřím Hrůzou. Byl také autorem směrného plánu pro Žďár nad Sázavou.
Účastnil se řady urbanistických a architektonických soutěží. Např. v soutěži na Památník Kounicovy koleje získal spolu s architektem Hochmanem 2. cenu (1947), účastnil se spolu s Vladimírem Pallou mezinárodní soutěže na centrum Berlína (1960), v interní soutěži KPÚ na operu v Bagdádu získal s Miloslavem Kramolišem 1. cenu (1962), spolu s Pallou získal 2. cenu v soutěži na urbanistické a architektonické řešení areálu brněnského výstaviště (1963), s M. Kramolišem, J. Kubínem a V. Veselým získal 4. cenu v urbanistické soutěži na jižní město Ostravy (1963), s Veselým pak zíkal také 2. cenu v dopravně-urbanistické soutěži na centrum Prahy. V soutěži na urbanistickou a objemovou studii areálu VUT v Brně se s Milanem Steinhauserem umístil na 3. místě (1965).VRABELOVÁ (2016). S. 116–117.
V letech 1943–1945 byl Kočí členem Bloku, od roku 1950 členem Svazu architektů ČSSR. V roce 1965 obdržel Cenu osvobození města Brna.
Reference
Literatura
Externí odkazy
František Kočí v Brněnském architektonickém manuálu
Kategorie:Čeští architekti Kategorie:Čeští urbanisté Kategorie:Narození v roce 1921 Kategorie:Narození 17. února Kategorie:Narození v Berehovu Kategorie:Úmrtí v roce 2008 Kategorie:Muži