Vyšetřovací komise FS pro objasnění událostí 17. listopadu 1989 byla parlamentní komise Federálního shromáždění, jejímž úkolem bylo vyšetřit, co se 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze stalo.

Pozadí vpravo|náhled|Pamětní deska na listopadové události na Albertově

Dne 17. listopadu 1989 se na pražské Národní třídě uskutečnila pokojná studentská demonstrace k uctění Mezinárodního dne studenstva a památky Jana Opletala.

K organizaci pietní akce se připojila i pražská organizace Socialistického svazu mládeže (SSM). Aby mohla být akce oficiálně povolena, museli se organizátoři vzdát původně zamýšleného plánu na pochod do centra města. Místo toho měla demonstrace zamířit opačným směrem, na Vyšehrad. Tato podoba demonstrace byla nakonec ústředním výborem KSČ a následně i obvodním národním výborem schválena.Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část III. 2) – Úloha mocenských orgánů, [cit. 2008-12-07]. Dostupné online.

Průvod byl zastaven bezpečnostními složkami na konci Národní třídy a demonstranti byli obklíčeni. Přibližně 10 000Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část III. 1) – Obecný popis událostí 17. 11. 1989–19. 11. 1989, [cit. 2008-12-07]. Dostupné online. demonstrantů tak bylo uzavřeno mezi dva policejní kordony. Následoval brutální zásah pořádkové policie, která použila obušky a násilím rozháněla účastníky, včetně studentů, kteří seděli na zemi a zpívali hymnu. Informace o násilí (a o úmrtí fiktivního student Martina Šmída) se rychle šířily republikou a zásah vyvolal pobouření veřejnosti, jež se během několika dní přetavilo v masové protesty a odstartovalo sametovou revoluci vedoucí k pádu komunistického režimu.

Historie

Předchozí vyšetřování Vyšetřování zásahu na Národní třídě začalo čtyři dny po událostech a bylo také jedním z požadavků Občanského fóra.

Dne 27. listopadu 1989, tedy deset dní po brutálním zásahu, byla studentskými iniciativami vyhlášena výzva č. 2, v níž požadovali zejména ustavení komise předsednictva FS se zastoupením studentů a občanských aktivit k prošetření zákroku 17. listopadu, stažení zkompromitovaných funkcionářů z veřejného života, zrušení čl. 4. Ústavy ČSSR, osvobození všech politických vězňů a vypracování osnov nových zákonů. Komise byla ustavena o dva dny později, 29. listopadu 1989, přičemž v ní zasedli komunističtí poslanci a zástupci studentů. Předsedou se stal komunistický poslanec Josef Stank, proto se také komisi občas říká Stankova komise. Později byli do komise pozváni i dva zástupci OF, Otakar Motejl a Josef Danisz. První a druhou zprávu předložila komise již 12. prosince 1989, třetí a čtvrtou zprávu 10. ledna 1990.

Na základě vyšetřování bylo odsouzeno cca třicet osob, většina z nich však k nižším trestům.

Komise pro vyšetření událostí 17. listopadu

Ustavení a členové Dne 20. září 1990 byla ustavena Komise pro vyšetření událostí 17. listopadu. Jejím cílem bylo objasnit události vedoucí k pádu komunistického režimu tak, aby je nebylo možné politicky zneužít. K tomu Federální shromáždění motivovala zejména výpověď Ludvíka Zifčáka v knize Václava Bartušky Polojasno, ve které tvrdí, že šlo o akci předem připravenou Státní bezpečností.

Složení komise bylo následující:

Jiří Ruml /OF, nezávislý/ (předseda) Jiří Pospíšil /OF, ODS/ (místopředseda) Petr Toman /OF, ODS/ (mluvčí) Jan Vidím /OF, ODS/ (tajemník) Jiří Dientsbier ml. /OF, OH/ (tajemník) Štefan Bačinský /VPN/ Eduard Baštigal /SNS/ Julius Bobovnický /KDH/ Petr Burian /OF, nezávislý/ Jaroslav Cuhra /ČSL/ Stanislav Devátý /OF, ODS/ Štefan Glezgo /VPN/ Miloš Krejcar /HSD, SNS/ Jozef Šepetka /VPN/

Dne 5. prosince 1990 byla zřízena pracovní skupina při komisi, která měla zajistit činnost vyšetřovací komise, jejímiž členy byli členové Úřadu Federálního Ministerstva vnitra pro ochranu Ústavy a demokracie.Zřízení pracovní skupiny pro zajištění činnosti vyšetřovací komise FS ČSFR k objasnění událostí 17. listopadu, 1990, Dostupné online

Ukončení a výsledky Komise vyslechla 279 svědků a nashromáždila v průběhu své činnosti množství písemných materiálů a jiných dokumentů, v rozsahu celkem 32 897 stran psaného textu. Činnost komise ukončila k 31. prosinci 1991. Komise zjistila, že zásah proti manifestujícím nebyl předem naplánován, neboť existovaly náznaky, že zásah byl řízen dvěma velitelskými místy, která byla odlišně informována. Komise se rovněž neshodla na významu a důvodu desinformace o smrti Martina Šmída, ani o činnosti KGB a StB v průběhu událostí 17. listopadu. K tvrzení Ludvíka Zifčáka o puči komise prohlásila, že má „opakovanou snahu přisuzovat své osobě a reálným událostem podstatně jiný význam, než jaký ve skutečnosti měly“

Odkazy

Reference

Kategorie:Federální shromáždění Kategorie:Sametová revoluce Kategorie:Vzniklo 1990 Kategorie:Zaniklo 1991