Buzivka, česky také Buzovka, Бузівка, je obec v Žaškivské městské územní hromadě v Umaňském rajónu Čerkaské oblasti na Ukrajině. Nachází se na levém břehu řeky Hirskyj Tikyč (přítok Tikyče, zdrojnice Syňuchy), 17 km jižně od města Žaškiv a 2 km od dálnice M05. Počet obyvatel je 1 715 (2026).
Historie První písemné zmínky o této obci pocházejí z poloviny 17. století. V roce 1793 se Pravobřežní Ukrajina, včetně Buzivky, stala součástí Ruské říše. Vesnici, stejně jako dříve, vlastnili polští šlechtici jako léno. V letech 1793–1799 zuřilo sucho, následované neúrodou a hladomorem, který mnoho rolníků nepřežilo.
Začátkem března 1918 byla Buzivka obsazena německými vojsky, poté vesnici dobyly vojska Symona Petljury. V únoru 1919 byla vesnice opět obsazena sovětskými vojsky. Koncem srpna do vesnice vstoupily jednotky generála Děnikina, které byly poraženy jednotkami Rudé armády. V lesích kolem Buzivky v letech 1920-1921 operovaly různé povstalecké jednotky – nejpočetnější a nejbojovnější byly jednotky N. Machna. Vojenské trestné operace proti nim prováděla 14. jízdní divize pod velením Alexandra Parchomenka. 3. ledna 1921 byl Parchomenko a jeho štáb zabit při střetu s machnovci u Buzivky. V roce 1949 byl na tomto místě, na západním okraji vesnice, vztyčen obelisk (nyní rozebraný).
Během hladomoru v letech 1932–1933 zemřelo podle oficiálních údajů hladem 245 obyvatel obce.
2. světová válka V řadách Rudé armády bylo 479 rodáků z obce. 350 mladých mužů a žen bylo odvezeno do Německa na nucené práce.
9. ledna 1944 byla obec dobyta zpět jednotkami 1. ukrajinského frontu a v jeho rámci i 1. československou brigádou v SSSR, vedenou Ludvíkem Svobodou. V Buzivce padl mj. též velitel dělostřelecké baterie této brigády, poručík František Král.
117 obyvatel obce bylo vyznamenáno řády a medailemi, 174 mužů zemřelo. Na jejich počest byl uprostřed obce vztyčen žulový obelisk se jmény padlých.
Galerie
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Vesnice v Čerkaské oblasti