Ferdinand Kratina (7. května 1885 Obřany – 14. prosince 1944 Brno) byl český psycholog, docent psychologie Masarykovy univerzity, a jeden z předních představitelů tzv. Brněnské psychologické školy. Patřil k významným představitelům české celostní a tvarové psychologie, přičemž jeho práce rozšířily zaměření brněnského ústavu o systematické studium problematiky osobnosti.
Život Ferdinand Kratina se narodil 7. května 1885 v Obřanech do rodiny učitele národní české školy v Brně Ferdinanda Kratiny a Antonie, rozené Šmerdové. Roku 1903 odmaturoval na brněnském gymnáziu. Na Univerzitě Karlově pak studoval filologické obory, německý jazyk, francouzštinu, filozofii a psychologii. V rámci studia strávil jeden semestr na Mnichovské univerzitě a za účelem jazykového výcviku žil 8 měsíců v Paříži a GrenobluKRATINA, F. Životopisný dotazník. n.d.. V letech 1908–1919 (vyjma válečných let, kdy byl na ruské a italské frontě) vyučoval na reálné škole (Realschule) v Kroměříži. Dále působil na gymnáziu v Trenčíně, v Telči a na Slovanském gymnáziu v Olomouci.
V roce 1918 se jako voják v Rychtářově oženil s Josefou Vlastou Paláskovou (* 19. března 1887 Rychtářov) z rodiny rychtářovského učitele, v roce 1920 se jim v Telči, kde v té době působil, narodila dcera Vlasta.
Ve dvacátých letech se Kratina věnoval politické činnosti a stal se členem městské rady v Olomouci. Byl přesvědčený demokrat a příslušník Strany práce dr. StránskéhoŠVANCARA, J. Ferdinand Kratina vzpomínka. Universitas [online]. 2004 [cit. 2025-11-12]. Dostupné online.. V roce 1921 přestoupil do církve českobratrské evangelické. Rostl také jeho zájem o psychologii a roku 1926 podal svou disertační práci na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na téma „Problém o podvědomí duševna v soudobé psychologii“. V roce 1930 publikoval výzkum „Eidetická vloha u mládeže“, který probíhal v Olomouci. O rok později strávil semestr na Psychologickém ústavu univerzity v Lipsku u prof. Kruegera, kde se účastnil laboratorní praxe, praktických cvičení, kurzů a věnoval se i samostatné práci na téma „Barevné tvary za zeslabených popudových podmínek“.
Po návratu se 25. října 1933 habilitoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity pro obor psychologie a jako docent tam i přednášel. To vedlo k přestěhování celé rodiny z Olomouce do Brna. Ve třicátých letech vyučoval na Škole vysokých studií pedagogických a na dvouleté Pedagogické akademii v Brně. Stal se také členem redakčního kruhu časopisu Psychologie a přispíval i do mnoha dalších odborných časopisů. Během druhé světové války působil ve Zlíně na Škole práce. V posledních letech života byl vážně nemocen; zemřel 14. prosince 1944 na srdeční mrtvici. Urna s ostatky byla po přemístění uložena v rodinném hrobě na Ústředním hřbitově v Brně (skupina 69, řada 3, č. 290-292).
Kratina měl velmi blízký vztah k přírodě, rád se procházel po lesích, lyžoval a dokonce absolvoval horolezecký kurz v Tatrách. Přátelil se s mnoha významnými osobnostmi, např. s doc. Dvořáčkem, dr. Vaňkem, dr. Kříženeckým, prof. Příhodou, doc. Dratvovou atd. Jeho dcera, historička umění Vlasta Kratinová (1920–2005) ho popisovala jako příjemného, živého a zábavného společníka a doplňovala, že uměl výborně hospodařit s časemKRATINOVÁ, Vlasta. Vzpomínka na otce. Sborník k 60. výročí časopisu Psychologie [online]. Psychologický ústav AV ČR, 1995 [cit. 2025-11-12]. Dostupné online.. Téměř veškerou energii věnoval práci a studiu, rád ale také chodil do kaváren či na procházky.
Vědecká činnost Byl reprezentantem tvarové psychologie. V návaznosti na lipskou školu (zejména Kruegera) kladl důraz na genetický primát původní celosti a kriticky se vymezoval vůči některým tezím berlínské gestaltistické psychologie. Kratina svým zájmem o strukturu osobnosti a publikacemi Osobnost (1941) a Typ a typologie (1942) rozšířil akademické zaměření Brněnské psychologické školy o problematiku struktury osobnosti.
Osobnost definoval jako dynamický koncept „pohyblivé rovnováhy“, kde je klíčová schopnost jedince vyrovnávat vnitřní napětí a konflikty. Mezi jeho empirické práce patří monografie Eidetická vloha u mládeže (1930), která je založena na výzkumu, ve kterém vyšetřil přes 300 studentů olomouckého gymnázia. Výzkum potvrdil, že eidetických jevů s věkem ubývá jak v počtu jedinců, tak v kvalitě obrazů (obrazy se stávají chudšími a ztrácejí barvu). Vedle soustavné práce na vlastních monografiích figuruje rovněž jako jeden z hlavních spolupracovníků třídílné publikace Pedagogické encyklopedie (Praha 1938, 1939, 1940).
Publikace Kratina, F. (1930). Eidetická vloha u mládeže. Praha: nákladem vlastním. Kratina, F. (1935). Úvod do celostní a tvarové psychologie. Brno: Vydavatelský odbor Ústředního spolku jednot učitelských. Kratina, F. (1941). Osobnost. Praha: Václav Petr. Kratina, F. (1942). Typ a typologie. Brno: Ústřední učitelské nakladatelství a knihkupectví. Kratina, F. (1947). Psychologie. Brno: Komenium.
Odkazy
Reference
Externí odkazy Encyklopedické heslo ve Slovníku českých filozofů
Ferdinand Kratina vzpomínka (Universitas 2004) Ferdinand Kratina vzpomínka (Universitas 2014) Vzpomínka na otce (V. Kratinová) Ferdinand Kratina úmrtí
Kategorie:Čeští psychologové Kategorie:Pedagogové na Masarykově univerzitě Kategorie:Narození v roce 1885 Kategorie:Narození 7. května Kategorie:Narození v Obřanech Kategorie:Narození v Brně Kategorie:Úmrtí v roce 1944 Kategorie:Úmrtí 14. prosince Kategorie:Úmrtí v Brně Kategorie:Pohřbení na Ústředním hřbitově v Brně Kategorie:Muži