Zúčastněné pozorování je metoda sbírání dat, typicky používaná při kvalitativním výzkumu a v etnografii. Tento typ metodologie je používán v mnoha disciplínách, primárně v antropologii (zahrnující kulturní antropologii a etnologii), sociologii (zahrnující kulturní sociologii a kulturní kriminologii), komunikačních studiích, socioekonomické geografii a sociální psychologii. Její záměr je zisk blízkého a intimního obeznámení s danou skupinou jednotlivců (jako např. náboženská, pracovní, mládežnická skupina nebo konkrétní komunita) a jejich zvyků skrz intenzivní zapojení do komunity a jejího kulturního prostředí, obvykle na delší dobu.
Zúčastněné pozorování patří mezi základní techniky sběru informací. Použití této metody je ale omezeno možnostmi vizuálního, časového a prostorového záběru soc. reality lidským pozorovatelem a dalšími limity (např. znalost jazyka, zvyků, konvencí atd.).
Tento způsob výzkumu je vhodný když: námi zkoumaný jev je málo prozkoumaný, existují velké rozdíly pohledů mezi členy a nečleny skupiny, námi zkoumaný jev není přístupný pohledu osob mimo skupinu.
Koncept zúčastněného pozorování byl poprvé zmíněn v roce 1924 Eduardem C. Lindemanem (1885-1953), americkým průkopníkem v oblasti výuky dospělých. Byl ovlivněný Johnem Deweym a dánským filozofem N.F.S. Grundtvigem v jeho knize, vydané roku 1925 – Social Discovery: An Approach to the Study of Functional Groups. Metoda zúčastněného pozorování ale vznikla již dříve a byla aplikovaná ve výzkumu během evropských a amerických vědeckých průzkumných výprav.
V roce 1800 jeden z předchůdců této metody, Joseph Marie, baron de Gérando, řekl: „Základní cestou, jak porozumět Indiánům, se jedním z nich stát – a to tak, že se naučíme jejich řeči. Jen tak se staneme jejich spoluobčany.“ Později byla metoda zpopularizována Bronislawem Malinowskim a jeho studenty v Británii; studenty Franze Boase v USA a, během pozdějšího urbanistického výzkumu, studenty Chicagské školy sociologie.
Historie a vývoj Doba behaviorismu přinesla řadu metodik pro krátkodobější nezúčastněná pozorování. Pozorovatelé následovali přesná pravidla a byli vybaveni záznamovým archem. Tato metoda se přenesla i do pozorování přímého, i když ve volnější podobě (obsahoval okruhy chování a témat nebo během orientačního výzkumu před počátkem výzkumu).
Zúčastněné pozorování bylo významně používáno Frankem Hamiltonem Cushingem v jeho studii Zuniů v pozdější polovině 19. století. Poté následovaly na počátku 20. století studie nezápadních společností Bronislawem Malikovskim (1929), E.E. Evans-Pritchardem (1940) a Margaret Meadovou (1928). Během 50. let 20. století používal tuto metodu i R. F. Bales, který vyvinul obecně používané pozorovací kategorie (6 dimenzí chování – orientace, hodnocení, kontrola, rozhodování, překonávání napětí, integrace).
Tato metoda se stala základním přístupem k etnografickému výzkumu v antropologii. Závisela na navázání osobních vazeb s místními informátory, skrze které se vědec poučil o kultuře zkoumané civilizace. To zahrnovalo pozorování i účastnění se života ve skupině. Životem se skupinami. Které vědci studovali, měli možnost formulovat závěry a získávat nové poznatky přímo z první ruky. Stejná metoda byla používána i při zkoumání Západních civilizací a byla velice úspěšná ve výzkumu subkultur a skupin se silným pocitem identity, kde pozorovatel skrze účast získal opravdový přístup ke studovaným. Posmrtná publikace práce Greenvilla Goodwina jako pozorovatele Západních Apačů ho učinilo významnou osobností v oblasti etnologie.
Od 80. let 20. století někteří antropologové a jiní sociální vědci zpochybňovali, do jaké míry může zúčastněné pozorování přinést věrohodný pohled do mysli ostatních lidí.Geertz, Clifford. 1984. "From the Native’s Point of View: On the Nature of Anthropological Understanding." Pp. 123–36 in Culture Theory: Essays on Mind, Self, and Emotion, edited by R. A. Shweder and R. LeVine. New York: Cambridge University Press.Rosaldo, Renato. 1986. "From the Door of His Tent: The Fieldworker and the Inquisitor." Writing Culture: The Poetics and Politics of Ethnography, edited by J. Clifford and G. E. Marcus. Berkeley, Calif.: University of California Press. Ve stejné době získává na popularitě v americké sociologii a příbuzných oborech více formalizovaný kvalitativní výzkum známý jako zakotvená teorie iniciovaný Glaserem a Straussem (1967).Glaser, Barney G., and Anselm L. Strauss. 1967. The Discovery of Grounded Theory: Strategies for Qualitative Research. Chicago: Aldine Press. V reakci na tyto výzvy někteří etnografové zpřesnili své metody – buď je učinili vhodnějšími pro formální testování hypotéz a opakovatelnost, nebo zasadili své interpretace do pečlivěji promyšlené epistemologie.DeWalt, K. M., B. R. DeWalt, and C. B. Wayland. 1998. "Participant Observation." Pp. 259–99 in Handbook of Methods in Cultural Anthropology, edited by H. R. Bernard. Walnut Creek, Calif.: AltaMira Press.
Vývoj zúčastněného pozorování jako výzkumné metody nebyl nahodilý proces, namísto toho zahrnoval spousty sebekritiky a přehodnocování. Výsledkem je, že zúčastněné pozorování se stalo specializovaným. Vizuální antropologii lze považovat za podmnožinu metod zúčastněného pozorování, protože ústřední otázky v této oblasti se týkají toho, jak vzít kameru do terénu a zároveň se vyrovnat s problémy, jako je například efekt pozorovatele.Collier, John, and Malcolm Collier. 1986. Visual Anthropology: Photography as a Research Method. Problémy spojené se vstupem do terénu se vyvinuly v samostatnou dílčí oblast. Slavná esej Clifforda Geertze o tom, jak přistupovat k mnohovrstevnaté oblasti lidského jednání z observačního hlediska, v knize Interpretation of Cultures používá jednoduchý příklad lidského mrknutí, vnímaného v kulturním kontextu daleko od domova.
Metody a praxe Takový výzkum zahrnuje řadu dobře vymezených, i když proměnlivých metod: neformální rozhovory, přímé pozorování, účast na životě skupiny, kolektivní diskuse, analýzy osobních dokumentů vytvořených ve skupině, sebepoznání, výsledky činností prováděných offline či online a životní příběhy. Ačkoli je tato metoda obecně charakterizována jako kvalitativní výzkum, může (a často také zahrnuje) kvantitativní rozměry. Tradiční zúčastněné pozorování se obvykle provádí po delší časové období, které sahá od několika měsíců až po mnoho let, ba i generací. Delší výzkumné období umožňuje výzkumníkovi získat podrobnější a přesnější informace o jednotlivcích, komunitě a/nebo populaci, která je předmětem zkoumání. Pozorovatelné detaily (například denní rozvržení času) i skrytější detaily (jako tabuizované chování) lze během delšího období snáze zaznamenat a interpretovat. Jednou ze silných stránek pozorování a interakce v delším časovém úseku je to, že výzkumníci mohou objevit nesoulad mezi tím, co účastníci říkají — a často věří — že by se mělo dít (formální systém), a tím, co se skutečně děje, nebo mezi různými aspekty formálního systému; naproti tomu jednorázový dotazníkový průzkum může vykazovat značnou konzistenci, ale s menší pravděpodobností odhalí rozpory mezi různými aspekty sociálního systému nebo mezi vědomými představami a chováním.
Howellovy fáze zúčastněného pozorování Během účastnického pozorování odborné zájmy a závazky badatelů určují, které události považují za důležité a relevantní pro jejich výzkumné záměry.Emerson, R. M., Fretz, R. I., & Shaw, L. L. (2001). "Participant Observation and Fieldnotes." In Paul Atkinson, Amanda Coffey, Sara Delamont, John Lofland, & Lyn Lofland (Eds.), Handbook of Ethnography. pp: 356-357. Thousand Oaks, CA: Sage Publications. Dle Howella (1972) jsou čtyři fáze, které Zúčastněné pozorování používá: navázání vztahu, zapojení do kolektivu, zaznamenání dat a pozorování a analýza dat.Howell, Joseph T. (1972). Hard Living on Clay Street: Portraits of Blue Collar Families. Prospect Heights, IL: Waveland Press, Inc. .
Navázání vztahu: Návštěva oblasti před výzkumem, seznámení se členy skupiny. Howell zmiňuje, že je důležité navázat přátelský vztah (nebo být aspoň do skupiny přijat), aby bylo možno získat kvalitní data. Zároveň je podstatné svou přítomností skupinu co nejméně ovlivnit a být připravený na možnou prvotní nedůvěru ostatních.
Zapojení do kolektivu: Je důležité, aby badatel navázal blízký vztah se skupinou, aby byl akceptován jako člen skupiny. DeWalt & DeWalt (2011) DeWalt, DeWalt, K.M, B.R. (2011). Participant Observation. Walnut Creek, CA: AltaMira Press. pp. 47–61.toto nazývají „talking the talk“ a „walking the walk“ (volně česky přeloženo následovat svá slova činy). Dále zmiňují (a Howell také), že badatel musí usilovat o zapojení skrze aktivní účast ve společnosti a přizpůsobení jejich jazyku. Toto je základem toho, jak badatel zapadne do zkoumané skupiny a jakou kvalitu budou mít události, kterých se bude účastnit.
Zaznamenání dat a pozorování: Vedle poznámek a rozhovorů, badatelé jsou povzbuzováni zaznamenávat své myšlenky a pocity o pozorovaném subjektu skrze reflexivní záznamy (deníky). Badatel by měl přemýšlet o tom, jak jeho národnost, rasa, gender, pohlaví, sexuální orientace, zážitky a další faktory ovlivňují jejich pohled na danou skupinu, v tomto případě na to, co se rozhodnou zaznamenat a pozorovat. Vědec by si měl být vědom těchto předsudků a výzkum zahájit bez mylné představy toho, že do výzkumu a kolekce dat nepřináší žádnou subjektivitu.Richardson, L. 2000. "Writing: A Method of Inquiry." Handbook of Qualitative Research (2nd ed.), edited by N. Denzin & Y. Lincoln. Thousand Oaks: Sage Publications. Pro zachycení nejvíce relevantních zdrojů badatel využívá tři postupné způsoby pozorování. Nejdříve popisné, kdy podrobně popíše prostředí, lidi a události. Poté fokusové, při kterém zachycuje relevantní procesy a problémy skupiny, vytváří si teoretický rámec, který pomáhá pochopit, co se v terénu děje. V této popisné fázi se některé dimenze dat stávají více či méně podstatné. Závěrečné je selektivní pozorování, které probíhá na konci výzkumu a jeho účelem je hledání dalších typů a dokladů pro již vypozorované typy chování a procesů nalezených v druhé fázi, zároveň také hledání negativních případů a verifikace hypotéz. Důležitou složkou pro pozorování může být i tzv. klíčový informátor. To je člověk, který zná dané prostředí a je schopný své znalosti popsat a vyjádřit. Díky němu se můžeme dostat k těžko získatelným informacím (nepřístupné podskupiny, vysvětlení jevů atd.). Těchto informátorů může být několik, ale je třeba jejich výběrem nevyvolat nepřátelské vztahy ve skupině. Zároveň je třeba si uvědomit, že názor klíčového informátora může ovlivnit výsledek, a proto musíme identifikovat informace od něj ve zprávě výzkumu.
Analýza dat Tematická: organizace dat na základě opakujících se témat v rozhovorech nebo jiných druzích kvalitativních dat Narativní: kategorizace informací získaných skrze rozhovory, hledání společných témat a konstruování koherentního příběhu z těchto dat.
Stejně důležité jako příchod a zapojení se do kolektivu je i správně provedený odchod ze něj. Způsob zůstává na badateli, ale v nejlepším případě odchod vědeckého pracovníka nenaruší kolektiv a rozloučení se skupinou proběhne v dobrém.
Typy zúčastněného pozorování Zúčastněné pozorování není jen příchod na místo a zaznamenávání věcí. Naopak, zúčastněné pozorování je komplexní metoda o mnoha částech. Jedna z prvních věcí, co musí vědec nebo jedinec udělat poté, co se rozhodne zúčastněné pozorování dělat a sběr dat dělat, je určit si, jakým pozorovatelem bude. Spradley (1980) popisuje pět typů účastnického pozorování: