Zámek Saint-Cloud (Château de Saint-Cloud) byl zámek jihozápadně od Paříže. Nacházel se na cestě z francouzského hlavního města do Versailles, mezi městy Saint-Cloud a Sèvres, na břehu řeky Seiny. Zámek byl zničen bombardováním během prusko-francouzské války.
Dějiny Panství Saint-Cloud bylo královským majetkem od raného středověku a v roce 1577 jej prodala Kateřina Medicejská florentskému bankéři Jérôme de Gondi. Ten nechal zbourat palác a na jeho místě postavil první zámek s půdorysem ve tvaru L, který používal jako své sídlo. Budova zahrnovala také terasovité zahrady, na jejichž původním návrhu se podílel Thomas Francine.
V roce 1589 zde byl zavražděn král Jindřich III.
Zámek byl v roce 1625 přestavěn a vyzdoben pařížským arcibiskupem Jeanem-Françoisem de Gondi. Po jeho smrti ho získal Philippe-Emmanuel de Gondi (1580–1662) a poté jeho synovce Henri de Gondi (1590–1659), který jej v roce 1655 prodal Barthélemymu d'Hervartovi (1607–1676). V roce 1658 získal zámek král Ludvík XIV. pro svého bratra Filipa Orleánského. Filip postupně koupil přilehlé pozemky a nejprve nechal postavit zvěřinec a voliéru a roku 1671 pověřil André Le Nôtra úpravou parku.
V letech 1675–1676 byl postaven nový zámek architekty Julesem Hardouin-Mansartem a Jeanem Girardem. Vnitřní výzdobu provedli malíři Jean Nocret a jeho syn Jean-Charles a Pierre Mignard. Ačkoli stavební práce ještě nebyly zcela dokončeny, uspořádal Filip dne 10. října 1678 pro Ludvíka XIV., královnu Marii Terezii a další členy královské rodiny hostinu. Králi se dekorace natolik líbily, že následně pověřil Mignarda výzdobou několika pokojů ve Versailles.
Zámek Saint-Cloud byl dokončen v roce 1680 a sloužil jako místo pro četné slavnosti a večeře až do smrti Filipa Orleánského v roce 1701. Prvním z nich byl osmidenní festival, zahrnující komediální představení a čtyři plesy, které stavitel opět uspořádal pro svého bratra Ludvíka a jeho doprovod, počínaje 15. dubnem 1681. Saint-Cloud se stal oblíbeným sídlem Filipovy druhé manželky, Alžběty Falcké. Obývala čtyřpokojový apartmán s výhledem do zahrad, vyzdobený obrazy Nocreta. Porodila tam tři děti a ona sama zde v roce 1722 zemřela. Sousední pracovna byla jejím oblíbeným místem, kde napsala množství dopisů.
Zámek zůstal v držení rodiny Orleáns, dokud se syn tehdejšího vévody z Orléans, Ludvík Filip finančně nezadlužil výstavbou Palais Royal, takže v roce 1784 musel zámek Saint-Cloud prodat svému bratranci, králi Ludvíkovi XVI., který jej daroval své manželce Marii Antoinettě.
Na zámku došlo ke státnímu převratu 18. brumaira. Později zámek vlastnili Napoleon Bonaparte a Napoleon III.
Během francouzsko-pruské války obsadily dne 19. září 1870 zámek pruské a bavorské jednotky. Dne 13. října téhož roku se francouzská vojska pokusila o výpad během obléhání Paříže. Zámek byl zničen francouzskou dělostřeleckou palbou. Ruiny byly strženy v roce 1891.
Na místě zámku se nachází park Saint-Cloud, kde sídlí mimo jiné Mezinárodní úřad pro míry a váhy.
Zámecký park Zámecký park byl vytvořen již v 16. století. Ačkoli pochází ze 16. století, dosáhl své současné velikosti až díky plánům André Le Nôtra.
Vzhledem k poloze na svahu na okraji údolí Seiny vznikly terasy, které existují dodnes. Park se skládá ze tří hlavních částí: V bezprostřední blízkosti zámku se nachází zahrada, která se táhne přes střední terasy a západním směrem do svahu k Bassin de la Grande Gerbe. Na východě straně leží dolní zámecký park, který se táhne po svahu a podél údolí Seiny až k Sèvres. Zde se nachází velká kaskáda a velká fontána. Na západě se nachází Grand Parc. Jeho základní uspořádání bylo zachováno i po zničení zámku a je přístupné veřejnosti.
Hlavní atrakcí parku je kaskáda, kterou nechal v letech 1664–1665 vybudovat Antoine Le Pautre. Marcel Proust ji opakovaně zmiňuje a popisuje ve své románové sérii Hledání ztraceného času.
Literatura Jean-Pierre Babelon: Châteaux de France au siècle de la Renaissance. Flammarion, Paris 1989, ISBN 2-08-012062-X Jean Jacques Bourassé: Résidences royales et impériales de France. Histoire et monuments. A. Mame et fils, Tours 1864 Antoine-Nicolas Dezallier d’Argenville: Voyage pittoresque des environs de Paris, ou Description des maisons royales, châteaux & autres lieux de plaisance, situés à quinze lieues aux environs de cette ville. 4. vydání. Debure l’aîné, Paris 1779 Eusèbe Girault de Saint-Fargeau: Les beautés de la France. Vues des principales villes, monuments, châteaux, cathédrales et sites pittoresques de la France. E. Blanchard, Paris 1850, S. 29–32 Adolphe Joanne: Les environs de Paris illustrés. Itinéraire descriptif et historique. L. Hachette, Paris 1856, S. 173–187 Francis Miltoun: Royal Palaces and Parks of France. L. C. Page, Boston 1910, S. 229–243 Charles Percier, Pierre François Léonard Fontaine: Résidences de souverains. Parallèle entre plusieurs résidences de souverains de France, d’Allemagne, de Suède, de Russia, d’Espagne, et d’Italie. 1833. Georg Olms, Hildesheim [u. a.] 1973, ISBN 3-487-04796-9, S. 95–110 Marius Vachon: Le château de Saint-Cloud. Son incendie en 1870. A. Quantin, Paris 1880 Jean Vatout: Le palais de Saint-Cloud, souvenirs historiques: son histoire et sa description. Didier, Paris 1852
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Saint-Cloud Kategorie:Parky ve Francii Kategorie:Zaniklé zámky ve Francii Kategorie:Barokní stavby ve Francii Kategorie:Královská sídla ve Francii Kategorie:Stavby poškozené požárem Kategorie:Zbořeno v 19. století