náhled|Zakladatel kulturního sionismu Ašer Cvi Hirsch Ginsberg, známější pod pseudonymem Achad ha-Am Kulturní sionismus () je směr sionismu, který prosazoval vznik sekulárního kulturního židovského centra v historickém regionu Palestina, raději než židovského státu, jak to prosazoval tzv. politický sionismus. Zakladatelem tohoto směru byl původem ruský Žid Ašer Cvi Hirsch Ginsberg, známější pod pseudonymem Achad ha-Am.
Achad ha-Am v raném sionistickém hnutí stál proti Theodoru Herzlovi, který coby zakladatel politického sionismu prosazoval nutnost založení židovského státu mimo Evropu. Achad ha-Am polemizoval, že podstatné pro Židy je uchování a rozvoj židovské kultury a judaismu, čehož by mělo být dosaženo postupným vytvořením jádra židovské kultury v Palestině. Až po dosažení tamního kulturního rozvoje by bylo vhodné mluvit o založení židovského státu. Protože teprve poté půjde o skutečný „židovský stát“ a ne jen o „stát Židů“. Rozpor v představách vnímal kvůli rozdílům mezi „západními sionisty“ (z oblasti západní Evropy) a „východními sionisty“ (z východní Evropy). Zatímco Židé ze západních zemí byli podle něj vychováni v evropské kultuře a zapomněli jak hebrejštinu, tak kulturu judaismu, východní Židé si uchovali značnou svébytnou kulturu. Za východní hnutí označoval zejména tzv. Milovníky Sijónu.
Historie náhled|Eli'ezer Jicchak Perlman, známý jako Eli'ezer Ben Jehuda, jazykovědec a významný obrozenec hebrejštiny V západní Evropě 19. století převládala myšlenka židovské asimilace, tedy začlenění Židů do většinové společnosti. Převládal racionalistický a modernistický přístup, který šel proti tradicím a náboženským předpisům. Evropský antisemitismus se zde projevoval v subtilnější formě, která však ve velkých politických aférách (typu Dreyfusovy aféry) odhalila své trvalé jádro. Naopak ve východní Evropě byli Židé stále vyčleněni v ghettech a byli obětí opakujících se pogromů. V takové situaci se objevovaly proudy varující před vymizením židovské kultury, ať už asimilací, nebo násilím. Z židovského osvícenství (tzv. haskala), které se v 18. a 19. století rozvinulo ve střední a východní Evropě, vzešla myšlenka podpory židovské kultury bez náboženské ortodoxie. Židovská kultura se tím sekularizovala, ale současně dále rozvíjela.
Na začátku své dráhy ruský Žid Achad ha-Am vnímal dobový úpadek judaismu jako problém a nově vznikající evropské židovské nacionální hnutí chápal jako možný nástroj k přivedení Židů zpět k judaismu. Podporoval myšlenku přesídlení do Země izraelské (Palestiny), ale pod vedením hebrejsky mluvících lídrů s důrazem na náboženství. Kvůli zaměření na náboženskou tradici Achad ha-Am považoval Palestinu za jedinou možnou destinaci zřízení budoucího státu (oproti Herzlovi, který v té době zvažoval ještě Argentinu nebo Ugandu). Brzy si však začal uvědomovat, že zřízení státu v Palestině s sebou přinese odpor tamních Arabů, vládnoucí Osmanské říše i evropských koloniálních států, zejména Britů, kteří kolem regionu diplomaticky kroužili. Raději než orientaci na stát proto doporučoval osídlování Palestiny Židy s cílem vytvoření duchovního a kulturního centra, které postupně přiláká další Židy z diaspory a následně, po získání početní většiny, povede ke zřízení státu. Kvůli tomu opustil také důraz na náboženský aspekt projektu, aby byl lákavý pro sekulární evropské Židy. Achad ha-Am v roce 1889 založil v Oděse tajnou sionistickou organizaci Bnej Moše, která se zaměřovala na kulturní obrození Židů.
Na šestém kongresu Světové sionistické organizace v roce 1903 Theodor Herzl představil tzv. Ugandský projekt, který navrhoval vytvoření židovského státu v tehdejší Britské východní Africe. Návrh vyvolal silnou kritiku jak ze strany delegátů, tak později ze strany britských osadníků v kolonii. V roce 1905 byl zamítnut a hlavním teritoriem pro potencionální stát se stala Palestina. Mezitím v roce 1904 zemřel Herzl a v sionistické organizaci posílili jak Achad ha-Am, tak rovněž Chajim Weizmann, který podporoval obrození hebrejštiny.
Velmi aktivní osobou na poli obrození hebrejštiny se stal ruský židovský jayzkovědec Eli'ezer Ben Jehuda. V té době totiž většina evropských Židů mluvila jidiš. Hebrejština byla téměř mrtvým jazykem, který se používal jen k náboženským účelům. Ben Jehuda a jiní obrozenci však učili hebrejštinu k modernímu užití. Sám Herzl obrození hebrejštiny považoval za nemožné a za společný nový jazyk Židů prosazoval němčinu. Hnutí obrozenců také vedlo k oblibě hebreizace jmen židovských osadníků Palestiny a sionistů obecně.
Jedním z výsledků kulturních sionistů bylo založení Becalelovy akademie umění a designu v Jeruzalémě v roce 1906. Školu založil litevsko-židovský umělec Boris Šac. Jinak ovšem od začátku působení sionistického hnutí, a také po založení Izraele v roce 1948, dominovalo politické pojetí sionismu.
Mezi další kulturní sionisty lze řadit Martina Bubera, Jehudu Magnese nebo Samuela Bergmanna.
Kulturní sionismus se později stal populárním mezi částí liberálních Američanů, kteří věřili ve vytvoření jednoho státu pro Židy i Palestince, ve kterém by v rovnosti existovaly dva národy s dvěma kulturami. Populárním se tento směr stal také mezi americkými Židy, kteří projevovali zájem o zachování své židovské kulturní identity.
Odkazy
Reference
Kategorie:Židovská kultura Kategorie:Sionismus Kategorie:Dějiny Izraele