Váčkovníci (Peracarida) jsou velká skupina korýšů z řádu rakovci (Malacostraca), jejíž členové žijí v mořském, sladkovodním i suchozemském prostředí. Vyznačují se především přítomností marsupia (plodového vaku), který je tvořen tenkými zploštělými destičkami (oostegity) na nejspodnějších článcích noh.
Název Peracarida pochází z řeckého pēra (vak, váček) a z novolatinského -carida (z latinského carid-, caris, druh mořského kraba).
Popis Váčkovníci jsou jednou z největších taxonomických skupin korýšů, která zahrnuje asi 12 000 druhů. Většina členů je menší než 2 cm na délku, ale největší mohou být poměrně velcí, jako například obří stejnonožec batynomus obrovský (Bathynomus giganteus), který může dosáhnout délky 76 cm, a obří různonožec Alicella gigantea (34 cm dlouhý). Nejstarším známým váčkovníkem je Oxyuropoda ligioides, fosilní taxon datovaný do pozdního devonu v Irsku (před více než 360 miliony let).
Mezi charakteristické rysy tohoto nadřádu patří přítomnost jediného páru maxilipedů (vzácně 2–3), čelistí s kloubovým přídavným výběžkem mezi molárním (stoličkovitým, processus molaris) a incizorním (řezákovitým, processus incisivus) výběžkem u dospělých jedinců nazývaným lacinia mobilis („pohyblivý cíp, roh“), a krunýř, který je často zmenšený a není spojený se zadními hrudními somity. U některých řádů se mláďata líhnou v postlarválním, předjuvenilním stadiu zvaném manca, které postrádá poslední pár nohou.
Marsupium samic váčkovníků je charakteristickým rysem této skupiny (samci toto ústrojí postrádají). Jedná se o prostor na břišní straně, který funguje jako vak na mláďata a je uzavřen velkými, pružnými oostegity, což jsou štětinaté chlopně (někdy popisované jako lamely), které se rozprostírají od bazálních segmentů pereiopodů (kyčlí, coxae), které tvoří dno komůrky překryté hrudí. V této komůrce se líhnou vajíčka; samice kladou vajíčka přímo do plodového vaku a mláďata se tam vyvíjejí, procházejí několika svlékáními, než se z nich stanou miniaturní dospělci označovaní jako mancae; vývoj larev je ve většině případů přímý.
V řádu vřídlovek (Thermosbaenacea) obývajícím podzemí se nevyskytují oostegity a krunýř samice je rozšířen tak, že tvoří hřbetní vak.
Mancae ( manca) jsou postlarválním stadiem nebo juvenilní formou kladu Mancoida, který zahrnuje všechny členy váčkovníků kromě řádů vidlonožců (Mysidacea) a různonožců (Amphipoda). Mancae se velmi podobají dospělé formě, ale ještě nemají vyvinutý poslední pár pereiopodů. U některých stejnonožců, konkrétně u čeledi Gnathiidae, je stadium manca parazitem ryb a je známé jako praniza.
Řády Existují určité neshody ohledně toho, které řády by měly být zahrnuty do nadřádu váčkovníci. World Register of Marine Species (WoRMS, 2023) zahrnuje následujících 13 řádů: Amphipoda – různonožci (např. blešivec obecný, tykadlovec tvořivý, apod.) Bochusacea Cumacea – slepoočky Ingolfiellida Isopoda – stejnonožci (např. beruška vodní, batynomus obrovský, Limnoria lignorum, stínka obecná, svinka obecná, Idotea balthica, apod.) Lophogastrida Mictacea Mysida – vidlonožci (např. vidlonožec jezerní) †Pygocephalomorpha Spelaeogriphacea – jeskyňovci Stygiomysida Tanaidacea – klepetovky (např. klepetovka atlantská) Thermosbaenacea – vřídlovky
Komplexní fylogenetická studie z roku 2026, poprvé zahrnující i nepočetné reliktní řády, však s vysokou robustností ukázala, že nadřád tvořený všemi recentními řády tohoto výčtu tvoří přirozený taxon (klad). Ve fylogenetickém stromu se přitom dle většiny výsledků bazálně odvětvuje klad Mysidacea (Mysida + Lophogastrida + Stygiomysida); alternativou by mohla být bazální větev tvořená vřídlovkami, jejichž postavení však zatím vychází velmi nestabilní. Studie potvrdila i blízkou příbuznost různonožců a ingolfiellidů, jakož i klad Mancoida, do kterého kromě původního návrhu (Isopoda, Tanaidaca, Cumacea, Spelaeogriphacea) patří jako vnitřní skupina i řád Mictacea.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Rakovci Kategorie:Korýši