Plzeňská vodárna je zařízení zajišťující pro potřeby města Plzně výrobu a dodávky pitné vody a provozující veřejné vodovody a kanalizace, včetně jejich údržby a oprav. Ředitelství a hlavní provozní část – výrobna pitné vody – se nachází poblíž soutoku řek Radbuzy a Úhlavy na svahu vrchu Homolka. Čistírnu odpadních vod najdeme na levém břehu řeky Berounky (dříve Mže) při opouštění města, cca 600 m před soutokem s řekou Úslavou.

Historie Po založení královského města Plzně v roce 1295 sloužily místním obyvatelům jako zdroje vody nejen čtyři plzeňské řeky – Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava, ale i dvě umělé vodní strouhy – Mlýnská a Soukenická, také více než 360 studní, kašna na náměstí a brzy i říční vodárna s vodárenskou věží v Pražské ulici. Pitnou i užitkovou vodu získávali Plzeňané nejprve z řek, zejména z Radbuzy, která svou vodou plnila plzeňskou kašnu, Mlýnskou strouhu a také první říční vodárnu v Pražské ulici. Studny jako důležitý zdroj pitné i užitkové vody byly vybudovány u každého měšťanského domu buď na dvoře, nebo ve sklepeních. Do studní se stahovala spodní voda, takže sloužily také jako ochrana sklepů pod domy před zatopením. Po roce 1460, kdy Plzeň koupila nedalekou obec Bolevec, se začala rychle budovat unikátní soustava Boleveckých rybníků poskytujících po staletí městu zisk z chovu ryb. náhled|Vodojem na vrchu Homolka z roku 1889

Stavba „nové“ vodárny Ve druhé polovině 19. století se město Plzeň začalo rychle rozvíjet a rozrůstat jak v oblasti průmyslu, tak co do počtu obyvatel. V té době se ukázalo, že potřebám města nestačí dosavadní vodní zdroje a středověký vodovod. Rada města již v roce 1870 rozhodla vybudovat vodárnu na řece Radbuze. Byl vypracován projekt a začalo se s přípravami, ke stavbě však nedošlo v důsledku burzovního krachu ve Vídni v roce 1873. Znovu se o stavbě vodárny začalo jednat v roce 1885, k jejímu umístění byl vybrán kopec Homolka nad řekou Úhlavou. V roce 1886 byl vytvořen první projekt stavby parní filtrační vodárny, jeho hlavními autory byli František Welner a Jindřich Mikolecký. Ke stavbě byly vybrány Škodovy závody, ty svěřily vytvoření detailního projektu profesoru Karlu Vosykovi. Elektrické zařízení vodárny pocházelo z dílny Františka Křižíka. 4. října 1889 byla vodárna uvedena do provozu. Stavba zahrnovala zděný vodojem o obsahu 6 500 m3 na vrchu Homolka, filtrační stanici se strojovnou, kotelnu a jednopatrovou obytnou budovu. Voda z řeky se čerpala do usazovacích nádrží, dále přes filtry do vodojemu a poté plynula do centra města dvěma vodovodními řady o celkové délce 47 km. Denně vodárna dodávala 10 000 m3 vody. Vzhledem k neustávajícímu rozvoji města se muselo již v letech 1904 – 1906 přikročit ke zdvojnásobení kapacity vodárny tak, že byly zrušeny usazovací nádrže a nahrazeny novými pískovými filtry.

Rekonstrukce ve 20. století V důsledku rozvoje průmyslu ve městě Klatovy byla čím dál víc znečišťována voda v řece Úhlavě, hlavním zdroji pitné vody pro Plzeň. Tím došlo i ke zhoršení kvality upravené vody a následně i k tomu, že voda z vodárny pod Homolkou mohla být používána pouze jako užitková. Po neúspěšném jednání představitelů města s pařížskou firmou Puech-Chabal a jejím představitelem inženýrem Henri Chabalem, který vynalezl nový způsob filtrace, se město v roce 1911 rozhodlo vybudovat místní vodovod pro Jižní předměstí z pramenů v Grubrovce. K zásobování města pitnou vodou byl využit roudenský zdroj Měšťanského pivovaru. První roudenská studna byla pivovarem postavena v roce 1896, začátkem 20. století vznikla čerpací stanice na Roudné, výtlačné potrubí do pivovaru, odželezovací stanice a věžový vodojem - známá a pro pivovar typická vodárenská věž. V roce 1916 město podepsalo smlouvu s pivovarem a z pivovaru začala proudit pitná voda do vodovodní sítě, na kterou bylo napojeno 25 škol a veřejných budov a 120 veřejných stojánků, z nichž si mohli Plzeňané pitnou vodu zdarma odebírat. Obyvatelé Plzně byli tedy zásobeni separátním vodovodem užitkovou vodou z vodárny pod Homolkou a pitnou vodou, která byla dodávána dvěma vodovody – roudenským z pivovaru a vodovodem z Grubrovky.

Časem ani toto zařízení nebylo dostačující, proto bylo v roce 1921 zahájeno opětovné jednání s inženýrem Henri Chabalem s cílem zvýšit kapacitu vodárny. Následně byla podepsána smlouva a v roce 1922 začaly práce na stavbě nové filtrace, jejíž budovy navrhl plzeňský architekt Hanuš Zápal. V roce 1926 byl systém Puech Chabalova čištění dobudován a 16. května téhož roku byla nová Chabalova filtrace uvedena do provozu. V plzeňské vodárně tento systém úspěšně fungoval až do roku 1997, od 1. ledna 2013 se nádrže bývalé filtrační stanice využívají k chovu ryb.

Vodárna byla nově elektrifikována v letech 1938 –1939, stará kotelna byla přestavěna na transformační stanici a vznikla nová elektrická strojovna. Nejrozsáhlejší rekonstrukce proběhla v letech 1963–1969, kdy byla vybudována chemická úpravna vody. Po jejím uvedení do provozu byl v roce 1970 ukončen výše zmíněný unikátní dvojí systém rozvodu vody – zvlášť užitková a zvlášť pitná. V té době vodovodní síť měřila 280 km. V letech 1986 –1996 byla rozšířena úpravna vody a byl vytvořen komplex vodárenských objektů podle nových zdravotních požadavků. Po dokončení má úpravna úhlavské vody kapacitu 1500 l/s.

Současnost V současné době spadá úpravna vody Homolka pod společnost Vodárna Plzeň a.s., jejímž jediným akcionářem je od 2. března 2016 statutární město Plzeň. Kromě čištění říční vody Úhlavy a zásobování pitnou vodou se vodárna stará také o údržbu a chod vodovodního systému, kanalizačních stok a v neposlední řadě také o čištění odpadních vod. Úpravna vody dodá ročně do vodovodní sítě téměř 18 miliónů m3 pitné vody. Plzeňský vodovodní systém nyní tvoří přes 550 km potrubí, 17 000 přípojek o celkové délce 133 km, 8 vodojemů, 12 čerpacích stanic, 13 stanic redukčních. Na území města Plzně je 500 km kanalizačních stok, 16 000 ks kanalizačních přípojek v délce 125 km, 24 čerpacích kanalizačních stanic, 16 kanalizačních shybek a 83 odlehčovacích komor. Čistírna odpadních vod denně vyčistí přibližně 76 600 m3 odpadní vody.

Odkazy

Reference

Literatura

BERNHARDT, Tomáš et al. Plzeň: průvodce architekturou města od počátku 19. století do současnosti = Pilsen: guide through the architecture of the town from the beginning of the 19th century to present day. Vyd. 1. Plzeň: Pro Statutární město Plzeň vydala Nava, 2013. 335 s.

KUBÍKOVÁ, Tereza. Plzeňská vodárna a současné postupy úpravy vody. Plzeň: Západočeská univerzita, Fakulta pedagogická, 2011. WASKA, Karel a kol. Dějiny města Plzně. 2, 1788-1918. Vyd.1. Plzeň: Statutární město Plzeň, 2016. 913 s. 80 let Vodárny města Plzně: 1889-1969. [Plzeň: Městská vodohospodářská správa, 1969]. 52 s., l. obr. příl.

Externí odkazy

Plzeňský architektonický manuál

Plzeňské rybí sádky- historie vodáren

Plzeňská vodárna - oficiální stránky Kategorie:Vodárny v Česku Kategorie:Firmy založené roku 1889 Kategorie:Stavby v Plzni Kategorie:Povodí Úhlavy