Vilis Samsons (, 3. prosince 1920, Liepna, Lotyšsko – 17. září 2011, Sigulda, Lotyšsko) byl sovětský partyzán lotyšské národnosti, jeden z organizátorů a účastníků sovětského partyzánského hnutí na územích Lotyšska a Běloruska okupovaných německou armádou a Hrdina Sovětského svazu.
Mládí Vilis Samsons se narodil v rodině venkovského krejčího ve městě Liepna. Po dokončení školy nastoupil na Rēzeknenský učitelský institut. Volba tohoto studia byla dána tím, že v meziválečném Lotyšsku na této škole bylo poloviční školné a po absolutoriu měl jistotu zaměstnání. Po jeho dokončení v roce 1940 pracoval jako inspektor okresního školního odboru ve městě Ludze již v Lotyšské SSR. Lotyšsko jako samostatný stát zaniklo po invazi Rudé armády v červnu 1940 a následně 5. srpna 1940 bylo začleněno do SSSR jako Lotyšská sovětská socialistická republika.
Druhá světová válka Po útoku Německa na SSSR v roce 1941 byl evakuován do Altajského kraje. V srpnu 1941 se dobrovolně přihlásil do Rudé armády do formované 201. lotyšské střelecké divize. Sloužil v četě chemické ochrany a účastnil se Bitvy o Moskvu.
V roce 1942 dokončil zkrácenou důstojnickou školu a byl povýšen do hodnosti podporučíka (). V únoru 1942 se jeho divize nacházela u města Staraja Russa, kde ho Otomārs Oškalns, bývalý Samsonsův učitelský spolupracovník, přesvědčil ke vstupu mezi sovětské partyzány.
Po vstupu do partyzánského hnutí v roce 1942 byl vysazen do nepřátelského týlu v okupovaném Lotyšsku v oddílu o síle 80 mužů. Tento partyzánský oddíl operoval ve východních částech Lotyšska v oblasti měst Zilupe a Valka, kde se rozrostl na partyzánský pluk Za sovětské Lotyšsko (). Samsons velel 3. oddílu tohoto pluku. Jeho činnost spočívala v útocích na železnice, frontové transporty, menší posádky bezpečnostních sil a likvidaci protisovětských aktivistů. Oddíl pod jeho velením provedl několik úspěšných operací v oblasti, z nichž vyniká noční přepadení německé posádky v Gorobovu () v noci ze 23. na 24. června 1942. Gorbovo bylo německým opěrným bodem na komunikační trase, který bránil operacím partyzánů. Po této akci byl jeho oddíl pronásledován a následně rozprášen kárnými jednotkami v bojích u hranic Lotyšska v červenci 1942.
Samsons se vrátil do sovětského zázemí, kde se stal velitelem lotyšského partyzánského oddílu zvláštního určení zformovaného v listopadu 1942. S ním v prosinci 1942 provedl náročný přechod přes frontu, poté operovali v oblasti Osvejských lesů v Bělorusku. Oddíl čítal asi 100 mužů. V tomto oddíle získal svou přezdívku Bratr Lopuch (). Operace partyzánů byly prováděny v malých bojových skupinách, které útočily na nejzranitelnější místa nepřítele. Mezi hlavní typy operací patřily sabotáž železnic a německých vlaků, noční nájezdy na budovy okupačních úřadů a policejní stanice, překvapivé přepady nepřátelských automobilů a nákladních automobilů, útoky na policejní strážní stanoviště a hlídky.
V lednu roku 1943 se jeho oddíl dostal do bojů s kárnými silami v protipartyzánské operaci Zajíc bělák. V této operaci oddíl pod jeho velením provedl řadu diverzních akcí v týlu německých jednotek zejména minování silnic a přepadávání zásobovacích kolon. V další protipartyzánské operaci Zimní kouzlo stál na druhé straně proti svým krajanům Viktoru Arajsovi, Voldemārsu Veissovi a příslušníkům Lotyšské pomocné policie. V roce 1943 se Vilis Samsons v partyzánském oddíle setkal se svou budoucí manželkou Rasmou, která pracovala jako zdravotní sestra v oddíle. Podle jeho vzpomínek ho raněného odvezla na saních a ošetřovala ho ze zranění, která utrpěl v boji s kárnými jednotkami. V tomto roce se také stal členem VKS(b).
Mezi březnem a červencem 1944 operovaly v Lotyšsku již tři sovětské partyzánské brigády. V březnu 1944 byl Samsons jmenován velitelem 1. lotyšské partyzánské brigády, která se skládala z 3 000 mužů. Jeho oddíl se rozrůstal o dezertéry z řad pomocné policie, Lotyše prchajících před německou mobilizací a pomocníky složené z místních obyvatel. Ti tajně zásobovali partyzány potravinami, fungovali jako informátoři nebo průvodci. Němci na hlavu Samsonse vypsali odměnu 10 000 říšských marek.
O životě a boji v partyzánské brigádě Samsons uvedl tento citát, který vystihuje dvojí realitu partyzánského boje. Na jedné straně fyzické strádání v nuzných podmínkách a na straně druhé závislost na podpoře místního obyvatelstva:
Po obnovení Lotyšské SSR se Samsons a jeho vojáci připojili k 130. lotyšskému střeleckému sboru. V roce 1945 byl povýšen do hodnosti plukovníka.
Po válce Za úspěšnou organizaci partyzánského hnutí a za prokázanou odvahu a hrdinství byl V. P. Samsonsovi dekretem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR z 28. června 1945 udělen titul Hrdina Sovětského svazu. V roce 1945 odešel z aktivní vojenské služby a vrátil se do civilního života.
V roce 1946 Samson absolvoval Vysokou stranickou školu a v roce 1949 Akademii společenských věd při ÚV KSSS. V letech 1949–1950 vedl katedru filozofie stranické školy Lotyšské SSR a vyučoval na Lotyšské státní univerzitě.
V letech 1950–1960 zastával funkci ministra školství ve vládě Lotyšské SSR.
Působil jako hlavní vědecký tajemník prezidia Akademie věd Lotyšské SSR v letech 1960 až 1992. Od roku 1968 byl akademikem Lotyšské akademie věd.
Jeho vědecká práce se zaměřovala na historii Lotyšska. V letech 1958 až 1977 cestoval Vilis Samsons s expedicemi vědců a učitelů po celém Lotyšsku a shromažďoval materiály o moderní historii republiky.
Od roku 1969 byl předsedou Vědecké rady pro encyklopedie a slovníky Lotyšské SSR. Působil také jako šéfredaktor Malé encyklopedie Lotyšské SSR.
Vilis Samsons byl zvolen poslancem Nejvyššího sovětu Lotyšské SSR, členem prezidia Sovětského výboru válečných veteránů a předsedou veteránské společnosti 130. lotyšského střeleckého sboru.
Po obnovení nezávislosti Lotyšska se Samsons postavil proti tomu, co považoval za zaujatý protisovětský pohled na druhou světovou válku v oficiálních dějinách Lotyšska. Vyzýval k tomu, aby sovětští partyzáni lotyšské národnosti nebyli považováni za bandity a okupanty. Zatímco současná lotyšská historiografie klade důraz na ztrátu státnosti a represivní charakter sovětského režimu, Vilis Samsons zastával výklad druhé světové války v intencích sovětské historiografické tradice, označované jako Velká vlastenecká válka, kterou chápal především jako boj proti nacismu a záchranu lotyšského národa před vyhlazením.
Zemřel 17. září 2011 ve věku 90 let. Pohřben na hřbitově v Carnikavě.
Dílo Je autorem prací o dějinách revolučního a partyzánského hnutí v Lotyšsku. Samsons je autorem následujících knih:
Partyzánské hnutí v severním Lotyšsku během Velké vlastenecké války (), 1951 Riga Kurzemští partyzáni (), 1959 Riga V kotli Kuronska: boje partyzánů a frontového průzkumu (1944–1945) (), 1969 Riga Kurzemské lesy šumí (), 1974 Přátelství národů zvítězilo: společná akce rudých partyzánů a sovětských průzkumníků v Kuronském kotli (), 1980 Riga V proudu nenávisti a omylů (), 1983 Skrze bouře: vzpomínky. (), 1985 Riga Poesie na Olympu a na barikádách. Metodologické aspekty Rainisova díla (), 1985 Na prahu jara: vzpomínky (), Riga 1988 Myšlenka suverenity Lotyšska v osudových zlomech: dokumenty z doby německé okupace (1941–1945) (), 1990
Odkazy
Poznámky
Reference
Kategorie:Hrdinové Sovětského svazu Kategorie:Sovětští partyzáni Kategorie:Partyzáni Kategorie:Partyzánské války Kategorie:Partyzánské organizace Kategorie:Sovětští velitelé druhé světové války Kategorie:Narození 3. prosince Kategorie:Narození v roce 1920 Kategorie:Narození v Lotyšsku Kategorie:Úmrtí 17. září Kategorie:Úmrtí v roce 2011 Kategorie:Úmrtí v Lotyšsku