Pakomárcovití (Ceratopogonidae) jsou čeleď dvoukřídlého hmyzu.
Systematika Pakomárcovití se dělí do podčeledí Leptoconopinae, Forcipomyiinae, Dasyheleinae a Ceratopogoninae. Podle třetího vydání knihy Medical and Veterinary Entomology z roku 2019 zahrnovali 123 rodů a 6 267 druhů. Z hlediska vnější systematiky se čeleď odvozuje v rámci přirozené skupiny dvoukřídlého hmyzu Culicomorpha, respektive v ní vnořené skupiny Chironomoidea, která dále zahrnuje čeledi pakomárovití (Chironomidae), muchničkovití (Simuliidae) a kalužnatkovití (Thaumaleidae).
Popis Pakomárcovití představují malý dvoukřídlý hmyz – dorůstají délky těla pouze 2–4 mm a rozpětí křídel pod 2 mm. Nejvýznamnější rod Culicoides (česky také tiplík) patří mezi vůbec nejmenší zástupce čeledi, dosahuje délky těla jen 1–2 mm. Od příbuzných pakomárů lze pakomárcovité odlišit díky kratším předním končetinám, žilkovaným křídlům a nápadnému ústnímu ústrojí. To však bývá dobře vyvinuté pouze u samic, zejména v případě krevsajících druhů (samice rodu Culicoides mají sosák přibližně stejně dlouhý jako hlavu). Larvy jsou dlouhé 2–5 mm, relativně štíhlé a buďto s pouze čtyřmi páry brv na konci těla, anebo s nápadnějším obrvením. Jakožto znak ke vzájemné determinaci v jejich případě slouží zejména ústní ústrojí, tvořené mj. dvojicí neprostistojných kusadel.
Chování a ekologie Pakomárcovití jsou čeleď rozšířená takřka na celém světě (počítaje dokonce jenom rod Culicoides). Jejich larvy obývají různá vlhká stanoviště, včetně mokré půdy, mechů, kůry stromů a různých tůní. Vyvíjejí se i v relativně obskurních stanovištích, jako je hnůj či hypersalinní voda. Objevují se mezi nimi i zdatní plavci. Potravní strategie larev jsou poměrně rozmanité, larvy některých pakomárců se živí řasami či houbami, stejně jako saprofágně nebo dravě (v takovém případě mohou lovit jak prvoky, tak hlístice, kroužkovce či larvy jiného vodního hmyzu). Dospělci se většinou krmí pylem či nektarem, s ekologickou rolí opylovačů rostlin. Samice řady pakomárců jsou nicméně hematofágní, či dokonce dravé. Hematofágní chování se objevuje u druhů ze všech podčeledí s výjimkou podčeledi Dasyhelinae. Celosvětově rozšířeným trapičem je rod Culicoides, z jiných zástupců lze jmenovat rody Leptoconops nebo Forcipomyia z tropů, resp. subtropů. Oběťmi pakomárců se stávají především savci, ale existují i pakomárci napadající ptáky, plazy či obojživelníky. Sání krve je u hematofágních druhů nezbytné k vývoji vajíček. Samotné páření u řady druhů probíhá ve velkých samčích rojích, do kterých nalétávají samice.
Krevsající pakomárci platí za vektory parazitických hlístic, protist, bakterií a zejména veterinárně významných arbovirů. Samotné poštípání je, velikosti hmyzu navzdory, bolestivé a hojí se několik dní.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Dvoukřídlí Kategorie:Krevsající hmyz